Smazat

Život jako ve vězení

Mám vůbec ještě možnost být někdy šťastná, sebevědomá a zamilovaná? Lze vylézt z této propasti a vrátit se zpátky do života a začít si ho užívat? Můžu se vůbec ještě někdy cítit přitažlivě a žensky?

Vezmu to hezky od začátku.. Je mi 22 let a před třemi lety jsem začala chodit s přítelem, okolnostmi jsme byla nucena se k němu přestěhovat ( 100 km daleko ) .. Od všech přátel, rodiny.. Do malého města, kde není nic.. Dokonce jsem si tu našla i práci..Žiju tu už cca dva a půl roku, a je to pro mne utrpení. Dokud jsem chodila do práce, byla jsem relativně spokojená, protože jsem se zajímala jen o práci, kterou jsem měla moc ráda.. takže jsem veškeré přítelovi nedostatky přehlížela a neřešila. Před půl rokem jsem však dala v práci výpověď a tím začalo asi to největší peklo na zemi..
Půl roku jsem doma, bez práce, bez přátel, bez rodiny.. Jsem zavřená v malém bytě, nemám kam jít, není tu absolutně co dělat, takže jsem jen zavřená doma, ven nechodím a marně se snažím si najít práci. Bez práce si připadám jak totální nicka, práce pro mě byla vším.. Vztah s přítelem se nedá ani nazývat vztahem.. Nespíme spolu, připomíná mi to spíš sourozenecký vztah s tím, že se mě ani nedotkne, téměř spolu nemluvíme, ale hlavně nespíme.. On přijde z práce a pokud zrovna netráví čas se svými kamarády nebo svými koníčky, sedne si k počítači buď na facebook a nebo dělá věci pracovní. O půlnoci si jde lehnout a takhle je to každý den.. Já jako bych byla vzduch.. Na všechno jsem sama, na nic se mě nezeptá a pokud už na mě promluví, tak jedině o svých kamarádech, o facebooku a nebo o práci.. Když se ozvu, nazývá mě pijavicí a hysterkou.. Víkendy trávím taky sama, protože to se věnuje svým koníčkům a kamarádům. Jestli si právě říkáte proč si s ním nepromluvím, tak jsem to udělala snad 100000x ale úplně k ničemu. Celou tu dobu jsem doufala, že se něco změní, poté jsem se uklidňovala tím, že všechno zlý je pro něco dobrý a že vztah s ním mě má něco naučit - a že naučil. Jenže teď je to horší a horší.. Mám pocit méněcennosti, absolutně bez sebevědomí, připadám si ošklivá, nepřitažlivá a občas i odporná. Jak by si taky asi mohla ženská připadat, když jí chlap nikdy neřekne nic pěknýho, nedotkne se jí, nespí s ní a má potřebu sledovat, i když vlastně doslova pronásledovat cizí holky na facebooku a zakopávat při pohledu na jakoukoliv na ulici. Nepřeju to žádné ženě na světě.. Teď Vás určitě napadá: "proč od něj teda neodejde?" bohužel nemám kam.. Sice mám rodiče, ale není možnost se k nim přestěhovat.. Práci si usilovně hledám, ale neustále mi leží na mysli věc, kterou mi řekl kartář u kterého jsem před časem byla.. "Pokud odtamtud neodejdete, práci si nenajdete". Je to asi nejen tím, že on mě ničí jako člověka, ničí moji sebedůvěru a sebevědomí, ale i tím, že jsem tu nešťastná a cítím, že sem prostě nepatřím. Nevím co mám dělat, jak dál žít.. A už vůbec nechápu, proč ten člověk se mnou je. Necítím z jeho strany lásku ani nic takového, tak proč je se mnou, když ho nepřitahuju, nelíbím se mu, "visím" mu na krku, jsem pijavice, jak mě on sám nazývá a nespí se mnou?
Občas si představuji jaké by to bylo být potkat chlapa, který by si mě vážil, miloval mě takovou jaká jsem a já si zas připadala krásná a hlavně jako žena. Chlapa, který by mi byl oporou, vyslechl mě a nebyl sobec.. Dělal mě šťastnou a uměl mě rozesmát. Neotáčel se na ulici za každou ženou a neubližoval mi.. Pokud takového máte doma, držte si ho zuby nehty!




