Smazat

Zážitky z dětství - ovlivňují váš život?

Ahoj všechny,

v diskuzích se objeví občas poznámka, že naše chování, jednání nebo názory jsou ovlivňovány situacemi a zážitky, které si neseme z dětství.
Zajímalo by mě, jestli vás zážitky z dětství poznamenalyo, ať pozitivně, nebo negativně, a jak se s tím v životě vyrovnáváte?
Může to být o přístupu rodičů, vlivu školy, o okolí ve kterém jste vyrostly ap.




 

Na dětství nevzpomínám....nebylo moc pozitivní, ale snažila jsem se vychovat děti tak, aby měly šťastné dětství a nebyly nuceny prožívat to co já

arrow
Neprodává v Bazaru

tak moje dětství mě taky dost ovlivnilo.

naši se rozvedli když mi byly dva roky, mamka si vzala nového "taťku" a tím to začlo, narodil se brácha a samozřejmě byl přednostní.
já musela všechno, byla jsem hajzl atd.

jenže když mi bylo 15 tak jsem se dozvěděla jako první že otec mamce zahýbá s jednou ženskou která k nám jezdila s rodinnýma známýma odmalička. byla jsem nucena to mamce říct, tím začíná kolotoč.
mezitím umřel můj vlastní táta(nikdo neví proč), do půl roku umřel i nevlastní(rychlá forma rakoviny) a po jeho smrti k nám začli chodit vymahači a všechno, ve finále se mamka dozvěděla že byl na jižní moravě velký kápo, byl jeden z nejhlavnějších v kauzi se škodami forman jeslti si někdo pamatujete ( firma měla zlikvidovat policejní formany ale neudělala tak a prodávala je dál) no takže to dělal můj nevlastní nenáviděný otec se svým společníkem, na mamku se hrnuly šílené milionové dluhy, ale díky jednomu právníkovi jsme to přežili, po dlouhých 5 letech toho kolotoče jsme se konečně z toho dostali.

teď už jen občas mamka musí na soud, protože to stále trvá, ale je to tak jednou za rok.

mě to ovlivnilo tak že jsem strašně rychle dospěla, spadla jsem strašně rychle do reality. místo zálib v 15 jsem s mamkou lítala po soudech a právnících aby nám vůbec něco zbylo.

ale jsem ráda, dalo mi to školu do života, takže nejsem taková naivka

Amal 2211
snažila jsem se vychovat děti tak, aby měly šťastné dětství a nebyly nuceny prožívat to co já
Tiež by som toho chcela dosiahnuť. Ale mám strach ako to dopadne. Istý čas som bola presvedčená, že by som nemala mať deti, že to dopadne ako s mojou večne nervóznou matkou a otcom, ktorý mi nadáva, že som škaredá a tučná. Dúfam, že sa mi to podarí.
Agy
mě to ovlivnilo tak že jsem strašně rychle dospěla
Agy
dalo mi to školu do života, takže nejsem taková naivka
To je fajn, že si z toho nešťastia aspoň niečo vyťažila. Je to potreba, ale to musíš byť silná osobnosť. Máš moj obdiv.

arrow
Neprodává v Bazaru

zrzka22
To je fajn, že si z toho nešťastia aspoň niečo vyťažila. Je to potreba, ale to musíš byť silná osobnosť. Máš moj obdiv.
děkuji, sice je to hrozná zkušenost, ale fakt mi to něco dalo do života.
mamka říkala že napíše román a nikdo jí to nebude věřit

