Změna pohledu na svůj život bez pochopení okolí

Nejlepší je stát si pevně a klidně za svými názory a způsoby. Pokud člověk svůj styl předkládá s úplnou samozřejmostí, jako že ho ani nenapadne, že by měl kdokoli cokoli namítat, tak si to většinou nikdo nedovolí. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že se mi snad nikdy nestalo, že by se mi někdo kvůli mému zeleninovému salátu poškleboval nebo mi vnucoval něco jiného (a to chodím do restaurací často a s běžně se stravujícími lidmi). Když už jsou zvědaví, tak v dobrém slova smyslu. Takže já bych na tvém místě nikomu nic nevysvětlovala.
Na druhou stranu, kdyby byl někdo zvlášť drzý a nedal si pokoj s otázkama, proč děláš tohle nebo neděláš tamto, případně proč jíš toto a ne něco jiného, tak bych mu klidně na oplátku řekla třeba, jestli se on nechce dát místo řízečku radši salát (aby taky vypadal tak hezky jako já ). Když opruz, tak teda jo...

Ber to radši tak, že spousta mužů by narazila u tebe Když někdo nedokáže respektovat ani maličkosti typu jídla nebo abstinence, tak co s ním.

Dobře děláš

Pro mě dělá většina lidí úplně nepochopitelné věci nejen ohledně stravování... a zajímá je to snad? Takže pokud nikomu nic nevnucuju, tak to samé chci od nich, a ne abych se někomu omlouvala, že si dovoluju žít podle svého nejlepšího přesvědčení.

Teda teď jsi mě úplně zaskočila - v dobrém

A jsem o to radši, že jde zrovna o tebe, protože právě s tvými příspěvky se většinou dost ztotožňuju, takže tě vždycky ráda čtu

Reaguji na farahh: Reaguji na Cherry_: Reaguji na Vanity:
já nikomu nic neříkám, kdyby nechápali lidi, které vidím jednou za x měsíců, čert to vem.. ale já se bavím o lidech, kteří jsou mí nejbližší kamarádi a přesto to nechápou (jelikož jsou opravdu ti nejbližší, tak jsem jim i řekla důvod proč) a pokaždé mě odsoudí s tím, že je to na nic, že jsem s nimi vždy tak pila (cca před 5 lety a doteď mi to připomínají)
Př.: blíží se silvestr (který trávím s tím okolím) a opět už v pozvánce je narážka.. že doufají, že zas nebudu abstinovat...
Opravdu u lidí, které vidím jednou za čas, řeknu cokoliv a oni to neřeší, ale naopak ti nejbližší ano.. Bohužel to okolí se nezajímá o žadnou stravu takže proto nemají nejmenší pochopení.

Reaguji na NuFF1k:

Možná by stálo za uvážení změnit přátelé najít takové, kteří mají buď alespoň pochopení, nebo jsou na tom stejně...

Já bych čekala, že když mě někdo zve na oslavu, tak se těší, že uvidí mě a ne moje pití.
A vůbec, co je to za hloupost? To nebudou o Silvestru dělat nic jinýho než pít? (Podotýkám, že nejsem vůbec abstinent, ale kdyby mi tohle někdo připsal na pozvánku, tak nedorazím.)

Přesně tak. Kdo nemá pochopení, není tvůj přítel. Přítel má být oporou, ne tím, kdo tě svádí ze správné cesty jenom proto, že sám se na lepší živobytí nezmůže. A bohužel si myslím, že spousta lidí kazí druhým plány jenom kvůli tomuhle

vykašlala bych se na okolí, my se stravujeme jinak než většina lid ív našem okolí už roky a nikdo s tím výrazný problém nemá naopak u nás každý rád jí,protože se setkává s věcmi, o kterých nikdy ani neslyšel

Reaguji na NuFF1k: v tom případě by to pro mě nebyli "nejbližší přátele"

Mě se max. někdo zeptá "fakt si nedáš?" a tím to hasne... na silvestra vždycky nějakou flašku donesu, abych nedošla s prázdnou, ale neznamená to, že budu pít celý večer

