Strach ze soch

Tahle fobie má pojmenování-jmenuje se AUTOMATONOPHOBIA-je to chorobný strach ze soch,voskových figurín, břichomluveckých panenek apod.-tedy toho, co má představovat něco živého.

Já zas měla strach z takových těch keramických panenek.. Každý je obdivoval, a já se jich prostě bála, působili na mě chladnokrevně až zabijácky (jsem divná ).. Takže jsme pak taky žádné nemohli mít doma Ovšem když jsem šla někam na návštěvu a viděla je, tak brrr Naštěstí dlouho jsem je neviděla..

Sochy mi nevadí.Vadí mi klauni.Od mala mi přijdou strašidelní a nic vtipnýho na nich nevidím

Reaguji na Ziralka: To já když večer okolo něj procházím, automaticky koukám jinam, nebo zakrývám oči.. Bojím se do něj podívat, je mi to nepříjemné.

No soch přímo ne, ale když jsem byla mladší, měli jsme doma takovou tu odkládací hlavu na paruku. Byla docela realistická a já se jí v noci celkem bála. Pak mě začala znervózňovat i ve dne. Prostě ten pocit, že se na tebe dívá... tak šla z domu Takže tě chápu

Reaguji na EndyEs: taky mi příjdou zabíjácké

já se bojím obrazů,na kterých jsou lidi. Mám pocit že se na mě pořád dívají. Úplně nejhorší jsou pro mě takové ty obrazy co mají na hradech.

Já mám husí kůži z panenek a klaunů...ale fobii jako takovou naštěstí né...
např. i z :

tak jsme nejspíš dvě

Jsem na to stejně Nemůžu je mít doma a když je někde vidím, skoro mi běhá mráz po zádech

Já zas nemám ráda trpaslíky...takové ty okrasné, co mívají lidi na zahradách...vždycky se blbě smějou nebo mají nějaký úšklebek a mě přijde, že jsou takoví jízliví, pomstychtiví....nemám z nich fóbii, ale nemusím je!

Nepříjemné jsou pro mě sochy v životní velikosti, obcházím je obloukem, nemůžu vedle nich stát. Jako malá jsem odmítala vstoupit do kostela, představa, že musím projít pod tím obrovským ukřižovaným, mě vyloženě děsila.

Já mám strach jen z některých soch a z voskových figurín. A taky z klaunů.

Ze soch se teda nebojim,ale za to klaunů se bojím děsně.Nikdy jsem jako dítě nechápala,co je na klaunech vtipného. V cirkuse, kam mě bral taťka se tomu všichni smáli a mě to vtipné ani trochu nepřišlo. Taky nemám ráda čerty,5. prosince bych nejraději vůbec nevylezla z bytu,jen abych nějakého nepotkala.

Tak to mám bohužel taky od dětství, klauni, panenky se zírajícíma očima, jednu sem jako asi 4-letá dostala k Vánocům a musela pryč, bála sem se jí, sochy, vycpaná zvířata, a lidi na ulicích na festivalech, co jsou pomalovaní na zlato nebo stříbrno a tváří se jako sochy, hýbou jen očima a nemluví, ve Vídni sem pravidelně prožívala hrůzu projít mezi nima... lidi se s nima fotili a já před nima utíkala.

Sochy,panenky a v kostele je to OK,ale nemůžu vystát klauny -nemám je ráda a nikdy mi k srdci nepřirostli ani v dětství. Co se týká voskových figurín tak z těch jsem tak hotová,že se mi o nich i zdá. Těch se přímo děsím. Byli jsme jednou na výletě v muzeu voskových figurín tak to jsem myslela,že se snad pos....ru strachy.