Červenám se když se mi někdo líbí

normálně se sním bav i když budeš vědět, že si u toho rud až za ušima. ono se to časem změní. taky sem tenhle problém měla a mám pokud se mám bavit s někým, kdo se mi líbí...

Taky bych řekla, že se s ním máš normálně bavit ... ono to právě pak přestane
Pokud se mu budeš vyhýbat težko se seznámíte a těžko z toho třeba něco bude
A když se ti začne smát, alespoň budeš vědět, že ti za to nestojí ....

Já se zase rozklepu, když s někým kdo se mi líbí bavím poprvé Ale třba po třetí po čtvrté už v pohodě....

Neboj, to přejde
Já se už nečervenala ani nepamatuju - to bude tím, že se mi nikdo nelíbí

právěže já se s ním bavila a flirtovala...ale teď se na něj sotva dokážu podívat abych se nečervenala..a přitom předtím mi to problém nedělalo....

Reaguji na ShoesManiac:
jako je to rok co sem se rozešla s přítele a vůbec se mi ten celý rok nikdo nelíbil, a byla jsem spokojená...pak jsem přišla do tančení a najednou bác a jsem ruda jak rak...

já se prostě červenala celou pubertu, stačilo aby mě kluk pozdravil. pak sem se je ale nějak naučila brát normálně, ne že ždý co mě pozdraví v tom hned něco vidí a naopak. no a dneska je to relativně v pohodě. jen když se mě třeba učitel zeptá a já nevím, nebo mě někdo veřejně pochvlí tak prostě zčervenám. příteli se to líbí, prý je to roztomilé

jsem na tom úpně stejně, stačí být trošku nervozní a už to je...
jako mě hodně kluků říkalo že se jim to líbí apodobně, ale mě to prostě vadí a obtěžuje mě to...říkala jsem si že z toho třeba vyrostu, ale vůbec

Ahoj, já to mám naprosto stejně, možná i hůr, a to se mi ani nemusí nikdo líbit. Červenám naprosto pořád - když má mluvit o svých pocitech, o svých zážitcích, když někomu něco vysvětluju, když jsem nejistá, když mě někdo naštve.... prostě naprosto pořád Myslím, že nejlepší je si z toho udělat srandu a pokračovat dál, ono to buď přejde nebo ne, ale nemá cenu se s tím trápit

ještě jsem přemýšlela nad tím, že jsem se na toho kluka moc fixovala...jak už jsem psala výše je to rok co jsem sama a bylo mi fajn...ale prostě jak jsem ho poznala je taky možné že jsem se tak trochu platonicky zamilovala a proto se tak červenám...

Vždyt to je hezký, roztomilý O

Jestli je normální, tak se smát nebude, a když jo, aspoň budeš vědět, na čem jsi. Jinak s tím červenáním mám taky hrozný problém, je mi to strašně nepříjemné ... A já červenám pořád, když mám mluvit veřejně třeba cizím jazykem, nebo když mám nějakou prezentaci, když se mě někdo ptá na něco osobního ... To už se pak jenom soustředím na to, jak nechutně rudnu, aniž bych vnímala to, co říkám.

Taky rudnu všude a při každé situaci. Stačí když se při referátu, nebo při prezentaci přeřeknu a rozhoří se mi celý obličej. Zvlášť když se na mě kouká kluk ze třídy, do kterého jsem zamilovaná.. Dříve jsem byla rudá až na patách jenom když si musel sednout vedle mě, po delší jsme se trošičku začli bavit a stejnak jsem byla furt rudá. Snažila jsem se na to nemyslet.. a brát to co nejpozitivněji ( jakože aspoň bude vědět, že se mi libí a že mi není nějak jedno... co ty víš třeba se mu to líbí !).. Věř mi, že časem to dokonce přešlo.. jenom se snaž na to nemyslet a brát to jako úplně obyčejný rozhovor (bez rudnutí).. nebo co spolu máte.. no doufám, že přes to taky nějak překročíš