 
arrow
profile_image
Candy86
od 13. 6. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Přítel je s tebou pravděpodobně ze soucitu, po tříletém vztahu nemá asi to srdce tě vyhodit na ulici. Tady prostě není jiná rada, než najít práci, jakoukoli (i kdyby to měl být třeba McDonald) a vypadnout, klidně pro začátek třeba někam na ubytovnu. Dřív se asi cítit lépe nebudeš. A podle toho, co píšeš, jak o sobě přemýšlíš, včera bylo pozdě. Tohle tě může brzy psychicky udolat.

arrow
profile_image
Johanita
od 28. 11. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Smutný, na to kolik Ti je let! máš nějaké peníze dané stranou? Nějakou rezervu, za kterou bys prozatím našla ubytování ve větším nebo rodném městě? Nebo je možné si vypůjčit něco málo od rodičů nebo sourozenců, aby ses mohla z toho prostředí trhnout pryč? Ví o Tvých problémech rodiče? Sice jsi už velká holka, ale určitě by Tě nějak podpořili, nebo ne? Čím dřív najdeš cestu pryč, tím líp pro Tebe, toto musí být ubíjející. Chlapa najdeš pak lepšího, neboj, vždyť jsi ještě mladé kuře, nenech si sešrotovat psychiku úplně

arrow
profile_image
mau-mau
od 14. 3. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Hlavně zapomeň na to, co ti kdysi někdo předpověděl. Akorát se tím necháváš podvědomě ovlivňovat a stahovat.
Nevím, z jakého důvodu se nemůžeš přestěhovat k rodičům, ale myslím, že jestli nejde o opravdu hodně vážný (nepřekonatelný) důvod, tak na nezbytnou dobu bych se k nim na tvém místě vrátila, i kdybych tam měla spát na karimatce v kumbálu. (Ubytovnu leda v nejhorším případě, protože většina z nich je dost finančně náročná, takže bys na ni asi ani neměla.)
Tvůj přítel se sice chová zvláštně, ale na druhou stranu pokud jsi bezdůvodně odešla z práce a od té doby mu opravdu visíš na krku, tak je to vlastně pochopitelné. Ale samozřejmě neznám všechny okolnosti, tak se omlouvám, jestli ti křivdím. Ovšem na malém městě je úměrně malá šance najít zaměstnání. (Neznám region, kde se vyskytuješ, a jestli máš šanci něco sehnat v okolí, nebo je to úplná beznaděj.)
Víš co, nemít práci a být "uvězněná" v malém bytě není žádná sláva, ale na druhou stranu to taky není nutně důvod ke kapitulaci na všechno a k užírání se životem. Napadlo tě třeba využít ten volný čas k nějaké práci sama na sobě, učení cizího jazyku, k navrácení ke koníčkům, na které dřív nebyl čas? Protože jednak by tě to mohlo vyvést z deprese a jednak by se na tebe pak i tvůj přítel díval trochu jinak.
Na druhou stranu jsi psala, že jsi na všechno sama. Myslela jsi tím svoje trápení, nebo například péči o společnou domácnost? Jestli jde o druhou možnost a ty se mu staráš o hnízdo, tak by to ocenit měl.
To, že nemáš žádné sebevědomí a připadáš si odporná, není ani tak vina tvého okolí, které tě dostatečně nechválí (je za co?), ale toho, že tak na sebe koukáš ty sama. A ostatntí to vnímají a vidí tě stejně. Pocit, že jsi skvělá, nezískáš tím, že budeš čekat, až ti to řeknou ostatní.

arrow
profile_image
Aleopa
od 22. 4. 2014
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Já snad špatně vidím...je ti 22 a máš takové myšlenky a takový život? Kočko...já vím, že je to těžké, když nemáš kam jít...ale tohle je fakt strašné. Nemáš nějaký peníz alespoň na spolubydlení někde ve městě, kde by sis mohla najít práci a začít znovu? O vztahu se vyjadřovat nebudu, to není vztah a ty to víš, to už jen čeká na to, až se sbalíš a odjedeš nadobro.

