Nízké sebevědomí mě omezuje

Z čeho tvé nízké sebevědomí pramení? Připadáš si ne zrovna schopná sama za sebe nebo ve srovnání s ostatními?

Musíš k tomu přistoupit tak, že každý se učí a nikdo to nemá tak, že někam přijde a automaticky vše ovládá. Největší chybu děláš, že to ani neriskneš a rovnou si řekneš, že na to nemáš. Tímto stylem si opravdu sedneš třeba ve 30-ti a zjistíš, že jsi úplně mimo. Být mimo ve 21-letech je ještě celkem ok. Spousta lidí neví co chce. Takové myšlenky nemáš jen ty, ale kolikrát i já, ale člověk MUSÍ NĚCO dělat, ať je to třeba točení zmrzliny. Jen zkušenosti tě otrkají. Nakonec zjistíš, že jsi z komára udělala velblouda. Někdo má hodně sebevědomí a někdo málo, ale dá se na tom pracovat právě tím, že půjdeš proti strachu.

Ahoj, já to mám podobné jako ty, i když ne tak silné. Nemyslím si o sobě, že jsem úplně nepoužitelná, ale vím (a to není blud, je to realita), že nejsem manuálně zručná, spíš bych řekla, že jsem úplně levá. A tak jsem byla vždy hrozně vystresovaná a skoro na zhroucení, když jsem měla jít na nějakou manuální brigádu. Měla jsem trauma z toho, že budu vypadat jako totální ididot, že nezvládám to, co ostatní. Nakonec jsem to ale vždy zvládla, dokonce jsem dělala rok v kině barmanku, což by se dalo považovat spíš za manuální práci a i když jsem ze začátku měla s nějakými úkony potíže, nakonec jsem patřila k nejlepším barmankám v kině Člověk se musí snažit si co nejvíc vybavovat, že minule to taky zvládl a že není důvod to nezvládnout teď.

A k tomu, že nevíš, co chceš dělat. Já to taky nevím a to končím vysokou školu. V oboru se nejspíš nechytnu, tak se chystám na různé kurzy a uvidím. Na inzeráty doporučuji odpovídat, i když máš pocit, že nesplňuješ požadavky. Oni si to sami vyhodnotí a mnohdy tam chtějí i něco, co v práci pak vůbec nevyužíváš. A naopak - mnohdy ti přijde, že splňuješ požadavky na 100 % a ani se ti neozvou.

Pak je také blbé, že nemáš podporu rodiny, to dělá hrozně moc a jestli tě nikdy moc nepodporovali, tak to tvé (nesebevědomí) s tím určitě souvisí. Já mám naštěstí přítele, který mě z tohohle sebesmýšlení dost zvedá.

Koukám, že se v tom plácáš pořád dokola jak ve vztazích, tak ve společnosti i v osobním životě viz tvá minulá témata pořád řešíš , lituješ se . Asi by ses měla nad sebou zamyslet a něco změnit. pokud budeš žít stylem všechno je křivda asi se toho moc nezmění a ty budeš stále jen zakládat deníčky o tom samém.Tohle za tebe nikdo nevyřeší.

Ahoj, mám ten samý problém, také mě nízké sebevědomí dost omezuje, hlavně ve vztazích. Již několik vztahů kvůli tomuto problému skončilo. Problém byl vždy na mojí straně. Nevím, jak to řešit, je mi 22 a ještě jsem neměla pořádný vztah a bojím se, že zůstanu sama.

Postrádám takovou tu průbojnost, ačkoliv jsem, řekla bych, ambiciozní. A průbojnost postrádám protože se asi bojím selhání nebo ostudy. Radši prostě neudělám nic, abych se mě pak nikdo neptal jak to dopadlo a já nemusela říkat že to dopadlo špatně. Rodiče tohle mají za lenost, ačkoliv vědí, že všechno do čeho se pustím dělám na 100%.

A ikdyž všechno dělám na 100%, ať už to bylo učení na řidičák, nebo zkoušky (od střední až po zkoušky na vš), tak sebevědomí furt stojí na mrtvém bodě Na každou zkoušku jdu s tím, že je to v háji, dokonce s tímhle pocitem i odcházím. A pak to samozřejmě dopadne dobře.

Manuálně jsem na tom dost špatně, takže by mi asi každá zmrzlina spadla

Takhle jsem prodávala na výstavišti jeden olej, naučila jsem se zpaměti docela dlouhej proslov, hezky jsem ho podala, ale na konci jsem měla velkej problém s takovou dost drzou větou "dovolím si vás tedy požádat o POUHÝCH 1000 korun" (za olej), přes kterou podle vedoucí nejel vlak, a taky se lží že ten olej se nikde na internetu neprodává (prodává, a daleko levněji) tak jsem radši skončila. Ale to jak mě celé dva dny peskovala, než jsem se sbalila a odešla, na to fakt nezapomenu. Bylo to dost ponižující a zakončila to větou, že když chci něco prodat, tak lhát musim.

Ve všech ohledech mého života mě přepadávají dost negativní myšlenky, ač jsem na druhou stranu veselý člověk. Ty myšlenky mě dost ničí, ve vztahu už se s tím snažím nějak prát, ale jinak mi to moc nejde. Svého času jsem se nebyla ani schopna objednat k lékaři či ke kadeřnici Telefonování je pro mě krajně nepříjemné, hlavně s cizími lidmi. Teď už je to snad lepší, zavolám si kam potřebuju, ale nejradši bych si pak vzala nějaké kapky na uklidnění

Já jsemto měla podobně, taky mi VŠ dělala problém. Tam už totiž člověku nestačí naučit se, ale je potřeba obhájit si svoje názory. Ale s myšlenkami v hlavě ve smyslu, zase plácnu nějakou blbost a všichni uvidí jak jsem blbá, to jde dost špatně. Někdo, kdo něco takového nezažil, to dost těžko chápe, ale někdo prostě chodí po tomhle světě s pocitem absolutní bezcenosti a má stále strach, aby si toho náhodou někdo nevšiml.
Píšeš, že nevíš jak začít. Já bych třeba zkusila vyhledat si nějaké knížky o zlepšení sebevědomí, napsat třeba do nějaké psychologické poradny na internetu, popřípadě přímo navštívit nějakého psychologa. Předpokládám, že rodinné vztahy asi nebudou nic moc.

