Ztráta všeho a žádný důvod k životu...

Kočko, hlavu vzhůru, bude líp! Už jen to, že jsi poznala včas, že je přítel akorát parazit a opustila ho, znamená, že jsi silná, osobnost, protože spousta žen zůstává s chlapem za každou cenu, jen aby náhodou nebyly chvíli samy a mají problém to rozseknout. Bude líp, i když to teď tak nevidíš, co tě nezabije, to tě posílí! Pochval se za tohle, že jsi ukončila neperspektivní vztah, přestaň na sebe být tak přísná, začni se vracet k věcem, co tě baví, sport, hudba, ruční práce, zdravé vaření, nebo i jen koukání na seriály, co tě baví, nevyčítej si, že teď víc jíš, ale zkus se pochválit, když si dokážeš odpustit nějakou nezdravou věc jako sladkosti, hranolky atpod. Pomalu, ale jistě se začni vracet ke zdravým návykům, uvidíš, budeš spokojenější, na sebe hrdější. S prací, to bude chtít jen tvou pevnou vůli, práci ti nikdo k nohám nedoporučí, začni sama proaktivně hledat na webu, v novinách, a hlavně buď maximálně trpělivá, nenech se odradit prvními neúspěchy, nebude to hned napoprvé a asi ani napodruhé, ale kdo pracovat chce, nakonec si práci vždycky najde.

Věřím, že za rok budeš už někde jinde a spokojenější. Jen se teď sebezapřít, být trpělivá a jít si pomalu, ale jistě za tím, co chceš!

Děkuju. Moje největší obava je teď z toho, že splácím 9000 měsíčně ikdyz mi polovinu posílá polovinu platím já. Práci teď mám na poloviční úvazek. Není za to moc peněz nepokryje to, ale moje měsíční potřeby a to nepočítám že bych z toho měla kupovat jidlo. Mám z toho deprese že dopadnu špatně a nebudu zvládat platit....😢 Dostal mě do takových sr.ček. Doma to neví a bojím se že se to provalí.... A k tomu bych tak chtěla mít v někom oporu.:-(

Na jak dlouho ty splátky máš? Ber to jako ponaučení pro příště, do života, je to tvrdá škola, ale příště už myslím žádnému chlapovi jen tak peníze nepůjčíš. Hlavně to sama neřeš další půjčkou, spadla bys na ještě větší dno!!
Udělej maximum pro to, aby to sama splatila a co nejdřív.

Nevím, kde bydlíš, ale začala bych koukat po plném úvazku někde v nejbližším větším městě, možná bys tam našla časem i pronájem nějakého pokoje u starší paní, časem třeba pronájem garsonky. Máma tě nepodpoří? Víš, ono je to taková smutná životní pravda, ale většinou si musí být člověk sám sobě největší oporou, a to především, najít sílu sám v sobě.. bohužel, lidí, kteří od tebe neutečou když je problém, je málo..

A jaké máš vztahy s babičkou, té by ses nemohla svěřit?

Práci lépe placenou stále hledám, chci to mít co nejrychleji splacené jsou to 2 půjčky jedna je větší a ta je na 3 roky a druhá na 7. Ví to jen otec který mi teď půjčil abych mohla zaplatit co potřebuju. Nikdo doma to neví a já se jim to bojím říct. Chci to vyřešit sama když jsem se do toho sama dostala. Kdybych to řekla babičce ta to řekne mámě. Na jednu stranu je nechci nervovat už tak mají obě dost starostí. Ví to jen otec a má kamarádka která je e bohužel až v Praze. Já bydlím v malém městečku, kde hledání práce je nadlidský výkon. :-(

Já myslím, že hodně věcí se obrátí k lepšímu v momentě, kdy najdeš slušnou práci. To je hlavní věc, na kterou by ses teď měla soustředit. Jestli jsi z malého města, tak asi budeš muset dojíždět, ale to by neměl být problém, aspoň nebudeš sedět sama v pokoji. V práci také potkáš nové lidi. A hlavně se začneš znovu stavět na vlastní nohy. Také zkus najít nějakého odborníka, který by ti pomohl s tvojí finanční situací. Existují i bezplatné poradny, nebo jestli nemáš nějakého známého. Třeba by šlo půjčky sloučit, aby tě splácení tolik nezatěžovalo.