Pokud jsi kamarádům objasnila, že nepiješ ze zdravotních důvodů a nechápou to, tak jsou to teda pěkní tupci, to ať se na mě nikdo nezlobí. Jinak já, ačkoli si alkohol dám ráda, nemám problém bavit se střízlivá a jsem vrcholně alergická na postoj většiny naší populace, že bez chlastu není zábava a kdo nepije je zapšklá papuča

Nejhorší je, že já se v pohodě bavím i bez alkoholu, naopak umíte si asi představit jak vypadám po jednom panáku 1x do roka...a okolí ještě, že bych měla víc trénovat, když mě jeden panák tak skolí.
Uvědomuji si, že takhle by se kamarádi chovat neměli

Nejhorší je, že já se v pohodě bavím i bez alkoholu, naopak umíte si asi představit jak vypadám po jednom panáku 1x do roka...a okolí ještě, že bych měla víc trénovat, když mě jeden panák tak skolí.
Uvědomuji si, že takhle by se kamarádi chovat neměli

Co to máš proboha za kamarády? Mě by ani ve snu nenapadlo někomu kecat do toho, jak se stravuje, a už vůbec ne člověku, co má zdravotní potíže.
Kolik jim je let? Protože z toho, co popisuješ na mě působí jako nevyzrálý puberťáci, pro které je vrcholem zábavy pořádně se opít.
Nevysvětluj, nevymýšlej si, neomlouvej se, nemáš za co.

EDIT: jo, teď jsem si vzpoměla na jednu moji kamarádku z VŠ, byl to podobný případ. Já s alkoholem problém nemám, ráda si dám občas skleničku, ale nerada piju ve větším množství a tvrdý alkohol už vůbec. A vždycky, když sme někam šly, musela mít láhev a já jsem musela pít s ní. Pořád jsem slyšela kecy typu: no doufám, že si zase dáš dva a už nebudeš chtít a pod. Nechápu, proč mě nutila pít, co z toho měla? Většinou jsem si stála za svým, ale jednou jsem se nechala přemluvit a dopadlo to tak, že jsem celou noc zvracela a ona se se mnou musela procházet v parku a držet mi vlasy, v klubu sme se zdržely asi půl hodiny. Od té doby mě pít nikdy nenutila

Doporučuji toto:

1. Držet se této změny i nadále, bezpochyby je prospěšná.

2. Změnit své okolí - nevlastní sestru nevyměníš, své přátele však ano.

Z Tvého deníčku mi vyplývá, že Tě to trápí. To by ale změna k lepšímu neměla - ve výsledku (pokud to okolí vidí jako velký problém a dává Ti to často najevo) to může vést i k frustraci a tomu, že bys tento režim mohla v budoucnosti opustit. Takže spíše doporučuji si najít do svého okolí někoho, kdo Tě naopak podpoří.

Edit: V komentářích jsi se zmínila o příteli - o takových lidech píšu - o těch, kteří to vidí podobně.

A ještě jedna věc. Pravděpodobně moc řešíš, co si myslí okolí. Já dělám mnoho věcí jinak, než je dělá "průměrný Čech". Pokud se nad tím někdo podivuje, je to jeho problém. Doporučuji podobný přístup - pokud se Tě někdo zeptá třeba na to pití, odpověz, že jednoduše nepiješ a dál to neřeš. Moje okolí se už naučilo mě brát takového, jaký jsem - třeba že se alkoholu (vyjma silvestrovského a vánočního přípitku) nedotknu. Lidé to pochopí, když jim na jejich otázky typu "ale pití alkoholu je normální" začneš odpovídat stylem "a to mě má jako zajímat?". S lehce arogantním přístupem jsem v této otázce slavila zatím největší úspěch.

Asi mám štěstí na tolerantní okolí, nikdo se nepodivuje nad tím, že nepiju, jím planá jídla (= neslaná), nejím 95% masných výrobků... jen občas se mě někdo v nějakém novém kolektivu zeptá, proč si nedám to a to, odpovím, že to nejím / nepiju, nikomu svůj životní postoj necpu, čili to nerozebírám, čili okolí mě nechává žít