Uzavírání se sama do sebe

Psycholog

Reaguji na Sandí: to jsem čekala...

Já nevím, když píšeš, že dřív jsi taková nebyla, nebude to přece jen tak. Něco za tím musí být, přemýšlela jsi nad tím ? Nemáš nějaké jiné problémy ? Mě se stalo něco podobného...Bývala jsem společenská, chodila na jednu akci za druhou, pořád jsem něco s někým podnikala...Ale časem to ustalo. Z části proto, že mě to jednoduše přestalo bavit a chtěla jsem si užívat klidu Ale hlavně jsem měla práci, která mě strašně stresovala, byla jsem nespokojená, chtěla jsem změnu, ale nevěděla jakou...Z toho vznikla hotová frustrace z té situace. Začala jsem být apatická, bez zájmu o okolí, taky jsem přestala chodit na nějaké kávičky a podobně, neměla jsem na nikoho náladu, z práce domů, pak se psem a pak už jsem nevylezla...Byla jsem věčně podrážděná, se vším nespokojená.Táhlo se to nějakou dobu, než jsem teprve v poslední době našla řešení, v práci podávám výpověď a našla jsem směr, kterým jít dál...Za prvé se mi hrozně ulevilo...Za druhé si už teď připadám mnohem uvolněnější a spokojenější, což se odráží na všem...Takže je možné, že jestli tě taky něco trápí, podepíše se to takhle na tvém chování...Ale říkám, neznám tě, jen mě napadla i tahle možnost.

opravdu.. psycholog. lidi se většinou hned štití že nejsou "cvoci" ale o tom to není, je to doktor kterej nejlíp dokáže stanovit co se s tebou děje a poradit ti co dál... osobně mi to připadá jako první stupeň deprese ale já to diagnostikovat nemůžu. věř nám a jdi k odborníkovi

Reaguji na CarolS: Ahoj děkuji za příspěvěk. Asi na tom něco bude, v práci mám čas od času problémy s některými kolegy. Jsme závislí na týmové práci, bohužel některým lidem je to jedno a nezajímá je jak to dopadne. No a když se snažím svoji práci trochu oddělit a dělat aspoň ten svůj kousek dobře a v klidu, tak jsem zas špatná že nikomu nepomáhám... Takže práce se na mě asi hodně podepsala. Hlavně poslední 2 roky co jsem trošku povýšila. Bohužel se strašně bojím jít jinam. Přeci jen jsem tam skoro 8 let a s pár kolegyněmi vycházím velmi dobře. Navíc nevím co jiného bych mohla dělat, nemám žádné sebevědomí a bojím se někde prosazovat. Jediné východisko vidím v tom, že jednou pujdu na mateřskou, ale zas co potom... Můžu se zeptat co tě nakoplo a jak jsi poznala co chceš dělat jiného a co to je?

Reaguji na PoisonIvy: ne to si nemyslím že lidé co chodí k psychologovi jsou cvoci... ráda bych to ale nějak zvládla sama... nebo se o to alespoň pokusila...

Reaguji na kytička26:
No vida, tak v tom by mohl být problém. Vzhledem k tomu, že práce je podstatná část života a zabírá nám většinu dne, hodně se na člověku podepíše, když je tam nespokojený a nešťastný. Samozřejmě je nutné umět to rozlišit. Je jasné, že každého práce někdy štve, někdy ho nebaví, vyskytnou se problémy. Ale když se dostaneš do fáze, kdy je to dlouhodobý stav a práce ti nepřináší nic pozitivního, je to určitě malér. Ten tvůj strach chápu, to je přirozené a ne vždycky je snadné ho překonat.

Tohle je asi to nejhorší, když člověk neví, co by měl/chtěl dělat...Odpověď ale musíš hledat v sobě, určitě na něco přijdeš.Možná by nebylo od věci alespoň povolit, jít dělat něco, co je ti alespoň trochu bližší a příjemnější než současná práce.A pak pomalu objevovat a zjišťovat, co bys OPRAVDU chtěla dělat...Ale už jen to, že jsi se vymanila ze zaměstnání, kde nejsi spokojená, bývá velká úleva.Ale jak říkám, na to už musíš přijít sama.

U mně pomohla náhoda, známá, která dřív žila v Londýně mi nabídla, že mi tam pomůže zařídit bydlení i práci, takže se tam na rok chystám. Hlavně kvůli angličtině. Tu mám mizernou a do budoucna se mi určitě bude hodit, až budu shánět novou práci. Třeba po tom roce v zahraničí budu už lépe vědět, co by to mohlo být

Ale jak tu psaly holky : Záleží samozřejmě na tvém uvážení, ale třeba by ti psycholog opravdu mohl pomoct Vzhledem k tomu, že je to u tebe jedno s druhým : nespokojenost v práci, strach, nízké sebevědomí...Mohlo by ti pomoct popovídat si o tom s odborníkem.

Reaguji na kytička26:

takových lidí znam... ale neznam nikoho, kdo by to nakonec sám opravdu zvládnul.. já ti radim nehrát si se sebou

no já si myslím že to chce změnu, změna pomůže vyřešit psychycký problém, dodá novou šťávu do života, zvedne sebevědomí, nevím co umíš, ale když umíš pomáhat s prací kolegům budeš šikovná, jdi do toho splň si sen jestli nějaký máš

Reaguji na kytička26:
A není to tím, že tvůj přítel není tak úplně ten pravý (jak jsem vyčetla z příspěvku v jiné diskuzi) a že jsi měla v životě jiné plány?
Pokud je to tak, pak psycholog těžko pomůže. Ty sama musíš začít žít své sny.

dle mého názoru se jedná o syndrom vyhoření .. myslím, že v Česku se o tom zatím moc neví .. a spousta lidí si neuvědomuje, že se to vlastně může stát komukoliv .. já jsem si tímhle sama taky prošla .. nejdřív jsem se v práci totálně nutila do toho něco dělat .. pak jsem byla apatická .. nic mě nebavilo .. s nikým jsem nechtěla mluvit .. když na mě někdo promluvit, tak jsem byla hnusná .. ale po změně zaměstnání a několika týdnech odpočinku se to zlepšilo .. a jsem zase taková jaká se znám