Tíže špatného svědomí

Pokud ho máš po svém boku, tak si myslím, že pozná ,že se nechováš stejně jako dřív. To se většinou stává když něco skrýváš. Špatné svědomí je hnus, ale dřív nebo později se to třeba doví. Myslím, že je nejlepší mu to říct. Uleví se tobě, a pokud tě má rád tak ti odpustí. Bejt tebou tak to řeknu

Máte pravdu, na druhou stranu, už je to přes rok, co to v sobě dusím a říkám si, že po tom, co to dotyčnému řeknu, mně se sice uleví, ale jemu hodně ublížím. Takhle mi to přijde trošku sobecké
A pokud mu to neřeknu, mám pocit, jako kdybych ho celou tu dobu zrazovala a podváděla.
Možná bych si to měla nechat pro sebe, nechat se tím 'užírat', abych byla potrestaná tak, jak si to zasloužím

Je to začarovaný kruh

Jestli jde o nevěru, zatloukala bych... Pokud mu to řekneš, tobě se neuleví a váš vztah to ukončí... Už tě nebude moct vidět jako dřív, nebude se to moct vrátit do normálního stavu Nezbývá než se smířit s tím, co člověk udělal a neubližovat zbytečně druhému

Zažívám něco podobného vůči bývalému. Není dne, kdy bych na to nemyslela, mám pocit, že mě to sežere.
Ale beru to jako svůj trest za to, co jsem udělala, jak jsem ublížila. Někdy bych chtěla vrátit čas zpět.
Vlastně mi nejvíce pomohlo vypovídat se
se kamarádce.
Někde jsem četla, že abychom byli šťastní, musíme odpustit sami sobě a asi na tom něco je.

Podvedla jsem přítele a hrozně mi to mrzelo. Příteli jsem to řekla a i tak jsme spolu. Občas mě to přepadne a lituju toho, mám z toho blbej pocit, ale žiju dál. Co se stalo, stalo se. Nejlepší je se z toho poučit a podobnou chybu už nedělat. Já jsem teda vyléčená do smrti, protože takový výčitky, který jsem měla ze začátku bych už znovu nechtěla.

Neříkej mu to. Přesně jak píšeš, ulevit si tak, že přehodíš své špatné pocity na svého "dotyčného" mi tedy připadá horší, než to, co se vlastně stalo.
Tobě to tak přijde, ale ono se toho zase tolik nestalo. Že tě to mrzí, to je v pořádku, je vidět, že máš toho svého ráda a záleží ti na něm, ale nemá smysl to vykřičet do světa, nespat a trápit se až tak, že ti to přidává roky. Bylo to dávno, jak píšeš, čas nevrátíš - soustřeď se na to, co je teď a co bude pak a ne na minulost - tím nikomu nic dobrého nepřineseš .

Reaguji na denisanapl: Ano, jde o 'nevěru'. I když ani nevím, jestli to tak lze brát - v té době jsme měli pauzu a celkově to bylo velmi komplikované, ani jsem už nevěřila, že bychom se kdy dali znovu dohromady. O to horší je, že to bylo s jeho velmi dobrým kamarádem a já byla panna. Když jsme se dali dohromady, už jsem mu nic neřekla a on žije s tím, že mě měl jako pannu, k tomu všemu - on také ještě s nikým nic neměl. Cítím se, jako kdybych ho zradila.
Potřebovala jsem se tady takhle nakonec vypovídat

Pravda, pravda

Reaguji na VeronikaEma: To jsem ráda, že Vám to dopadlo takhle Bohužel tomu není vždy. A mohu říci, že do smrti jsem vyléčená i já

Reaguji na dadabus: Děkuji asi to chce čas, abych se s tím vyrovnala. A přesně jak říkáš, je lepší se soustředit na budoucnost, kterou si mohu udělat krásnější, než byla minulost

Ty to všechno moc řešíš ... hoď to za hlavu a nemysli na to, Tvůj chlap může být akorát tak rád, že má někoho jako Ty - dneska je to dost vzácné, lidi vesměs po sobě skáčou jako kobylky po louce a nikdo si z nevěry moc hlavu nedělá, mám takový pocit

Reaguji na dadabus: Děkuju

Kašli na to, je to už rok, asi by ho to hodně ranilo...Ty ses poučila a jdete dál, jinak máte pěkný vztah ne? Tak si ho nekaž a odpusť sama sobě. Navíc píšeš že jste měli pauzu...

Reaguji na Micheella: Vztah máme pěkný, to ano, ale tak nějak mi to pořád narušují tyhle myšlenky a občas místo toho, abych si to užívala, mám samé výčitky svědomí. Neměla bych asi nad tím tolik přemýšlet.

Na druhou stranu, já kdybych byla na místě toho partnera, chtěla bych to vědět. Každý má právo se rozhodnout, jestli s tím dotyčným co ho podvedl chce, nebo nechce být. Každý má být zodpovědný za to co udělá a ne se takhle schovávat.