Já se taky přidám, moje dětství nebylo zrovna moc šťastné. Oba rodiče mě od malička mlátili a to skoro za všechno, hlavně za známky ve škole. Nevedlo to k ničemu jinému, než že jsem jim začala lhát a podvádět je. Ani bych nedokázala spočítat kolik vařeček o mě a o bratra zlámali, kolik lískových proutků rozdrbali až přešli na vojenský pásek který vše vydržel. Nespočetně krát jsem musela klečet s předpaženýma rukama na které mi dali největší knihu a musela jsem ji udržet, když jsem dávala ruce dolů, tak byl zase mazec. Nenáviděla jsem je, na těle jsem měla samá jelita. Vždycky jsem si říkala, škoda že je nemám kam zavolat.
Taky jsem měla strach abych se nechovala jako oni, ale už jako holka jsem si pořád říkala, že tohle mojim dětem dělat nebudu. Taky pro to jsem se hodně brzo upoutala na mojeho nynejšího muže který mě hodně psichycky pomáhal i přes to, že byl třeba na vojně. Otec když byl napitý, tak mlátil i mámu a byly doma hrozné scény. Taky si pamatuji, že jsem jednou v noci šla zavolat tenkrát ještě příteli na vojnu, že se to nedá vydržet, že jdu skočit pod auto. Tak mi to rozmluvil a já šla zvonit na sousedy, ať zavolají policii. Ty zase nechtěli dělat nepříjemnosti, tak mi to raději rozmluvili a mně nezbylo nic jiného než se vrátit.
Brácha to vyřešil, v 15 odešel na intr a už se nevrátil.
Paradox je ten, že s nimi bydlím v jednom baráku vdaná už 17 let. Nidky jsem jim to ale neodpustila a asi ani neodpustím. Nemáme zrovna dobrý vztah, taky je třeba nevidím celý týden i přes to, že máme společnou verandu. Když jim tohle všechno připomenu, žak dělají že to není pravda.
Ke svým dětem se takto vůbec nechovám, zásadně je nemlátím, snažím je vozit kam je potřeba (to jsem vždy ostatním dětem záviděla, se mnou nikam nešli a nikdy mě ani nikam neozveli, pořád jenom pracovali aby si mohli postavit barák). Když to někomu říkám, tak je překvapen, že jsem to dokázala takto ustát, že většinou je to tak, že člověk se ke svým dětem chová tak jak to viděl doma. Já nedělám to co mi tak strašně vadilo a jsem na sebe hrdá.
Tohle dětství mi život hodně ovlivnilo. Mám v sobě spoustu bloků o kterých nechci ani mluvit. Sebevědomí jsem taky neměla, ale na tom se dá pracovat a myslím že se mi ho postupně podařilo zvednout na přijatelnou hranici.
Bylo by to všechno na dlouhé vyprávění, tohle je jen tak v kostce.

Atanera
já šla zvonit na sousedy, ať zavolají policii. Ty zase nechtěli dělat nepříjemnosti, tak mi to raději rozmluvili a mně nezbylo nic jiného než se vrátit.
To ma dokáže tak neskutočne naštvať! Nechajú tu ženu zabiť!

zrzka22
Nechajú tu ženu zabiť!
to se nestalo, ale bylo to hodně nepříjemné, naštěstí máti na "stará kolena" pochopila, jak se má k takovému člověku chovat a to jejich soužití je o mnoho lepší, ale dětství mi nikdo nevrátí

no holky když to tady tak čtu......vidím, že nás mnohé spojuje a ty naše případy jsou podobné.Držím vám palečky a přeji vám, abyste se s minulostí vypořádaly a hlavně ODPUSTILY...to je to nejdůležitější.
Vychovávejte svoje děti v míru a lásce, protže rodina je základ,do 3 let věku dítěte je zformovaná osobnost. Rodina by měla být záruka lásky a bezpečí pro děti.Jaké budou děti, taková bude naše společnost.Je to víceméně vše na nás ženách.

arrow
profile_image
Karl
od 20. 2. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Atanera
Když to někomu říkám, tak je překvapen, že jsem to dokázala takto ustát, že většinou je to tak, že člověk se ke svým dětem chová tak jak to viděl doma. Já nedělám to co mi tak strašně vadilo a jsem na sebe hrdá.
Jak můžou rodiče svým dětem takhle prznit život a dětství. Jsem překvapená, kolik z nás má tolik negativních zkušeností. Ty moje jsou jen slabý odvar ve srovnání s Atamerou.
Nikdy jsem neaplikovala zažité "výchovné" metody na svých dětech. Ba naopak, vždy jsem je podporovala a chválila. Možná až nadměrně, jako bych se obávala, že to není dostatečně, a že by mohly mít z toho nedostatku psychické trauma.

Atanero, divím se a obdivuji Tě, že jsi dnem plnoletosti nebouchla dveřma a neodstěhovala se. Asi máš k tomu své důvody. Možná máš schopnost odpouštět, a to by bylo dobře.
Já jsem mamce prominula, jak jsem starší, tak se snažím ji pochopit. Dříve jsem byla hodně pokořena, v dětství jsem se jí bála, dnes mám z ní stále respekt, ale našly jsme snad k sobě už cestu. Jednou jí odpustím, i když zašlapané sebevědomí mě provází celým životem, nedaří se mi ho pozvednout na přijatelnou hranici - jak říkaš.
Asi by stálo za to, jít na nějaké školení.
Takže výchova a dětství má na mě neblahý dopad desítky let. Ach jo............