arrow
profile_image
Aleopa
od 22. 4. 2014
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na mau-mau:

arrow
profile_image
Evelinde
od 28. 3. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na Johanita: Souhlasím. Je to smutné a takových podobných deníčků jsem četla už více. Já vás mladé holky nechápu. Proč si takhle ničit život. Přemýšlela jsi o tom, že bys s takovým člověkem měla být celý život a mít s ním děti? Já jsem také ve vztahu s manželem dost nešťastná. Psala jsem to tady mnohokrát ve svých příspěvcích. Ale u mne to je jiný problém. Je celkem hodný i se mnou spí a často, ale nikdy mne neuspokojil. Také bych raději někoho jiného, ale na rozdíl od tebe s ním mam 2 děti a jsme spolu hodně let. Vyřešila jsem to jinak(myslím s tím sexem) Ale ty bys neměla váhat, odstěhovat se od něj, najít si práci někde jinde, jít třeba do podnájmu a snažit se postavit na vlastní nohy. Tohle je pomalé umírání! Jsi ještě moc mladá a chlapů, slušných a dobrých je myslím většina. Stále máš šanci. Ale takhle je "přešlapuješ" na místě a k ničemu to nevede.

arrow
profile_image
kolomoni
od 21. 10. 2014
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na Johanita:
Bohužel nemám nic.. Byla jsem pitomá a lituju toho, že jsem si nedávala nic stranou. Ale beru to jako poučení do života, že až si najdu práci, musím mít vždy něco stranou. Moje mamka ví, že se trápím, dokonce se mnou i tenkrát byla u léčitele a kartáře a oni sami tam říkali, jak jsem na tom špatně, já tam brečela, a oni sami říkali, ať od něj rychle uteču, že chlap mě má na rukou nosit a že on si mě neváží. Možná to někomu připadá divné, ale já holt těmhle věcem a lidem věřím. Věřím i tomu, že jsem měla díky téhle situaci a tomu všemu pochopit určité lidi a věci a teď alespoň vidím, že moje rodina není tak úžasná jak jsem si myslela. Nechají mě viset na krku cizího chlapa, táta má svou rodinu a nezajímá ho jak mi je, jak se mám a jak se cítím, k mamce jsem se před časem měla přestěhovat, ale ta mi pak nakonec řekla, že to nepůjde že by to nezvládla finančně, což pro mě byla rána. Říkám si, když to zvládala celý život, proč ne teď.. Navíc jen dočasně, než bych si něco našla.. Raději mě asi z pohodlnosti nechají viset cizímu člověku na krku.

