Moje ,,kamarádka,, jménem žárlivost se ve mě už asi narodila. Jsem jedináček a s tímto faktem je spojena řada problémů a vlastností, které mám. Nebyla jsem sice nijak rozmazlovaná, ale vlastnila jsem vše jen pro sebe (především rodiče). To se bohužel přeneslo i do partnerských vztahů, ve kterých jsem počítala s tím samým - vlastnit sama pro sebe...
Po pár neúspěšných vztazích jsem našla chlapa, kterého miluju a život bez něj si neumím představit. Všechno bylo jako v pohádce, až přišla rána - pro někoho nijak problémová situace, pro mě rána.... Přítel se ve svých 27 letech vrátil do školy, resp. musí absolvovat roční kurz na druhé straně republiky a za mnou se vrací jen na víkendy... Všechno bylo v pohodě - já měla svoji školu, kamarádky, čas pro sebe, práci - a nemohla jsem se dočkat víkendů, až ho zase uvidím... Poslední dobu mám ale stavy, kdy se s tím nemůžu srovnat... V hlavě se mi honí až příliš nereálné scénáře, co on tam se svými, poněkud mladšími kolegyněmi dělá, proč s nimi stále chodí na pivo, jak se spolu asi baví, co spolu dělají ve volném čase apod. Asi to některá z Vás zná a možná se s tím dokázala smířit, nebo to prostě vzdala? Chci mu věřit, ale nevím jak. Od mala jsem poznávala, co je to nevěra a sama jsem ji zažila.
Důležité je ale popsat, jaký stavy mám, když přijede... Všechny tyhle neduhy ze mě vzápětí vyletí a já se prostě neovládnu. Nadávám na něj, nadávám na ty lidi, který ani neznám a neovládám se. Najednou se změním v totální fúrii a jsem nezvladatelná. Přítel jen sedí a diví se. Poté nastane chvilka ticha a následuje brek. Prostě totální rozklad.
Už jsem přemýšlela nad nějakým odborníkem, nebo alespoň nějakou knihou, která by mě v mém problému pomohla. Vím dobře, že chování hysterky a ,,schizofreničky,, chlapi akorát odradí, ale neumím si (svému chování) poručit sama.
Jsem ráda, že jsem se o svůj příběh podělila a doufám, že se nějaká z Vás ozve, třeba s podobným příběhem nebo lépe s radou...
Hezký den