arrow
Neprodává v Bazaru

Já když tu čtu některé zážitky se slzami v očích, tak si říkám, že mé problémy jsou o proti nim asi malicherné.
Dětství jsem taky neměla moc radostné. Otec je prudší povahy (sám to neměl doma lehké) a za větší prohřešky jsme byly po právu potrestané, ale mrzí mě to, že se vždy vše řešilo s křikem. Bohužel jsem všechny špatné vlastnosti zdědila po něm, a dokonce při určité situaci si uvědomuji, že jednám přesně jako on.
Druhá věc, kterou si nesu je to, že neoplývám moc krásou - od malička se mi děti posmívali kvůli velkému nosu - následky si nesu dodnes (i když jsem po plastické operaci).
Problém je tu pořád, nejsem se sebou spokojená, nenávidím se ... to se samozřejmě odráží na chování. Nebaví mě chodit mezi lidi - společenské akce přímo nesnáším, nejsem dokonce ani schopná si najít přítele. Když už se někdo objeví, dostanu blog a nechci si ho pustit k tělu (nedokážu to přímo popsat). Mám takový strach, že zůstanu nakonec sama, bezdětná, zakomplexovaná!!!
Teď navíc jsem po škole, kdy jsem nucena si hledat práci. Jsem absolutně bez jakéhokoliv seběvědomí - troska, která se nikde neuchytne.

Obdivuji holky, který se tu dokázaly i přes veškeré problémy odlepit od dna a nenaříkat nad sebou samou.

arrow
profile_image
karamelka
od 16. 2. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Děvčata, ani nevíte, s jakou lítostí tady čtu vaše smutné životní příběhy. Přeju vám všem už jenom štěstí, lásku a to, aby se vám splnilo všechno, po čem toužíte. Minulost je pryč, je to už jenom vzpomínka. Současnost máte ve svých rukou. Jděte za svými sny a věřte si!!!

Karl
Možná máš schopnost odpouštět, a to by bylo dobře.
tak to nemám, sice s rodiči vycházím, ale odpárat ze srdce to prostě nejde
Karl
Takže výchova a dětství má na mě neblahý dopad desítky let. Ach jo............
to s tebou souhlsím, i když musím přiznat, že jsem na sobě hodně zapracovala, ale pořád ještě o nějakých blokách vím a s nimi si sama neumím poradit, ale vím, že je stačí jenom jednou přeskočit a pak už to půjde, třeba časem
Monkey
Problém je tu pořád, nejsem se sebou spokojená, nenávidím se ...
je důležité umět se obklopit správným lidmi a něco dokázat sama sobě. Třeba si dát nějaký cíl a uvidíš, že to potom pomaličku půjde. Jak se ti podaří něco málo, tak se ti pomalu začne zvedat sebevědovmí, chce to jen vydržet. Mně není zas tak málo a trvalo mi dost dlouho než jsem došla k tomu jaká jsem teď
Monkey
dostanu blog
to tě chápu, tak ještě jeden mám, a doufám, že ho zlomím. Je těžké si to všechno přiznat a pak ještě těžší si s tím poprat, kor když člověk nemá na to aby někoho navštívil a nebo se někomu svěřil, to je na tom asi to nejtěžší
Monkey
Teď navíc jsem po škole, kdy jsem nucena si hledat práci. Jsem absolutně bez jakéhokoliv seběvědomí - troska, která se nikde neuchytne.
tak to vůbec být nemusí. Běž na nějaký konkurs a počítej s tím, že ten první většinou nevyjde, okoukáš jak to chodí, půjdeš na druhý, na třetí a pak už ti to ani nepřijde. chce se jen toršku přemoci.
Držím palce, uvidíš, že se to podaří

arrow
profile_image
astra_a
od 13. 2. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Zážitky z minulosti (nejen z dětství) nás rozhodně ovlivňují - viz regresní terapie. Ta je na zážitcích z minulosti a jejich řešení přímo postavená.

arrow
0%
0    0
Nebyla hodnocena

Moc na vás všechny myslim, aby se vám podařilo vypořádat se s ošklivou minulostí...já jsem měla rodiče úžasné. pocházím z velké rodiny, která vlastní velikou chatu na kterou se pravidleně od jara do podzima scházelo celé příbuzenstvo, tetičky, bratránci atd. Mám dva prazážitky, týkající se mého bratrance a mě a osahávání. Ovšem bez větších podrobností. No a asi ve dvanácti letech, to už si pamatuju živě. Naštěstí se dostal jenom na prsa, pak jsem se z toho vykroutila. Byl to pro mě hrozný zážitek. Byla to hrozně zvláštní, dodnes nevím, jestli jsem ho třeba já nějak vyprovokovala. Tři roky mi trvalo, než jsem to řekla mamce. Měla jsem hrozné výčitky, protože se asi týden po tomto incidentu rozešel se svou dlouholetou dívkou a já si myslela, že to bylo kvůli mě. K tomu se přidalo to, že ve škole jsem nebyla zrovna populární a kluci mě nějak ani nezaznamenali. Mám teď dost velký problém navázat pořádný citový vzah s klukem. Většinou to vypadá tak, že se do něj zblázním a on do mě, proběhne první sex a víc nic. Pak pro mě ten dotyčný přestane být zajímavý a začne mi hrozně vadit. Ukončím jakoukoliv konverzaci. Tak nějak podobně to vracím svým platonickým láskám ze základky. Většinou se jedná o stejně staré kluky nebo i mladší. Výrazně staršího bych vedle sebe nemohla ani cítit...Jeden delší vztah jsem měla, ale byl od začítku spíš jako sourozenecký. Snažím se v poslední době ovládat a zbytečně neubližovat. Chtěla bych poznat krásný zamilovaný vztah, bohužel všechny zájemce brzo odradím díky bohu za úžasné rodiče, mamce, která mi to věřila, dva bratry a zbytek příbuzenstva....

Neumím si vůbec představit, když jsou dívky či chlapci zneužívání dlouhodobě, to musí být ta duše neskutečně pošramocená.... a když někdo tvrdí, že zážitky z dětství vás neovlivní, tak je mi do pláče...

shilly
Mám dva prazážitky, týkající se mého bratrance a mě a osahávání
tímto jsi mi přopomněla, že mám taky něco podobného. Když umřela tátovi maminka, tak jsme jezdili 1x za 14 dní k dědovi s uvařeným jídlem. Vlastnil statek, vždycky mi chodil ukazovat zvířata a u toho mě také osahával. V té době mi to hodně vadilo, ale nenašla jsem odvahu to nikdy říct rodičům, přeci jenom ten vztah mezi mnou a jima nebyl, stejně by mi to nevěřili. Je prada, že jsem na to zapomněla, ale někde uvnitř to je stejně skované
shilly
když někdo tvrdí, že zážitky z dětství vás neovlivní, tak je mi do pláče...
já sama vím, že ovlivní a ne málo. Opravdu jsou chudáci ti, co si prošli velkým utrpením a zneužíváním. Musí se tím prát celý život a že to není jednoduché

 

Váš příspěvek

Zážitky z dětství - ovlivňují váš život?

:-) ;) ;) ;) :-( :-)   text tučně text kurzívou podtržený text pěkný odkaz YouTube video   Přidat obrázky 

Nápověda 

Jak vložit obrázek Vkládání obrázků do příspěvku Klikněte na tlačítko Přidat obrázky a v dialogovém okně si ve svém počítači vyberte obrázek, který chcete poslat. Neměl by být příliš velký, neupravený obrázek z digitálního fotoaparátu se vám odeslat nepodaří. Do jednoho příspěvku můžete najednou odeslat až tři obrázky. Ke každému obrázku připište popis. Nezapomeňte také něco napsat do samotného příspěvku, jenom obrázky bez textu příspěvku odeslat nelze.

Jak vložit video Vkládání videa do příspěvku 1. Nejprve si zjistěte adresu videa 2. Tvar adresy videa pro YouTube je tento:https://www.youtube.com/watch?v=1aVLdeIKZuM 2. Adresu si zkopírujte např. pomocí Ctrl-C a vraťte se do Omlazení.cz 3. Nad formulářem (tím velkým bílým obdélníkem) pro psaní příspěvku klikněte na ikonu YouTube YouTube video a adresu videa vložte do okénka. 4. Kliknutím na OK se vám video vloží do příspěvku.

Jak vytvořit pěkný odkaz Vkládání pěkných odkazů 1. Zatím neklikejte na žádné tlačítko 2. Napište větu, která má obsahovat pěkný odkaz 3. Jděte na cílovou stránku a z adresního řádku prohlížeče si naberte (Ctrl-C) její adresu. 4. Vraťte se ke svému rozepsanému příspěvku a část věty, ze které se má stát odkaz, označte myší. 5. Teprve nyní klikněte na tlačítko pro vkládání pěkných odkazů: pěkný odkaz 6. Otevře se dialogové okénko - vložte do něj adresu cílové stránky (Ctrl-V). 7. Okénko zavřete a je to. 8. Nelekněte se toho dlouhého kódu, který se vám vložil do příspěvku. Poznámka Odkazy můžete také jednoduše napsat (stačí začít www…) a budou funkční (jen nebudu tak "pěkné"…)

Závazná pravidla Omlazení.cz

Pravidla Bazaru

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené