Zlá matka?

Ahoj holky, nedávno jsem tu psala o mém vztahu s matkou, ale bohužel jsem to musela smazat. V krátkosti bych tedy řekla, že se moje máma za 3 měsíce změnila, vůbec ji nepoznáváme s tátou. Hledá na nás jen chyby, někdy ráno hledá záminky pro hádky. Když jsem měla přítele, tak jsem to zvládala dobře, protože jsem byla u něj, co jsem doma jde to se mnou z kopce.(Např.se semnou 3 týdny nebavila, protože mi řekla, že jsem divná, když jsem dostala kytku a já se zeptala proč.) Začlo to, když jsme obědvali a já něco vyprávěla a ona to začla obracet proti mně a já jé řekla, co jí na mě vadí a ona řekla, ať na ní teda nemluvim. Urazila se a nemluvila se mnou. Všude možně o mě říká ošklivé věci a že já jsem se s ní přestala bavit, přitom ona odešla jinam do pokoje a nebavila se. Pak odjela na týden pryč a vůbec se o nás s tátou nezajímala, vzala mýho bráchu do drahý restaurace a mně do očí řekla (v tu dobu jsem byla taky v Praze po celém dni školy, kdy jsem neměla vůbec čas na teplý jídlo) že o mě nikdo neměl zájem, abych tam byla. Neboť jsem ji řekla, že mě mrzí, že si dávají fotky na FB, abych to ještě viděla. Já jsem se matky vždy zastala, když táta pil, bránila ji vlastním tělem. A teď? Když jsem smutná, řekne, že nemám důvod ale ten důvod ji ani nezajímá. Když se se mnou rozešel přítel, požádala jsem, aby mě objala, řekla, že to udělala včera a že mě objímat nebude. Nezajímá se o mě celkově. V poslední době jsem o sobě začla hodně pochybovat, nevím, jaká mám být, protože mi neustále vyčítá, jak jsem vztahovačná, přecitilivěla, urážlivá atd. přitom ona je jediná, která mě dokáže vytočit do nepříčetna, s nikým jiným to tak nemám. Nejspíš jsem se po otcovo pití na ní hodně uplnula. Řekla mi, že musím k psychiatrovi, že trpím hysterií. Šla jsem tedy, psychiatr mi řekl, že žádnou zjevnou hysterií netrpím, že ta se projevuje jinka a celkově mi vše vysvětlil, doma jsem to mámě řekla a ona byla zaražená, v šoku, a řekla mi, že kdo ví, co jsem mu nakecala. Nevěřila jsem vlastním uším. řekla jsem mu pohled jak to vidím já, to je pravda, od toho jsem tam byla a od toho by tam měla jít i ona....Nakonec mi doktor dal Seropram, abych byla v těch vypjatých chvili v klidu, protože dělám bakaláře a opravdu se na to nedokážu soustředit, když je na mě taková. Dneska jsem řekla, že když je prázdná pasta, že by ji měli vyhodit a máma spustila, že po mě taky uklízí (přitom jsem mluvila i k otci) a že jsem fracek a vzteky odešla. Otci řekla, že by mě měl srovnat, přitom ona si před tátou ulila x tisíc, aby se jela pobavit do Prahy, také pořád na něm něco hledá a mně už je ho líto, po tom všem jeho pití, se změnil a je mi teď oporou. Předchvílí mi řekl, že o mě zase říkala ošlivé věci, že nic nedělám, že jsem v podstate lhala u toho doktora a že jsem chtěla, aby se rozvedli atd. (Ano, to jsem chtěla bylo mi 15 a hrozně jsem tím pitím trpěla).Jsem z ní zoufalá, hrozně bych si přála, aby mě měla ráda, ale ona mi řekla, že mě ráda má, ale že když to nevidim, je to můj problém, že ona mi to dokazovat nebude. Když byla v nemocnici, byla jsem tam každý den. Chtěla jsem se odstěhovat, ale bohužel studuju a otec mě zatím nechce pustit, prý až budu mít práci, sám ví, že jsem na ně dost asi fixovaná a že by to pro mě bylo těžký, kdo ví...Před rodinou dělá ze sebe hroznou chudinku, jak jí ubližujeme a já pak akorát vidím, jak se na mě ošklivě dívají, pomalu ale jistě rozebírá můj vztah s bratrem a dneska dokonce řekla, že ji z bytu nevyštveme, že to se nám nepodaří, ale nás tohle nikdy nenapadlo, já si přeju, aby vše bylo jako dřív, kdy se usmála a byla spoojena. Teď se neusměje, když sedíme spolu v obýváku, ona se nezapojí, luští sudoku a ignoruje nás, když se jí na něco zeptam, ona odpoví, co mi má říct, že nic neví...Prostě na ní vidíte tu dušenou zlost, protože jsem ji v afektu řekla, že bych ji zabila (já si to nepamatuju) a nikdy bych to neudělala a opravdu to byl afekt a omluvila jsem se...Už si nevím rady, ona už asi jiná nebude ale přijde mi neskutečně zlá, např. jedna pani měla rakovinu a ona se s ní nebaví a řekla jí že jí to patří, je to normální? Nebo mi pořád říká, jak budu mít těžkej život, jako kdy mi to přála . Dokonce i když jsem vytočená, tak vidíte takovej výraz ve tváři...Vím, že už jsem tu jednou téma měla, ale trošku jsem přidala, chci vás poprosit o vaše názory, proč je taková a jak to mám zvládat vědomí, že ona mi nic hezkyho nepřeje?