Kvůli čemu jste se rozvedli?

Jo tak toto teď vidím taky. Tento rok bylo hodně svateb až mě to překvapilo. Každopádně ten moment, kdy se ti dva milují a je na nich vidět, že jsou šťastní, tak to dojme i mě. Letos jsem se rozbrečela kamarádce na svatbě. To byla pohádka. Doufám, že jim to dlouho vydrží.

My se brali, protože se máme rádi a svatba je pro nás hezká věc a důležitá. Stejně hezkej rituál, ne li hezčí, jako Vánoce nebo slavení narozenin.

Rozumím lidem, kteří se neberou vůbec, nemá to pro ně ten význam

Ale nechápu lidi, kteří se vezmou až když se jim narodí dítě. Proč? Vždy mám dojem, že teprve pak ženská dohnala chlapa do svatby a předtím to nedokázala. Nebo to dělaj kvůli společnému příjmení? Proč ne před dítětem? Většina lidí dítě v dnešní době plánuje dopředu, máme antikoncepci.

Jako pak na svatbě řešit přebalování, kojení a řvoucí děti....no nevím.

A rozvod? Neznám nikoho ve své rodině, kdo by se rozvedl.

No, ja som jedna z tých, ktoré by sa vydali až keď by mali dieťa. A to z toho dovodu, že si myslím, že je fajn, keď ste potom jedna rodina s jednym priezviskom. Do tej doby proste tu potrebu nemám....ale zase musím uznať, že ja som hrozne neromantický typ

já se vdávala taky po narození syna. Proč ne? Měla jsem k tomu své důvody

já zase nechci na svatbě řešit ožralce

mluvíš mi z duše, tak to nechápu a jako žena bych se cítila trochu špatně, že kdyby to dítě nebylo, partner by si mě nevzal? takže si vlastně bere mě nebo to dítě?…chápu to jenom v případě, že byli třeba hodně mladí, na dítě nemysleli, ale stalo se a na potrat jít nechtějí…

jinak já vím o jednom rozvodu, chlap měl asi o deset let mladší manželku, tak si řekl, proč si nenajít mladší o dvacet let

Já se třeba chtěla vdávat na 10. výročí svatby a chtěli jsme to dodržet, takže proč ne? To, že jsem otěhotněla po mě nebylo překážkou ani důvodem ke svatbě, taktéž mému muži

tohle sice nechápu, ale jinak jsi asi hodně výjimečný případ….já spíš mluvím o tom, že holka otěhotní (klidně i plánovaně) a za měsíc je zasnoubená, mám ve svém okolí hned několik (vlastně docela dost) takových případů a popravdě je prostě vůbec nechápu...

Reaguji na Vebinka: Jasně, já vím, že to má dost lidí jinak.

I když vím, že to je blbost takhle zevšeobecňovat, tak stejně se neubráním, že mi při svatbě dvou lidí s malým dítětem naskakují spíš myšlenky - tak si ji teda už "musel" vzít, když už mají dítě. Dřív ho k tomu nic nedokopalo. Ženská to asi chtěla, ale chlap to nechtěl, donutila ho děckem? A to proto, že to tak všechny známé měly - chlap slyšel na svatbu až po dítěti.

Zato při svatbě dvou lidí, kde nehraje roli žádná praktická věc typu dítě, společné příjmení - to mi přijde víc romantické, říkám si "asi se teda berou jen z lásky". Ne že by se dva lidi s děckem nemilovali, ale víte, jak to myslím.

No a za největší trapárnu považuji pozvánky na svatbu, kdy na ni zve dítě rodičů

Podstatné je, ako to páru klape a či sú šťastní......či sa vezmú pred alebo po narodení dieťaťa je fakt jedno. Viem, že to znie blbo, ale pre mňa je to formalita.

Mělo tam bát bez té svatby, prostě na 10. výročí

třeba se chtěli vzít později, ale přišlo dítě, tak se vzali dřív. Nic divnýho na tom nevidím

Reaguji na Vebinka: Reaguji na Moňas:

Jasně, ale já mluvím o lidech, kde dítě bylo dlouho plánované a navíc ještě dost často vždycky tvrdili, jak je svatba jen papír a brát se nechtěj atd.

Vebinko: Proč dělat "jen formalitu"? Co tě motivuje tedy ke svatbě, když to je formalita? Asi bych nedělala něco, o čem nejsem skutečně do hloubky přesvědčená, že to má smysl

Reaguji na Lisa: ajo, tak to nevím, on časem člověk změní své priority, tak možná proto

Už som to tu písala Chcela by som, aby moje dieťa vyrastalo v rodine, kde sa všetci voláme rovnako, aby ho nezdvihával zo školky pan Vomáčka a nevodila ho tam pani Brambůrková.....verím, že s mojim súčasným priatelom spolu ostaneme do smrti ( resp. v to dúfam ). Ber to tak, že každá to máme nastavené inak, podla mňa sa nedá povedať čo z toho je správne. Momentálne proste potrebu svatby nemám ( som zasnúbená už 2 roky )

Já to tak vnímám také. Úřední úkon s úředním lejstrem, co řeší veskrze praktické otázky typu jméno, majetek. Tady to má jakýsi smysl, ale to se dá řešit i jinak. Slovem ANO a podpisem je ta "základní" smlouva sepsaná. Zbytek se nese v duchu "slibem nezarmoutíš".

Partnerské vztahy neřeší a nevyřeší.

Přesto jsem se vdala. Jednoduše pro to, že oženit se bylo pro mého ještě "nemanžela" víc důležité než pro mě se nevdát.

Reaguji na Vebinka: Jasně, tohle ale já nechápu, proč kvůli změně jména jít k faráři/zástupci, kupovat bílý šaty, kytku, jít do restaurace, nechat se učesat. Když je svatba taková formalita, proč dělat tuhle šarádu a nezměnit prostě jméno, což je jednodušší.