Rozchod

To už si rovnou mohl říct o to, že si každý pátek bude odskakovat do bordelu, aby si vyzkoušel I jine.

Já bych ho zpátky nechtěla, měla bych pocit, že kdykoliv by se objevil někdo jiný, bezel by se podívat a vyzkoušet, zda není lepší než já. Chlapec to bere jako výběrove řízení s praktickou zkouškou.

Záleželo na tom, jaký ten rozchod byl. Rozejít se se mnou někdo stejným způsobem, jakým to udělal tvůj přítel, tak by mě to přešlo velmi rychle, protože by se mi úplně zhnusil, to myslím zcela vážně.

Jenže mu prý jde hlavně o ty zkušenosti, že bude vědět jaký to je s jinou (ať už lepší nebo horší než semnou) a bude mít s čím srovnávat a pak už ho to prý štvát nebude. Ale sama jsem mu říkala, že pak přijde zase s tím, že by to chtěl znovu zkusit i když bude mít i zkušenosti ale třeba mu ty zkušenosti nebudou stačit. Prý ne, ale to sám nemůže vědět, jaký to bude za dalších pár let. Možná se k němu chci vrátit kvůli tomu, že se bojím být sama a bojím se, že nikoho lepšího nenajdu. Nechci být sama, ale zároveň se mi nechce hned začínat nějaký nový vztah, protože by to mohla být jen "záplata" toho starého. Navíc já jsem docela introvertní typ, takže se hůř seznamuju a nevím, kde bych mohla narazit na někoho nového, i když může být na každým rohu. Neměly byste nějaký tip na knížku nebo film, který by mi pomohl se z toho rychleji vzpamatovat a jít dál bez toho, abych se pořád šťourala v minulosti a doufala, že se zase dáme třeba dohromady?

Jak já bych mu teď chtěla říct, jakej to je ha.jzl, že tohle udělal a takhle semnou jednal. Všechno jsem se snažila brát s klidem a rozchod jsem mu akorát zjednodušovala, aby to proběhlo co nejvíc v klidu. Akorát jsem ubližovala sama sobě. On z toho třeba bude nějakou dobu smutnej, ale našel si za mě náhradu, to mě nechal samotnou.

Proboha, kopni ho do pr.dele, tohle snad ani není možný.

Asi je těžké to brát s nadhledem, když se tě to týká. Asi bych těžko rozdejchávala, že přítel zahodí 5letý vztah, aby si to zkusil s jinou. Jasný, že začátky jsou vždycky jiný - to by tak bylo i kdybys byla padesátá - takže tvoje obavy, že příště si bude chtít zkoušet zas něco jinýho jsou docela namístě. Ale psala jsi, že ti moc nepomáhá zbavit se stereotypu - no musíš uznat, žepokud bylo cílem toto, tak se mu to povedlo.

Něco válečného (knížky- něco od Remarque, Zběsilost, Tisíce planoucích sluncí), nebo třeba dokumenty o vesmíru, nebo třeba dokument Slzy Konga - to tě určitě přivede na jiné myšlenky...a nebo naopak něco o pozitivním myšlení.

Reaguji na Zuziik:
Co se týče toho stereotypu, tak on třeba i chtěl mi pomoct, věděl jak, ale byl někdy sám nešťastnej ze sebe, co to vymýšlí za blbosti, že je schopnej ohrozit náš vztah kvůli tomu, že si chce zkusit něco novýho, když se mu ta příležitost skoro za celej život naskytla.
Mám strašný nutkání mu napsat nebo zavolat a seřvat ho jak malýho fracka, za to, co mi udělal a strašně mě užírá, že nevím, co dělá, jestli s ní už o tom vůbec mluvil, jak se cítí a jestli na to třeba změnil pohled. Ale řekla jsem si, že mu nebudu psát, snažím se s ním vůbec nekomunikovat, ale je to těžké.
Děkuju za tipy

Měla jsem trochu podobnou zkušenost. 2 roky s mladym klukem, byla jsem jeho první ve všem, při rozchodu mi taky řekl, že chce vyzkoušet i někoho jinýho. Za ten vztah se ke mně choval jako ho*ado a já si to nechala líbit a nechtěla jsem se ho vzdát, ale to už je druhá věc. Ale ve chvíli, kdy řekl tohle, tak jsem se šprajcla teda a že těch rozchodů a návratů za ten vztah bylo. Hodně to bolelo, byla to moje první velká láska, už je to skoro rok, co jsme se rozešli, za tu dobu vyzkoušel 2 - jedna ho podvedla, druhá žárlivá hysterka. Takže od léta za mnou zase leze a pořád říká, jak mě miluje a že jsem ta pravá. A já? Jsem spokojená, jsem na začátku vztahu s někým jiným a už mi dělá problém ho i pozdravit, za to, jak se ke mě choval. Je to zajímavý ty porozchodový fáze, takže i chápu, jak ti je. Já měla taky nejdřív strašnej smutek a pocit, že bych mu snad i odpustila. To pak přešlo ve vztek nejdřív na něj a potom sama na sebe, že jsem si nechala takový hnusy líbit. A momentálně jsem ve fázi, kdy je mi nechutnej a nedovedu si představit, že bych se ho ještě někdy vůbec dotkla. To podotýkám není vzhledem, je to pěknej kluk, ale odpor k někomu, kdo se mnou takhle zametl.
Já bych ti radila ho poslat někam, kluků je na světě hodně a ten vztah by už nikdy nebyl takovej, jako dřív, protože tohle se ti z hlavy jen tak nevymaže, i kdyby se chtěl vrátit.
Z knih bych ti doporučila Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstanou oči pro pláč - taková příručka jak se sebou nenechat zametat od chlapa a vážit si ve vztahu sama sebe nebo Miluj svůj život od Louise Hay - ta učí pozitivnímu přístupu, moje oblíbená a je to i jako dokument, pokud by se ti nechtělo číst.

