Napsala jsem mu, že bych mu měla říct ne, že by to bylo správné, ale že mu musím říct ano. Je to vážně fešák, musím podotknout. A nevím proč, ale vždy když jsem ho viděla, se mi strašně líbil. Domluvili jsme se na pátek odpoledne, že se sejdeme u něj. Užili jsme si skvělých pár hodin plných sexu a já odjela domů. Nebyly v tom city, prostě jen vášnivý sex. Dnes jsem mu napsala, jak se má a tak. A že bych si to chtěla někdy zopakovat. A on, že má kvůli tomu blbý pocit, že nechce, abych měla problémy doma, kdyby se na to přišlo. Chápu to a na jednu stranu si cením toho, že mi to řekl narovinu a zachoval se takhle. Na druhou stranu mě to žere neuvěřitelně. Ptala jsem se ho, jestli se mu to líbilo se mnou aspoň a on že jo, že všechno se mu líbilo. Teď mě ale šíleně smíchané pocity z toho všeho. Štvě mě, že vím, že už si s ním nikdy neužiju. I když jsem šťastná za svůj vztah. Stále na něj myslím a přehrávám si v hlavě těch pár hodin. Doufám, že to přejde. Ale následujících pár dní to nevidím moc růžově... Myslím, že to je jen to nadšení z toho, co se stalo, že se mi to líbilo a teď to mám prostě v hlavě. Zmizí to a bude to ok? Mezi ním a mnou ano, bude to zvláštní, když se uvidíme, ale ten pocit přejde. Jen aby to přešlo i mě samotnou. A výčitky nemám vůči příteli, zvláštní, možná bych byla radši, kdybych měla výčitky a neužirala se něčím jiným... Díky za komentáře, jestli někdo necháte a prosím neodsuzujte mě za nevěru. Udělala jsem to poprvé...