Bydlíme od sebe daleko. On za mnou jezdit nechce, protože se o něj mamka bojí a on samozřejmě neudělá nic, co by jí mohlo jakkoliv rozrušit, ublížit.
Takže jsem navrhla, že teda přijedu já s tím, že tentokrát přespím v hotelu a půjdeme na večeři do jedné hezké restaurace v jeho městě. Těšila jsem se. Je to podivín, ale jak říkám, jsem zamilovaná a hrozně mi chybí. Pojedu vlakem a můj hotel a ta restaurace je přes celé město. Tak jsem ho poprosila, zda by mě mohl vyzvednout před hotelem a že bychom jeli autem. A on, že tam není žádné normální placené hlídané parkoviště, jenom jedno parkoviště před hypermarketem a tam to auto nenechá, že by mu ho mohl někdo odřít nebo nabourat. Má tři auta, na svá auta je vysazený a prý prostě ne, že půjdeme pěšky. Jenže já budu po cestě unavená a je to fakt přes celý město. Navrhla jsem MHD, to nechce. Jasně, mohli bychom si vzít taxíka, ale holky, jde tu o princip, rozumíte mi určitě.
Říkám mu, že ta restaurace do které jdeme je s výhledem na to parkoviště (což skutečně je) a měl by to tam "pod kontrolou". Navíc bychom se jen najedli, což by bylo tak na hodinku, maximálně hodinku a půl a pak se jeli třeba někam projet nebo ke mně do hotelu.
A on mi opáčil že je na auta vysazený a že to vím a doufá, že to pochopím. A jak už jsem psala, jde tu o ten princip. Já za ním pojedu dlouhou dobu vlakem, zaplatím si ubytování, což taky není levná záležitost...a on není schopnej pro mě udělat ani tuhle věc?
Je to podivín. Podivín v mnoha věcech, ale tím, že jsem byla dosud ve všem tak chápavá, akceptovala jsem, že kvůli mamince nechce přijet atd. ...tak už mi přetekla trpělivost a už jsem řekla, vyber si. Vybral si. Vybral si auto, takže jsme se rozloučili.
Asi jen potřebuju znát něčí názor.