Žárlivý přítel

Reaguji na Kačkaa: já vím,ale ono 7let je 7let a navíc ho vážně miluju a jiného bych nechtěla..navíc mě už tak nežárlí,řekla bych,že já žárlím více,ale jak jsem psala výše akorát mně mrzí,když se hádáme to jeho jednání ke mně....

Reaguji na Lady Annie: Vztah je o toleranci. A pořád je lepší stratit "pár" let, než se s dítětem na krku tlouct do hlavy a být nešťastná. Ale na to si každý musí přijít sám. Ostatní mají vždyckyrychlé a radikální řešení. Já jen, že mám na to pohled ze stejné strany barikády jako ty

Reaguji na Sandí: Věřím, že ho miluješ, jinak by nebylo možné s ním vydržet za takových podmínek sedm let. Ale dokážeš si tak představit celý život?

Jo a bylo vtipné když jsme byli spolu, jak se všichni tvářili, jak nám to přáli a až bylo po všem, spousta lidí otočilo a řeklo, že nechápe, jak jsem s ním mohla být a jak jsem se strašně změnila, ač jsem to nevnímala. Je fakt, že po rozchodu ze mě spadl šílený šutr. A telefon už nemám jako nepřítele a neděsím se když zvoní

právě to jsem chtěla,slyšet názor někoho kdo si to třeba zažil..a na to že co když spolu budem mít dítě a já se pak budu bít do hlavy tak ymyslím..zároveň ho a ale miluju,je to takový začarovaný kruh..

no a to nevím jestli ze mě spadne šutr nebo jestli budu brečet a vzpomínat.často mě totiž přepadají záchvat sentimentu.

Reaguji na Lady Annie: Ani nevíš, jak moc ti rozumím. Ale každý by měl mít svou hrdost a své vlastní já. Ne se jen podřizovat a dělat to, co se zamlouvá tomu druhému. Nejhorší je, že když přijde na rozchod, tak přichází slzy, to, že si uvědomil jak to všechno pokazil a milion dalších výlevů a na to člověk nesmí dát. I když je to těžké. My jsme třeba měli problém, i když jsem chtěla trávit čas se svou rodinou a on byl mimo hru. To byl taky oheň na střeše. O tom, že má rodina mu nebyla dost dobrá se ani vyjadřovat nebudu Sprosté urážky jsou taky přes čáru, to musíš sama dobře vědět. Jak se může takhle chovat člověk, který tě miluje?

Budeš brečet a vzpomínat, jindy zase budeš litovat, že jsi to neudělala dávno. Je to to samé co teď. Někdy přemýšlíš, že se s ním nedá vydržet a dál to nejde a jindy si říkáš, že bez něj nemůžeš být a tak špatný přece není.

právě to si taky říkám a dost často..a jindy zase,když jsme spolu a jdeme třeba na procházku nebo jezdíme na kole a chováme se k sobě hezky si říkám že jiného bych nechtěla a že se třeba změní..jenže se nezmění.a když si představim že za rok ho třeba potkám sjinoou je pro mě šílenství..někdy si říkám že prostě nevím co chci.

Pokud bys byla tak silná a dokázala ho opustit (a to ti přeju pro tvé dobro z celého srdce), tak ti jiná dělat problémy nebude, věř mi. Člověk, který si tě tolik nárokuje si není schopný připustit, že bys ho mohla pustit k vodě a umí dělat peklo po rozchodu. tak jako se chová teď. Jednou bude milý a hodný, bude ti psát jak tě miluje, ať se vrátíš a že se změní. a pak zas ukážu tu svou druhou stránku osobnosti a bude zlý. Nemusí to tak být, ale odhaduju. Na tohle má nervy jen pár holek, teda myslím pár takových trubek jako jsme třeba my dvě
Žádná s ním nebudemít med.

jo to máš teda pravdu.víš jak by mi s ním bylo krásně nebýt jeho extrémní žárlivosti?
moc si holky vážím toho že si tady můžu s někým popovídat a že mi někdo rozumí.doma to nikomu neříkám,jen z něho dělám supermana,protože by jim ublížilo jak se ke mě chová,hlavně tátovi. i kamarádkám říkám že je nej,že joo že má svoje mouchy ale nakonec to ještě obrátím proti sobě,že on má se mnou svatou trpělivostmyslím si totiž že by si o mě říkali jak jsem hloupá a nemám svoji hrdost. jsem proste splachovaci,ale vecne si to libit nenechám..

To jsem taky dělala a všichni stejně věděli jak to je! A potom mi vykládali jakých drobností si všímali. A to je právě to nejhorší, že ho vyzdvihneš a sebe naopak zadupeš. Jediný krok co se dá udělat je, posbírat hrdost. Ale na to si každý musí přijít sám. přijde moment kdy přestřelí a ty si řekneš dost, věř mi!

Jak ho snáší vaši a on je?

Reaguji na Lady Annie: Ale líbí se mi, že víš, že něco dělá špatně. Taky víš, že dokonce se chová tak zle, že lidi z tvého okolí by ho odsoudili. A taky si uvědomuješ, že z něho děláš před ostatníma jiného člověka. aspoň, že se nesnažíš lhát sama sobě

dlouho jsem si to nechtěla přiznat.Jeho rodina mi říká-Máme tě moc rádi,ale radím ti odejdi,bude to čím dál tím horší.za náma můžeš přijet kdykoliv.jeho mamka obzvlášť ví o čem mluví,jeho otec ji i bil.

naši ho snáší dobře,mému tátovi chodí pomáhat na stavby,prarodiče ho taky berou i když někdy mají pindy..mamka je v cizině a často se na něj ptá..všimla jsem si ale,že když se mě na něj někdo zeptá jsem podrážděná..jako někdo doma.jakoby si mysleli svoje,nebo mám jen paranoiu.

To řekli i mně a já litovala, že jsem je dávno neposlechla! I on to měl po otci. Nikdy to nebude lepší. A s jeho mamku se do teď stýkám u kafe.