Jsem vdaná 3 roky. Možná se ptáte, proč jsem se tak brzo vdávala atd. atd. Abych to shrnula. Vdala jsem se proto, protože jsem ho milovala, myslela jsem si, že je ten pravý, bydleli jsme spolu, bylo nám spolu fajn, požádal mě o ruku a já jsem přiljala.
Ale abych se přiznala, tak náš vztah není růžový. Chyba je určitě na obou frontách. Netvrdím, že já jsem úžasná. Bohužel se časem ukázalo, že každý máme jiné priority a celkově se na ničem neshodneme. Nemáme si co říct, nic nás nespojuje. Je to takové složité..Snažíme se z toho hledat cestu ven. Pár dní je vše zase v pořádku, ale pak to začne zase.
Někdy v únoru mě kontaktoval jeden muž (říkejme mu David), potřeboval nějaké informace o jedné osobě z mé rodiny. Byl to jeho dávný kamarád. No, začali jsme si psát, zjistili jsme, že si velice rozumíme. Tak se naše psaní začalo stupňovat. Ale má to háček, je x let ženatý a má děti.
Samozřejmě jsem za tím nic nehledala, brala jsem ho jako přítele...ale ono se to začíná tak nějak postupně měnit. Stále na něho myslím, těším se na každé jeho psaní, dokáže mě rozesmát a potěšit. Dokonce jsme se jednou sešli. Byla to krásná večerní procházka. K ničemu nedošlo, ale ta přitažlivost mezi náma je přímo hmatatelná. Je to oboustranné. Cítím se opět, jako mladá. Takové to randění, první oťukávání. (Pozn: Manželstvím jsem hrozně zestárla. Cítím se tak na 50 let). Ale já přece nechci rozbít rodinu...nejde mi ani tak o můj nefungující vztah, jako o jeho. Nechci vzít dětem tátu, nechci být za tu, která rozbila manželství. Vždycky jsem toto odsuzovala. Vím, že je na tyto úvahy brzo. Může to být samozřejmě nějaké poblouznění, nebo prostě bouření hormonů. Ale nevím, jak to mám dál řešit...jestli je lepší vše ukončit dokud je čas, nebo počkat, jak to bude pokračovat. Nechci nikomu ublížit, ale ani sobě. A je mi s ním opravdu dobře.
Děkuji za názory
Poslat SZ