Reaguji na Willy.P:
Jenže ke mě se právě nechoval špatně, jen ke konci, když si neuvědomoval, že by si měl víc vážit, ale to je právě kvůli tomu, že nemá žádné špatné zkušenosti, takže pokud je teď nasbírá, tak mu to v budoucnu pomůže. Uvidím, jak to semnou bude dál, jestli dospěju do jiné fáze a popravdě ani nevím, jestli se rozhodovat pak srdcem nebo rozumem.
Proč muži milují potvory... jsem už četla, je to dobrá kniha.

Pořád čtu a i vidím, že jsou někteří třeba i dva roky sami bez partnera, ale pro mě je ta představa úplně zničující. Doteď jsem měla stálého partnera, se kterým jsem trávila hodně času, zažila s ním plno krásných chvil, měla jsem jistotu, že když budu chtít sex, tak ho budu mít, měla jsem někoho, kdo mě objal, dal mi pusu, povzbudil, podržel a všechno, co ke vztahu patří. Nevím, jestli to je známka nesamostatnosti, když se představy tady bez toho děsím.

Tak nevím, jestli si tě bude víc vážit za to, že ti řekne, že chce zkusit jinou a ty mu dáš ještě požehnání spíš naopak, protože bude vědět, že tě má jistou, že se ho nevzdáš ani po tom, co z tebe udělá tak nechutnym způsobem krávu s prominutím. Ty bys na svém místě chtěla kluka, kterýmu bys řekla, že chceš zkusit někoho jinýho a on seděl doma s brekem a čekal, až nasbíráš zkušenosti a vrátíš se? Já bych takového teda nechtěla ani náhodou, co z toho vztahu máš, když víš, že si můžeš k tomu druhýmu dovolit všechno. A jak dlouho bude trvat to jeho sbírání špatných zkušeností a tvoje čekání na něj, to ti neřekl? Promiň, ale tohle je postavený na hlavu. Ale ty to očividně stejně nechceš slyšet a máš svoji pravdu. Taky jsem to tak měla, díky bohu, že jsem přišla k rozumu. Upřímně ti přeju, abys byla hlavně šťastná, ale štěstí přece nenajdeš s někým, kdo ti dokáže takhle ublížit.

Teď je zničující, protože zvyk je železná košile. Ale to se časem mění Já třeba měla po rozchodu měsíc krizi, že jsem sama a hrozně to prožívala, a pak jsem si začala užívat postupně, před prázdniny prožila krásný krátký románek, a teď začala nový vztah, ale musim říct, že mi vůbec nevadí bejt sama. Je mi 21 let a tu náplň času jsem si vždycky našla, spoustu nových kamarádů, koníčky, vysněnou práci na léto, spoustu festivalů, ty jo teď si říkám, jak jsem ráda za to období, kdy jsem chlapa neměla, protože jsem zažila tolik věcí Mé sebevědomí předtím bylo někde na nule a teď je to úplně jiný, příjdu si jak novej člověk, na lidi to taky působí, dřív spíš introvert, teď společenská, pořád se usmívám vůbec se toho neboj, jaký si to uděláš, takový to máš. A co je pravda, tak hodně ze začátku pomáhá sport

Reaguji na Willy.P:
Chci slyšet názory ostatních, právě proto jsem sem napsala, abych se v tom nemáchala sama se svýma pocitama, který vím že teď v této době nejsou správný, ale založený spíš na emocích. Proto jsem si potřebovala přečíst i takovéto komentáře, abych si uvědomila, že mi za to nestojí a návrat k němu by byla hloupost. To by se z něj musel stát jiný člověk, abych toho pak nelitovala.
Co máš například ty nebo nějaké kamarádky za koníčky? Potřebovala bych nasbírat nějakou inspiraci.

Reaguji na FrozenLily:
Já jsem třeba začala chodit cvičit, to mi hodně pomohlo na začátku. Nervama jsem ještě k tomu zhubla, takže mi to začalo víc slušet Také četla knihy o pozitvním přístupu. Začala jsem se víc vídat s lidma, který jsem nějakou dobu neviděla a hlavně začala zase chodit pařit, což mi pomohlo asi nejvíc. Člověk pozná nové lidi, seznámí se, ten zájem ze strany chlapů byl také příjemný. Postupně jsem si takhle udělala spousty nových známých, neříkám kamarády, těch blízkých mám pár a jen tak někoho k sobě hned nepustím, ale lidí, s kterýma můžeš jít na pivko jen tak není nikdy dost. Zabojovala jsem a na léto si sehnala vysněnou práci na zámku, kde jsem také poznala spousty skvělých lidí a bylo to naprosto nezapomenutelné. A ve chvíli, kdy jsem byla opravdu v pohodě a chlapy ani neřešila, tak přišel někdo nový.

Holky, nevíte o co tomu blbovi může jít? Zapomněla jsem u něj jednu věc, bez které se ale obejdu, nepotřebuju ji ani zpět. A teď mi napsal zprávu, kde mě hezky oslovil (tak jak jsme si říkali) a že jsem si to u něj zapomněla. Fakt nechápu, proč mě tak oslovuje, když už spolu nechodíme. Sám chtěl rozchod nebo vlastně on chtěl pauzu dobře no, ale když už se rozejdeme, tak nechápu, proč nedodržuje nějaký "pravidla". Přijde mi, že si ani vůbec nepřipouští, že bychom se rozešli a přijde mi v pohodě, akorát já jsem tady z toho špatná.