arrow
profile_image
kolomoni
od 21. 10. 2014
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na mau-mau:
Táta má svou rodinu a i když by tam místo bylo, oni by mě k sobě asi nevzali ( jeho manželka) a já bych to asi nedokázala, protože pokud jsme spolu nějak delší dobu, nerozumíme se. Mamka mě odbyla tím, že by to nezvládla finančně. I když jsem byla zvyklá si žít celkem na úrovni, umím se uskromnit. Kord když vím, že ty peníze nemám, vždycky se je snažím je sehnat, prodávám oblečení apod. abych aspoň mohla domů udělat nákup, jenže třeba ani to přítel neocení.
Co se týče práce, tak tu jsem milovala, jenže tam byly problémy se šéfovou, která se mnou měla nějaký asi jakýsi osobní problém a dost po mě šla, já psychicky vydržím hodně, jsem celkem odolná, ale ono mít doma tohle a ještě v práci, zkrátka jsem to nějak všechno neunesla a bouchla.. Teď toho samozřejmě celkem lituju.
Já sháním práci už dá se říct všude, jsem schopná se přestěhovat a přizpůsobit, ale pravdou je, že konkrétně v tomhle městě není nic! Nejsou tu téměř ani žádné obchody, no zkrátka nic.
Koníčky jsem nějaké zkoušela, respektive třeba sport, ale nemám vůbec chuť do života, vše mě hned přestane bavit, nemám k ničemu žádnou motivaci.
Na všechno sama jsem myslela skutečně na všechno, jak na moje trápení, tak na všechno. Přítele absolutně nic nezajímá, přehlíží vše. Kdyby se mi tu za ten den něco stalo, on to ani neví, celý dny se neozve, prostě nic. Doma přidělává jen starosti a nepořádek, občas mi to celé přijde jako naschvál a já tu jsem jako jeho služka. Má totiž v hlavě zafixované, že když jsem doma, tak musím dělat vše za něj a pro něj. Možná se to někomu bude zdát přehnané, ale ono když uklidíte a 10 minut po jeho příchodu jsou věci po zemi, zavalená židle věcmi, na stole talíře od jídla, papírky, na zemi ponožky a on jen sedí v křesle a usmívá se.. Tak je to už vážně vyčerpávající. Když mu cokoliv řeknu, tak jsem opět ta špatná já, že do něj jen hučím, apod. Chci jen ještě podotknout, že jsem od něj dostala v životě jen jednou kytku a to k narozeninám a to ještě tak, že jsem si o to skoro řekla. Když vidím jiné ženy, jak jsou hýčkané a opečovávané. Nemyslím tím drahé kabelky, ale prostě tu drobnost, že si na vás partner vzpomene. I kamarádi mu říkaj, jak se má, jak se o něj skvěle starám, že mu neustále vyvářím, ale on si toho prostě neváží. Že já odešla od všeho a od všech a jsem tu teď sama. A místo toho, aby se mi to snažil nějak vynahradit, tak se mnou jen zametá.
Co se týká sebevědomí, z velké části mi ho zničil on.. Tím, jak mě neustále kritizoval, a to vždy když jsme třeba někde šli a muži se za mnou otáčeli. Dělal to chytře.. Jenže pak začalo jeho otáčení snad za každou, zakopování, naschvály že se skrze mě díval na jinou, nebo se dokonce i zastavoval .. Nastalo každodenní a to podotýkám že i x krát denně na cizí holky po dobu třeba půl roku. Nikdy jsem ale nic víc nenašla a on mi neustále tvrdí, že by mi to nikdy neudělal, apod. To všechno ve mě vyvovalo pocit, že pro něj asi nejsem dost dobrá, protože nemám ty gazelí nohy, dlouhý černý vlasy a obří prsa. Na začátku našeho vztahu mi spousta lidí řeklo, že je vidět, že se vedle mě necítí a že nemá sebevědomí, kamarádka mi dokonce říkala, bacha, ten ho bude brát tobě na úkor sebe.. A možná k tomu došlo. Občas mám pocit, že mu to takhle vyhovuje, má mě zavřenou doma, nejsem mezi lidma, nemám práci, tím pádem ani nemůžu mít úspěch, což byl kámen úrazu dvě, protože on nesnesl můj úspěch v práci a to, že jsem měla víc peněz než on. A teď se role obrátily a já sama sebe nepoznávám a nedokážu se vrátit zpátky do života a žít jako jsem žila před 3 lety.. Byla jsem úplně jiný člověk.

arrow
profile_image
kolomoni
od 21. 10. 2014
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na Evelinde:
Vím, že s člověkem jako je on nechci nikdy společné bydlení nebo dům, natož děti. Sice si myslím, že by byl dobrý táta, ale nechci žít s takovým člověkem. Ačkoliv jsem mladší než on, jsem úplně jinde, mám jiné priority a vztah a přístup k životu a rodině jako takové. Neumím si představit, že bych pak měla syna s jeho povahou a on by ničil život nějaké ženě, jak jeho táta mě. Obávám se, že jeho vztah k ženám vybudovali rodiče, už na začátku našeho vztahu mi vyprávěl kolik jich odklopl a s kolika jen spal a celkově jak se k nim choval. Možná už to pro mě měl být signál, jenže on byl na začátku jiný a tak zamilovaný. I jeho vztah s maminkou měl být pro mě varováním, protože ta nám dělala ze života peklo. já se jí snažila pomáhát v nejhorších chvílích, byla jí oporou a ona mě jen všude pomlouvala a snažila se nás rozeštvat, psala příteli ohavné emaily o mě a vše jen proto, že viděla, že se o něj dokážu tak skvěle postarat, což ona nedokázala. Tím jí nechci soudit, ale já tehdy ve svých 20 letech měla doma naklizeno a uvařeno a to ona nedokázala.

