Má matka celý život dávala přednost mým mladším bratrům,před námi mluvila,koho z nás má radši.Od 4let jsem se o ně musela stara,hlídat je,nemohla jsem jít ani ven.S bratry navzájem nemáme nijak dobré vztahy,protože jsme díky ní na sebe dosti žárlili.Tento stav je i nyní-žiji v zahraničí-sice když jsem třeba po měsíci přijela, tak měla radost,ale přišel domů brácha(oba dva ještě žijí doma s ní) po dvou dnech a skoro skákala radostí.
Nyní mám skoro 5měsíční dceru.Vyděla ji jednou před 4měsíci,kdy tedy na dva dny přijela.Pořád se o ní baví,že jsem si taky ,,udělala služku na hlídání,, ,až budu mít další děti.Včera jsem jí volala,že máme malou křtít,což je tady velká sláva,kdy by měla čas přijet,že to tomu uzpůsobíme.Samozřejmě čas nemá,hned dodala,že nebude mít čas ani v létě,kdy má víc jak měsíc dovolené a sedí doma,když tak ať přijedeme my.Čím mě tedy dostala úplně bylo,když řekla,že přijede,až budeme křtít jejího vnuka,nacož jsem jí položila telefon.
Nemám chuť se s ní ani bavit.
Jak by jste se k ní chovali vy nebo zažili jste něco podobného?