Přátelství mezi mužem a ženou. Mám se s ním kamarádit?

Tak se to dnes rozseklo. Řekla jsem mu, že žádné kamarádství z mé strany není možné, protože by mě to trápilo, takže jsme si řekli, že se můžeme třeba jednou za dva měsíce zajít na kofolu, říct si jak se máme a tím to hasne. Zkrátka jsem se zamilovala a neskutečně bych trpěla.

No i tak se budeš trápit. Ono k čemu ti bude vědět jak se má, když tě nechce. To prostě nemá smysl, když jeden chce a druhý ne a ten zamilovanej doufá, že se to změní a ten dotyčnej najednou zjistí, jak je úžasnej, hodnej a jak mu pomohl, když mu bylo špatně. Ono řekneš, že zajdete jen na kofolu, ale budeš na něho pořád myslet a plácat se v tom.

I takový je život.
Jak píše slečna nademnou, nedoufej, že se v něm něco zlomí....kdyby chtěl, tak tě nepustí ...
Máš můj obdiv, že sis stála za svým a nenechála sebou vláčet a udělat ze sebe husu.
Nebyl to jednoduše "on", ten pravý teprve příjde.

Reaguji na andela11: Jsi odvážná, je dobře že sis dupla jen nevím, jestli je tohle nejšťastnější řešení, pravděpodobně se v tom budeš babrat dál. Anebo třeba ne, třeba to vyšumí, frekvence schůzek se bude snižovat, protože zjistíš, že i takhle Tě to vysiluje a zbytečně okrádá o myšlenky a čas pro někoho lepšího. Hodně štěstí!

Včera jsem definitivně poznala, že kdybychom se dál scházeli, pořád bych doufala...A já už chci vážný vztah, takhle bychom se mohli scházet půl roku, pak by to stejně nevyšlo...Takže takhle je to nejlepší. Na tu kofču za 2-3 měsíce zajdu a když zjistím, že i to mi ubližuje, tak to ukončím nadobro. Je to opravdu hodný kluk, není to tak, že bych mu dělala jen vrbu...bere mě na výlety, kde o ní neprohodí ani slovo...Měla jsem dva vztahy a v ani jednom se ke mně kluk nechoval tak mile a pozorně, jako on. O to víc by mi to trhalo srdce, proto jsem nemohla jinak. Snad se z toho otřepu brzo A doufám, že i on...Nejdřív jsem se přemáhala, že budu ta kamarádka, pak jsem ale došla ke zjištění, že bych byla psychicky na dně. Nejhorší je neopětovaná láska. A proto...sejde z očí, sejde z mysli...

Včera mi taky došlo, že stýkáním s ním bych ztratila třeba půlrok až rok "ničeho", místo toho, abych třeba byla šťastná s někým jiným. A to mi za to nestojí. Bude se mi po něm stýskat, moc...hodně moc..ale vím, že to přebolí a ukončení kontaktu tomu hodně pomůže.

Máš dvě možnosti - buď se s ním budeš dále kamarádit, ustojíš to, nebudeš na něj vyvíjet tlak nebo ho "nenápadně" balit, prostě na něj zapomeneš jako na potenciálního partnera.

Nebo se s ním nekamaraď.

Jednou vrba, pořád vrba :/

Máš můj obdiv, já tohle kdysi nedokázala a dost dlouho jsem trpěla. Až nakonec pomohly okolnosti a já byla překvapená, jak rychle mě zamilovanost najednou přešla, když jsem ho přestala vídat.

Reaguji na Candy86: Byl to jeden z nejtěžších kroků, co jsem kdy udělala. S nikým jsem se necítila tak krásně jako s ním. Když jsem o něm vyprávěla kamarádka, tak se divila, že takoví chlapi ještě existují...Budu si muset zvyknout Úplně si dovedu představit, jak jsi při tom trpěla.

Tak to považuji za samozřejmost, že by kluk měl být milý pozorný atd. - a stýskání si po bývalkách do toho rozhodně nepatří!

Znáte se měsíc, myslíš, že by ti na rovinu řekl, že mu tvůj zájem zvyšuje zhrzené sebevědomí a nebylo by od věci si občas zašu*, ale vázat se nechce, co kdyby se objevil někdo lepší/bývalka projevila zájem? Takhle by ses mu hodila jako někdo, kdo je po ruce, když se potřebuje citově (nebo pak i fyzicky) vyžít a pak by ses jednou moha divit, až se zamiluje jinde...

Dobře jsi udělala...pokud by jo chtěl, tak se může vždycky ozvat...

S tím nesouhlasím, že by to měla být samozřejmost. Pokud by to byla samozřejmost, nežijeme ve světě "holkařů (jemně řečeno), lhářů, manipulátorů...Proč se každé druhé manželství rozvádí? Kdyby byla samozřejmost, aby se takto muž choval, nevypadaly by statistiky tak děsive. Naopak si myslím, že je to v dnešní době vzácnost.
Co se týče jeho stýskání po bývalce: Vůbec mu to nezávidím, je to pro něj dost těžké a určitě to nedělá proto, aby byl zajímavý, aby mě obtěžoval. Sama jsem si jednou prožila těžský rozchod a vím, jak se cítí. To, co cítí, není úmyslné, sám je z toho nešťastný.

Proč leze na seznamku, když ještě není připraven? Takovému bych vrbu nedělala. Přátelství bych odmítla a už vůbec bych ho nelitovala a případně s ním nespala.

I on mi řekl, že si vždycky přál ženu, jako jsem já, kvůli bývalce ale není schopen vztah začít. Říkal, že první pusu mi dal, protože už ke mně cítil malinko víc.

Teda to občas člověk kouká, co ti chlapi vymyslí za kecy

Objímá tě, pusinkuje apod. jen proto, protože mu teď na to někdo chybí. Po pěti letech a sám. On to nedává. Nedělej ze sebe hloupou.

No jasně, ale nikdo tě nenutí s nima chodit. Myslela jsem to tak, že je to samozřejmost k tomu, abych o něm vůbec uvažovala jako o možném partnerovi. Asi jich je tolik, protože si to ty holky nechají líbit...

Tak nějak. Měj ráda hlavně sebe, zasloužíš si někoho, kdo se bude věnovat plně tobě, v tomhle věku jich ještě pár "normálních" volných potkáš.

Protože si myslel (naivně), že se zamiluje a na bývalku zapomene...když zjistil, že to tak lehký nebude, všechny účty zrušil.