Tak aspoň, že ses svěřila tatínkovi a když je nejhůř, tak ti pomůže.

A nenapadlo Tě jít tedy do Prahy za prací? Tam je práce dost, větší možnosti, ubytování sice dražší, ale dá se najít i levnější, jen je třeba tomu věnovat čas a taky mít kapku štěstí.
Kamarádku už tam máš, měla bys s kým zajít na kafe, postupně by sis i rozšířila základnu známých a možná i nějaký ten přítel by se našel časem, stačilo by teď začít odpovídat na inzeráty, sloučit pohovory do jednoho dne, zaměstnavatelům klidně trochu zalhat, že bydlíš u kamarádky, aby neměli strach, že ti dají smlouvu a ty nemáš kde bydlet, na začátek můžeš zkusit nějakou solidní ubytovnu, ono by to nějak dopadlo, uvidíš. Každý většinou nějak blbě začínal.

Přijdeš mi jako holka, která ví, co chce, jen je dočasně v blbé situaci, to není uplně ztracený, naopak, myslím, že se brzo odrazíš ode dna a bude líp.

Wau...moc děkuju za ty slova. Asi jsme to potřebovala od někoho slyšet. Stěhovat se teď nemůžu a ani nechci protože zítra jdu na pohovor na práci na plný úvazek možná že mi to vyjde. A taky tu mám jednoho "kamaráda" uvidím jestli se z toho vyklube něco víc. Spíš mě mrzí že jsem se od ex nechala ukecat k půjčce. Moje blbost. Moc jsme ho milovala a chtěla jsem mu pomoct. A doplatila jsem na to. Ještě že s ním nemám dítě.

Hlavu vzhůru a rozum do hrsti. Přestaň se litovat a začni makat. Nejsi sama, já za svého ex platím 12 tis měsíčně, no příští měsíc bude vyplacená nebankovka a pak mi zbývá banka a tam je to méně než 6 tisíc, navíc už tam je taky (pro mně) něco přes sto tisíc takže plánuji vyplatit do konce roku nebo na jaře. Můj ex mi neplatí ani ***, je to baron prášil a upřímně, každá která randí s chlapíkem který má iniciály R.B. a žije s ním v Praze, by měla být na pozoru Živila jsem nás, jeho dluhy, jeho rodinu a jejich dluhy. Jako prostitutka jsem byla v clubu viceméně 6-7 dní v týdnu, nikdo nechápal, všichni mi říkali nohy na ramena a já se bála, bála být sama ale jsem to nakonec rozsekla poté co jsem se psychicky zhroutila doma. To se divili, protože frajer je mega héérečka.

Teď, musíš si sepsat seznam úkolů. Číslo jedna, najít práci. Číslo dvě - zjistit třeba možnost refinancování - nevím kolik je tvůj dluh, ani kde, ale zkus si to zjistit zda-li by byla možnost. Dále, vydělání a ušetření peněz na "nárazník", tj peníze v případě nouze. Následně pak hledání bytu. V tvém případě bych si zakázala následující: nežer ******, protože tě to bude ještě víc deptat jak tloustneš, navíc nehodnotné jídlo mívá vliv na tělo negativní i co se týče tvé nálady. Jez zdravě aby jsi byla v pohodě psychicky, i fyzicky. NEZAČÍNEJ SI NOVÝ VZTAH!! Zrovna teď je čas myslet na sebe, šance, že tento frajer bude stejný ko*ot jako tvůj ex je velmi vysoká. Hold naše tělo a výběr není vždy 100% - vyzkoušeno na vlastní kůži a odpozorováno i na jiných ženách. Dále začni sportovat, endorfiny zapřičiní lepší náladu. S mamkou a babičkou si sedněte, a prvé, musí si uvědomit, že tě trápí. Dokud jim to s klidem a rozumem nevysvětlíš, nebudou to vědět. Dostuduj, není důvod proč nestudovat dálkově. Věnuj se sobě, a pamatuj, co tě nezabije, to tě posílí!