Tak vidíš, jakou máš odvahu. Určitě je dobře, že zkoušíš nové věci. Takhle jsi alespon zjistila, že prodejce by ti nejspíš jako povolání neseděl. Z toho si nic nedělej, jen málo lidí má obchodní talent. Upřímně řečeno, já bych teda tohle nešla ani zkusit . Tvoje silné stránky asi budou někde jinde. Zkoušej dál nové věci a určitě objevíš něco, co tě bude bavit. Jsi ještě mladá, někdo neví, co by chtěl třeba ještě v 50, tak nevěš hlavu.

Zakaždou touhle větou jsi napsala rozesmátého smajlíka. Opravdu ti je to k smíchu? Mě by to trápilo. Nemusíš předstírat pocity, které nemáš, abys úplně cizím lidem v inernetové diskuzi ukázala, že jsi nad věcí. Tvoje pocity jsou pravdivé a máš na ně plné právo. I snaha projevovat upřímně své pocity patří k sebevědomí

Rodinné vztahy mi přijdou v pořádku. Máme se všichni rádi, rodiče jsou tolerantní a vycházíme v pořádku. Akorát mě prostě berou tak, "že jim zůstanu na krku, že si nejsem schopná najít brigádu" a tak. Je pravda že táta mě trochu tlačí, do zahraniční stáže v německu, když umím maximálně tak říct "Guten Tag", pořád mě chce někam cpát přes známosti, ikdyž bych na to místo absolutně neměla kvalifikaci, a to neříkám protože mám nízké sebevědomí, ale protože to je fakt.

Studuji mezinárodní vztahy, což je sice zajímavý obor, mám dobré výsledky, ale co z toho, když jsem taková "zakřiknutá"...odjakživa jsem spíš taková kreativnější bytost, například ráda fotím, dříve jsem kreslila a tak. Moje povaha mi začala vadit až po přechodu na VŠ, všichni se vyjadřují tak "na úrovni", mají "kvalifikované názory", chlubí se vykonanýma stážema v zahraničí v orgánech EU. A pak tam sedím já, a jen koukám a řikám si, že mi asi nebylo z hůry dáno ... (zase bych dala smajlík, asi ta sebelítost už přešla v zoufalství )

Pokud povolání prodejce znamená lhát seniorům a mámit z nich peníze za nepotřebný, drahý výrobek, tak to by mi opravdu nesedělo.

V tu chvíli to k smíchu není, ale jakmile to napíšu nebo se nad tím zamyslím, chce se mi smát, protože ono to samo o sobě vtipné je A smutné zároveň ...

Tohle sice není ten případ, ale jinak své pocity moc neprojevuju. O svých neúspěších zásadně nemluvím, např. po zkoušce hned beze slova zmizím, aby se mě někdo nezeptal, jak si myslím, že jsem to napsala. O výsledcích hovořím pouze v případě, že jsou v pořádku, jinak se vyhýbám jakékoli možnosti, aby se mě na ně někdo zeptal. Naštěstí se mi ještě nepodařilo zkoušku nedat, nevím co bych dělala :/

Hrozně závidím lidem, kteří s klidnou hlavou řeknou "zkouška je od slova zkusit", nebo že jen pokrčí rameny a řeknou "tak příště".

Tak to mi zase tak úplně v pořádku nepřijde. Mě by takový přístup tedy zrovna moc nepodpořil.

To tak trošku znám. Rodiče to s náma vždycky myslí dobře, ale člověk si stejně musí jít za svým, protože to můžeš zjistit jenom ty, co bys chtěla dělat.

Chápu, hezky řečeno.

Z toho si nic nedělej, někteří lidi takový prostě jsou, umí se dobře prezentovat a i kdyby někde dělali uklízečku, vykládali by ti, jak dělali manažera čistoty. Zkus si ve škole najít někoho podobného ražení, jako jsi ty, vedle takového kamaráda ti hned bude veseleji.

To je dobře, že se ti to líbí. Zkus se nesrovnávat s ostatními a pomalu po krůčcích se otrkávat. Začni klidně u nějaké obyčejné brigádky a postupně se ti to zlepší. Každý máme tu startovní čáru někde jinde.

Zkusím si něco najít, ikdyž už jsem z nabídek brigád dost zoufalá. Asi nakonec půjdu do kfc, nic jiného si nejsem schopná sehnat :/

Na tom není nic špatného, každý člověk by si podle mě měl v životě alespon zkusit nějakou takovou práci. Můžeš chodit na brigádku do KFC a mezitím třeba shánět něco zajímavějšího . Budeš mít nějaký přivýdělek a trochu se tam otrkáš a nebudeš mít tolik času na nějaké negativní myšlenky.

Neříkám, že je na tom něco špatného Holky dávají hlavně na kasu, a já si neumim představit jaké to je, jak je to těžký se zorientovat, abych tam všechno správně naťukala Abych tam nezpůsobila kolonu

práci na kase zvládne i cvičená opice,takže se neboj.

Děkuji za uklidnění, snad nezpůsobim nějaký kolaps