arrow
profile_image
Moon20
od 19. 1. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji kolomoni: Táta má svou rodinu a i když by tam místo bylo, oni by mě k sobě asi nevzali ( jeho manželka) a já bych to asi nedokázala, protože pokud jsme spolu nějak delší dobu, nerozumíme se.

Asi? Ptala jsi se ho?

arrow
profile_image
kolomoni
od 21. 10. 2014
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na mroskvicka:
Rozhodně nečekám, že mě někdo spasí, zvykla jsem si už na to, že jsem v životě každýmu pomohla a já se vždycky se vším musela vypořádat sama. Rozhodně se nestavím do programu oběti, ale kdo si tohle nezažil, tak prostě nemůže pochopit mojí situaci a bezmoc. A ano, asi jsem doufala, že když jsem jejich dcera, že mě nenechají na ulici. Já jsem v tomhle třeba úplně jiná, já než abych svoje dítě nechala trápit, tak bych si radši odtrhla od pusy, já rodinu vnímám úplně jinak a dítě by pro mě bylo vším. A nikdy bych nedopustila, aby muselo žít tak, jako já.. Jenže pro mojí mámu je to jen pohodlnost, já rozhodně netoužím jí viset několik let na krku, stačilo by mi třeba dva měsíce, než bych si našla práci a pak si našla svůj podnájem. Myslím si, že je to běžná pomoc rodičů, znám spoustu případů kdy i ve třiceti, se ty holky mohly po rozchodu vrátit domů.

arrow
profile_image
kolomoni
od 21. 10. 2014
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji mroskvicka: Ty jsi prostě ten typ člověka, který ze všeho zlého obviňuje okolí, místo aby hledal chybu v sobě.

Několik let jsem obviňovala pouze sebe, myslela jsem si jak pro partnera nejsem dobrou partnerkou, jak jsem špatný člověk, a já nevím co ještě.. Ale když pak najednou vidíš, že ty lidi s tebou jen zametaj, přítel jen využívá mojí péče a má ze mě služku ( ano, asi jsem si ho tak bohužel naučila sama) vždycky jsem tu pro mamku byla, vyslechla ji, zavolá mi jen když má sama nějaký problém a já i přes své problémy poslouchám ty její, ale na ty mé už jaksi není prostor.Takže podle tvého názoru si mám začít sypat popel na hlavu, ale za co? Za to, že já jsem vždycky všem pomohla ? A když se sama dostanu do špatné situace od druhých se pomoci nedočkám? Víš, ještě tak před rokem bych asi mluvila jako ty, ale až si to sama jednou zažiješ, pochopíš..

arrow
profile_image
Evelinde
od 28. 3. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na kolomoni: To je hodně smutné čtení!

arrow
profile_image
mau-mau
od 14. 3. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji mroskvicka: Jako promiň ale co z toho obviňuješ svoji rodinu? oni mají své starosti, svůj život, to ty se o sebe nedokážeš postarat, není to žádnájejich povinnost! Ty jsi prostě ten typ člověka, který ze všeho zlého obviňuje okolí, místo aby hledal chybu v sobě.

