Ahoj, holky možná tohle téma zakládám abych se vypovídala (vypsala) nebo našla slůvka pochopení... ale co už...
Už déle (2-3 měsíce) trpím depresí a pocitem samoty... běhěm prázdnin jsem se přestala stýkat se sposty kamarádama, a skoro se všemi přerušila kontakt (neodepisovali mi na sms, zprávy na Facebooku atd), přitom jsem dříve byla moc oblíbená, příjemná, veselá...
Čekala jsem že se to změní příchodem na VŠ ... že potkám spoustu fajn lidí atd, jenže je to ještě horší, jsem v Praze, znám tam pár spolužáků s kterýma si sice popovídám ale jen ve třídě... pak mám pocit že nezvládnu VŠ (ani ne pocit, fakt) je asi nad moje síly a vědomosti
O vztazích doma už se tady ani nevyjadřuji...s tím už jsem se snad i naučila žít...
vždycky sedím doma, sama (nebo na koleji) a fakt mám depky, jako by v mém životě nastal zlom a vše bylo naopak, čekala jsem že to přejde ale už to trvá docela dlouho a já už nemám energii ... starým kamarádům už nepíšu, občas se ozvou ale jako bych s nima ztratila společnou věc...