jako máma bych radila řekni to doma
bydlíš tam tak mají právo vědět v jaké jsi finanční situaci a že budou mít řeči ?! na to mají právo , ale sdílená starost je poloviční starost a rodina má držet při sobě
taky jsme to doma řešili dítko se bálo to říct a poslouchat ty ,, KECY
KECY bohužel navršili úroky naštěstí jsme to vyřešili a snad má poučení do dalšího života a ví , že má rodinu
navíc dneska za maličkost hrozí exekuce a ty bydlíš v domě který ti nepatří
držím palce a neboj bude líp i když to někdy sakra bolí

Tleskám, že ses zvládla zbavit chlapa, který pro tebe nebyl dobrý! Vím, jak je to těžký a bohužel to bude ještě nějakou dobu bolet... (protože člověk přes všechno pořád miluje)

Mám pocit, že jsi prostě hodná a chceš, aby se lidé v tvém okolí měli dobře a trošku zapomínáš bojovat v první řadě za sebe. Jako podívej se na to z druhé strany - vždyť doma tě vydíraly. Přece by měly chápat, že máš vztah a to přeci neznamená, že je už nemáš ráda. Stejně tak s přítelem jsi byla chápavá dýl než by si zasluhoval. Ale to není něco za co by ses měla vinit! Dělala jsi co jsi mohla a cos uznala jako nejlepší. Aspoň ted nemusíš žít s pocitem, žes tomu vztahu nedala šanci. A taky je v pořádku, že tedko nejsi v pořádku. Jen prostě už mysli na sebe! Chovej se k sobě jako kdybys vedle sebe měla sama sebe, když ti bylo deset. Dovolila bys aby se k ní lidi chovali, tak jak se chovají? Udělala bys maximum, aby se měla dobře?

Starej o sebe a o své tělo - začni mu dávat výživu, jakou si zasluhuje, hledej si práci, doma si s nimi upřímně promluv, že prostě potřebuješ jejich pochopení a podporu. (o té půjčce bych neříkala, pokud jsi domluvená s tatkou a peníze jsou pod kontrolou, určitě nepotřebuješ aby ti něco vyčítaly. Kdyby byl problém, pak bych se na ně obrátila, však jsi přispívala na barák, tak by tě snad podpořily) Uvidíš, že jak najdeš práci, bude líp a budeš mít rozptýlení. Právě to jak se člověk posune dál léčí. Prostě úkol číslo 1 je dát si do pořádku svoje věci (na mamku s babičkou se neohlížej - vážně jim nemůžeš pomoci dokud nebudeš pevně stát na vlastních nohou a ted jsi holt v situaci, kdy spíš ty potřebuješ podpořit a to je v pořádku)

Pak je skvělý mít alespoň v jednom člověku oporu. Jestli bys vážně neměla zvážit přesun do Prahy/ někam jinam, kde budeš mít podporu alespoň jedné dobré kamarádky a taky šanci na dobře placenou práci at si začneš zařizovat život. Je to vážně těžký začínat z ničeho, ale jak píšeš, hlavně, že nemáte dítě a jsi mladá, všechno si dáš do pořádku!

Nejsi v tom sama i když se to tak může zdát! Držím palce, buď na sebe hodná a pomalu na věcech pracuj. A nenech se rozhodit, že jsi neštastná, to ted chvíli prostě budeš... Po takových životních fackách to asi ani jinak být nemůže. Ale prostě byly to životní lekce a budeš vědět, že příště už ne...

Jak píšete. Jsem asi až moc hodná. Já která by si nepůjčila nikdy ani korunu se zadlužila stovkami tisíc, kvůli někomu komu jsem chtěla pomoct a protože jsem ho milovala udělala bych pro něj vše. Pořád nějaký cit k němu je. I když vím že bych vedle něj trpěla a strádala. Doma mají starosti svoje a já nechci přidávat další. Mám strach že by mě odsoudili a proto bych si to chtěla vyřešit sama a sama vše splatit netahat je do toho. Práci ikdyz mám tak stále hledám lepší abych měla víc peněz.