Takhle jednoznačně bych to neviděla. Kolomoni se v některých věcech zachovala ne úplně zodpovědně, ale na druhou stranu to taky tak trochu svědčí o výchově - někoho poučí rodiče, jak to v životě chodí, a někdo si holt musí nejdřív rozbít pusu, aby na to přišel. Jestli se o sebe neumí dostatečně postarat, tak je to možná proto, že ji to nikdo nenaučil.
A myslím si, že rodina je od toho, aby si navzájem pomohla, když má někdo z jejích členů problém. Samozřejmě v tomhle případě tam může být spousta dalších věcí, o kterých nic nevíme, ale zase na druhou stranu, pokud to není opravdu hrozného nebo pokud se Kolomoni nedostává do prekérních situací vlastní vinou opakovaně, tak mi teda taky přijde divný, že se rodiče nesnaží jí pomoct, jestli je to aspoň trochu možné.

Cituji kolomoni: Na začátku našeho vztahu mi spousta lidí řeklo, že je vidět, že se vedle mě necítí a že nemá sebevědomí, kamarádka mi dokonce říkala, bacha, ten ho bude brát tobě na úkor sebe.. A možná k tomu došlo. Občas mám pocit, že mu to takhle vyhovuje, má mě zavřenou doma, nejsem mezi lidma, nemám práci, tím pádem ani nemůžu mít úspěch

Taky mi to tak připadá.

Každopádně, ať už je prvopočátek těchhle problémů kdekoliv, tak ty teď můžeš pro sebe udělat jenom jednu věc - postavit se na vlastní nohy, "přítele" i roztomilou vesničku nechat za zády a nějak se všeobecně vzpamatovat. Chápu, že v téhle situaci ti může scházet energie k nějaké razantní akci, ale budeš to muset udělat, jestli se chceš dát dohromady.
Ještě k tomu bydlení... Nemáš ani žádné kamarády nebo sourozence, na které by ses mohla obrátit? Nebo nějaké vzdálenější příbuzné? Snad by někdo z nich mohl pochopit, že ses prostě dostala do těžké situace a že bez práce a bez zázemí bude docela nesnadný se z ní dostat.

 

Váš příspěvek

Život jako ve vězení

:-) ;) ;) ;) :-( :-)   text tučně text kurzívou podtržený text pěkný odkaz YouTube video   Přidat obrázky 

Nápověda 

Jak vložit obrázek Vkládání obrázků do příspěvku Klikněte na tlačítko Přidat obrázky a v dialogovém okně si ve svém počítači vyberte obrázek, který chcete poslat. Neměl by být příliš velký, neupravený obrázek z digitálního fotoaparátu se vám odeslat nepodaří. Do jednoho příspěvku můžete najednou odeslat až tři obrázky. Ke každému obrázku připište popis. Nezapomeňte také něco napsat do samotného příspěvku, jenom obrázky bez textu příspěvku odeslat nelze.

Jak vložit video Vkládání videa do příspěvku 1. Nejprve si zjistěte adresu videa 2. Tvar adresy videa pro YouTube je tento:https://www.youtube.com/watch?v=1aVLdeIKZuM 2. Adresu si zkopírujte např. pomocí Ctrl-C a vraťte se do Omlazení.cz 3. Nad formulářem (tím velkým bílým obdélníkem) pro psaní příspěvku klikněte na ikonu YouTube YouTube video a adresu videa vložte do okénka. 4. Kliknutím na OK se vám video vloží do příspěvku.

Jak vytvořit pěkný odkaz Vkládání pěkných odkazů 1. Zatím neklikejte na žádné tlačítko 2. Napište větu, která má obsahovat pěkný odkaz 3. Jděte na cílovou stránku a z adresního řádku prohlížeče si naberte (Ctrl-C) její adresu. 4. Vraťte se ke svému rozepsanému příspěvku a část věty, ze které se má stát odkaz, označte myší. 5. Teprve nyní klikněte na tlačítko pro vkládání pěkných odkazů: pěkný odkaz 6. Otevře se dialogové okénko - vložte do něj adresu cílové stránky (Ctrl-V). 7. Okénko zavřete a je to. 8. Nelekněte se toho dlouhého kódu, který se vám vložil do příspěvku. Poznámka Odkazy můžete také jednoduše napsat (stačí začít www…) a budou funkční (jen nebudu tak "pěkné"…)

Závazná pravidla Omlazení.cz

Pravidla Bazaru

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené