Večerní melancholická nálada (a poděkování)!

Chtěla bych poděkovat, že jste mě mírně řečeno dokopali k tomu, abych si s ním vše vyříkala. Neudělala jsem to teda přesně tak, jak jsem si představovala, každopádně jisté věci jsme si vyříkali.
Měli jste pravdu, že nemůžu čekat jak princezna, až se on chopí iniciativity. Sám potvrdil, že prostě pokud ho chci vidět/ mluvit s ním, musím se ozvat. Ve všem, co jsem říkala mi vyšel vstříct. Nevím na kolik tomu všemu (a jemu) mám věřit. Nyní je situace taková, že přijede do Čech a já se s ním pak vrátím zpět. Píše každej den, až je mi trapně, jestli nemá pocit, že musí. Strávila jsem s ním (u něj) teď dva dny, teda spíš dvě noci. Oba jsme chodili do práce a vraceli se až kolem desáté, ale i tak to bylo nádherný. Dnes si jdu lehnout sama a už teď mi strašně chybí. Vůbec nevím, jak to v Čechách zvládnu.

Jsem dnes strašně unavená, tak s tím přichází i dost melancholická nálada. Zatím si nejsem 100% jistá, že to může klapat. Nevěřím, že bych mohla být šťastná. Přála bych si s ním dělat normální věci. Což je prakticky nemožné. On měl volno v pondělí, já makala od 12:00-0:00, má volnou sobotu, já makám zase dvanáctku, mám volné úterý, on je v práci, sice končí kolem osmé, ale i tak. Je to těžký, chtěla bych s ním "žít" normální život a nejen ten noční. Zřejmě se zatím musím spokojit s tím, co je a ne být věčně nespokojená!

Pokud některá z vás zažila podobnou situaci s nedostatkem času, budu ráda, když se podělíte, jak jste situaci vyřešili a zda je možné, aby vztah fungoval...