Žena v domácnosti

Směšné to není, je to výsledek výzkumu UK. Ale hodně lidí, kteří odejdou z práce kvůli kolektivu, pak třeba hledají další místo (viz já - odešla jsem jednou kvůli nadřízené).

Určitě v této diskuzi máme každá v tom co zastáváme pravdu. Já jsem prostě doma, protože mi to vyhovuje, jsem doma ráda a s tím, co bych já v zaměstnání vydělala, bych náš domácí rozpočet nijak nevytrhla. Dříve jsme měli živnost, která byla psaná na mě, před tím jsem pracovala a před tím byla na mateřské. Takže nějakých 18 let jsem si platila sociální. Začnu si ho platit tak 10 let před důchodem, to je stejně nejdůležitější doba, ze které se pak při výpočtu vychází. ( doufám samozřejmě, že budu mít z čeho si to platit )

- tohle je určitě také "kámen mého úrazu", s tím plně souhlasím a těžko by se mi přivykalo normálnímu zaměstnaneckému režimu . Snažila bych se spíše podnikat a být svojí vlastní paní

Miinka
Já bych v tom z hlediska výživného pro ni neviděla nepřekonatelný problém, takových "chytrých" výlupků už tady pár bylo a soudy si s tím většinou umí poradit. Spíš jde o to, zda by byly splněny ostatní podmínky a zda ona jejich splnění prokáže, viz níže:

§ 93
(1) Soud může rozvedenému manželovi, který se porušením manželských povinností na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, přiznat proti jeho bývalému manželovi výživné ve stejném rozsahu, jako je vyživovací povinnost mezi manžely podle § 91 odst. 2. (pozn. Jataky: tj. aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná.)
(2) Výživné podle odstavce 1 lze přiznat nejdéle na dobu tří let od rozvodu.

§ 94
(1) Právo na výživné zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství nebo povinný manžel zemře.
(2) Právo na výživné zanikne též poskytnutím jednorázové částky na základě písemné smlouvy.

ahoj při sobotě, děkuju, že tu tak vedete diskuzi a je tu spousty zajímavých postřehů.
Pro mě také důležité to teplo domova, hodně moc. Mám svůj domov jako takový svý útočiště, kde mám tu svou "havěť".
Jinak jsem pevně rozhodnuta, že jak se trochu dájm dopořádku, tak chci si najít někoho dobrého na AJ. Je to taková má patová situace, který mě dělala zle i v této práci. Mám problém mluvit v cizí řeči. sice jsem měla kurzy v práci, či jsem si platila sama,ale nějak mi to nevyhovovalo, asi pro počet lidí, pro tu náročnost se učit nový jazyk a stres v práci.

Jinak jsem rozhodnuta odejít po vyléčení zad.

Znám dost singl lidiček a vím, že je jim takhle ve skrytu duše velmi smutno a tzv. teplo domova jim chybí, ale navenek jsou hrdi a nedávají to najevo. Ale uznávám, že existují výjimky. Ale to už jsme trošku mimo téma.

Holky....ty co odcházíte z práce a už se nechcete vrátit (děti teď neřeším, určitě je třeba, aby se jim rodiče nějaký čas věnovali): Bavila Vás ta práce? Jde o to, že mám kamarádku, která má taky samé řeči o tom, jak je to báječný bejt doma atd. Jenže dělala za pásem a rozdíl mezi tím, co dostává teď s miminem a co brala je při pohledu na to, co vykonávala, nepatrný....
Takže předpokládám, že ty holky mají nějakou nenaplňující práci?

Nebo fakt nějaká ženská dokáže odejít ze smysluplné práce jen proto, aby mužovi dělala "profesionální" uklízečku, kuchtíka a pradlenu? Ne že by to nebyly smysluplné činnosti, ale stejně...umí je každý ne?Když chce...?

Samozřejmě se lépe opustí zaměstnání typu - žena za pásem, nebo i kancelařina, než nějaká jak ty říkáš "smysluplná" práce (to by měla být každá práce), spíše tedy práce, kde žena dělá kariéru, ale i takováto může jednou začít lézt na mozek a dotyčná vezme nohy na ramena, než by se z toho frmolu mohla třeba složit. A určitě každá žena v domácnosti nedělá uklízečku, kuchtičku, no pradlenu asi jo, protože prostě prádlo se samo nevypere a nevyžehlí a na chlapa je toto rize ženská práce, přesto jsou i tací, kteří jí zvládnou. Přes týden nevařím, manžel si občas zajde do kantýny, občas jdeme spolu na oběd do restaurace, večeře máme studené. Gruntovat denně taky nemusím, jsme jen dva, tak toho nepořádku zas tolik neuděláme.

v tom případě nechápu, proč sedět celý den doma? Jasně, je to asi pohodlný..ale to mi nepřijde nějak morální důvod. Morální je špatný slovo..prostě zdravý způsob života by měl být přece o práci i o odpočinku...

Mě by spíš zajímalo...na což asi těžko někdo odpoví, jeslti si tohohle muž skutečně váží? Umí si muž vážit ženy, která je doma, vyžehlí, poklidí, zajde si zacvičit, puntík? Neohromí ho pak nějaká úspěšná kočka? Já vím, ono to vypadá, že domácí práce podceňuju...to asi ne, ale vždycky to pro mě bylo jen nutný zlo. Prostředek života (jak neshnít ), ne jeho cíl....

jataky
Tvé názory mi připadají smutné a chladné. Panebože, proč se nás tu snažíš přesvědčit o tom, že každá žena v domácnosti bude jednou podvedena? Asi tě to překvapí, ale šťastné a věrné páry (i ty, které za sebou mají 10 i 30 let) opravdu existují.

Mikyska
Líbí se mi, jak si za svým mužem a svými názor stojíš. Určitě máš krásný a spokojený život i bez "práce" (uvozovky proto, že doma jí je určitě dost .

Ono to není jen o vyžehlení a poklizení, pokud máš dům, tak pochopíš. A myslím si, že ano. Ženy, která se o vše postará, tak, aby to klapalo, zařídí vše potřebné a vychová skvělé děti, si muž váží. Rozhodně víc než té, které kariéra zabírá celý den a dům mu padá na hlavu.

a proč by mu měl padat na hlavu? to není jeho dům? on se o něj nemůže postarat spolu s ní?

My domek máme, ale že bych se mu věnovala celý den...?

Prosě záleží na rozhodnutí - Buď se o práci podělí a žena bude muset chodit do práce nebo bude ona doma starat se o domácnost ( je logické, že když ji muž živí a maká, tak nebude doma žehlit, když ona je doma celý den) a on vydělávat.

A tak to je, někomu by to vyhovovalo, někomu ne, záleží na každé z nás...

jo to jo...ale ty to tak máš? a přijde ti to fér? Podle mě se neuklízí furt, ne? A taky - když bys srovnala práci dejme tomu lékařky a práci=uklízím si doma, co by ti přišlo smysluplnější? Vždyť doma si uklízí každej ne?

Rozumím, že každý jsme jiní, ale nerozumím motivům.