Má vztah smysl nebo ne?

Já si myslím, že se to neustálí, spíš by to bylo ještě horší. Vídáme se teda hodně málo a v tom málu se ještě akorát hádáte? Jak by to vypadalo, kdybyste se vídali častěji nebo spolu dokonce žili? Takže dle mě to jen zbytečně protahujete. Ne nadarmo se říká, že se protiklady přitahují. Dva lidi, který jsou tak ješitný, že musí mít vždycky pravdu, by si měli najít nějakýho flegmatika, kterej to neřeší a tu jejich pravdu jim nechá, jinak tam budou neustále třecí plochy.

Když jsem spolu, tak je to super, ale jelikož spolu moc nejsme, tak řešíme blbosti po telefonu, já se mu snažím vysvětlit, že mě to ubíjí být doma pořád sama, on se mi zas snaží vysvětlit, at ještě vydržím, že to není napořád...já si jdu o víkendu sednou s kamarádkou, opiju se, jeho to vytočí, dělá scény, pač musí být v práci a nemám na sebe relativně skoro vůbec čas...pravdu máme oba, oba si to uvědomujem, ale ted je toho na nás oba opravdu moc..

jo a žijeme spolu, máme společný byt v nájmu

Spíš by bylo zvláštní, kdyby vám to za popsaných podmínek klapalo výborně. Někomu (většině nestačí trávit spolu jeden den v týdnu. A kdy říká, ať vydržíš, že to není napořád, jaké máte vyhlídky? Bude měnit práci?

Práci měnit nebude, ale budou přijímat nového zaměstnance, takže bude mít víc času...před sedmi měsíci začal podnikat ještě s jedním klukem, práce jim jde skvěle, ale na úkor času. Mj. splácí auto a díky tomuto ho může splácet mnohem rychleji, takže se ted převážně honí za penězma, aby měl pak klid...Aspoň mi to tak tvrdí a nemám důvod mu to nevěřit.

Bude mít klid, ale bude bez přítelkyně. Občas je duležite si ujasnit priority.

Nevím, asi musíš cítit jestli hádky pramení zejména kvůli té vytíženosti, a nebo jste to tak měli i před těmi sedmi měsíci.
Snažila bych se asi s partnerem domluvit, jak dlouho to takhle ještě vydržíte, stanovit si jasný čas, odkdy bude mít více času (aby se nestalo, že budou nového zaměstnance odkládat a nebo do toho přijde zas něco jiného) a v tom mezidobí budete muset být oba tolerantnější. Snaž se mu práci nevyčítat. Na druhou stranu on by neměl žárlit na to, že ty nějaký čas pro sebe a na kamarády máš. V lásce přece oba chtějí pro toho druhého to nejlepší.

Cítím a vím, že naše hádky pramení hlavně z našich povah....Troufám si říct, že je to mezi námi čím dál lepší (ikdyž k dokonalosti máme hoooodně daleko), ale to asi díky tomu, že se učím mlčet a myslet si své... přeci jen je to lev každým coulem a musí stát na výsluní za každých okolností. Jen je to ted takový na ***, jak se nevidíme a mě kolikrát přijde, že žádnej vztah ani nemám. A proto se ptám, jestli vůbec nějakou šanci máme, když se pořád jen hádáme....

Aha, no tak pak si myslím, že po třech letech se celkem ukáže jestli si povahově vyhovujete nebo ne. Vaše hádky pramení z toho jací jste, a to těžko asi budete měnit. Takže si nemyslím, že by se to ustálilo.

nevím, co to mám za vlastnost stále doufat, že se to zlepší...

Ahoj a není to spíš pohodlnost to řešit?

lidé se nemění povaha je vrozená To, že to nijak neřešíš je tvá slabost. Já třeba nevidím důvod udržovat něco co již nefunguje a dívím se těm co to dělají.

To jed dost málo . Vy vedle sebe spíš jen žijete.

Skoro se nevidíte a ještě to málo co spolu jste se prohádáte? To asi nebude vytížeností.

Smysl to asi nemá. Nebo ho dokážeš najít? Vztah má přinášet štěstí, pocit domova, tepla a i pocity příjemného vzrušení. Ale pokud příliš drásá nervovou soustavu, moc štěstí v tom nevidím.

Ne, nemá to smysl.