Jak začala Vaše anorexie?

když chceš, aby se ti lidé svěřili s něčím tak citlivým, možná by bylo vhodné, kdybys začala u sebe a svěřila se, k čemu to potřebuješ vědět…máš strach, že seš anorektička? nebo to potřebuješ do školy? nebo něco jiného?

Tak nějak. Tohle je tak osobní, že drtivá většina si to nechá pro sebe. Hlavně tohle téma se tu objevilo už několikrát, ale asi ho smazali. Ale ty začátky jsou pořád stejné vlastně, alespoň z mého okolí.

Chci načerpat info. Konkrétní případy,ne to,co je v knihách,na netu,takové ty obecné rady,postřehy.
A pak,možná se kolem mě taky motá... Ale nevím to jistě. Chci vědět o potencionálním nepříteli všechno.
Snad chápete...

Mě osobně to nepřijde tak strašné a šíleně osobní to sem napsat...Většina tady má nějakou přezdívku, která nemá se jménem nic společného..nemusí mít uvedené fotky ani žádné info v profilu...a stává se z toho pouze příběh, který můžete stáhnout kdekoliv na netu. Navíc znám mnoho blogů holek, které se z anorexie dostaly a právě naopak radí a vypráví jak se to přihodilo, jak se z toho dostaly a prostě dělají vše proto aby ostatním čtenářům otevřely oči...Něco jiného jsou anorektičky, které si to zatím nepřiznávají..ale tak ty nebudou psát do žádných témat o anorexii, protože si nemyslí, že jsou anorektičky, myslí si jen, že dosahují své užasné vysněné, štíhlé postavy.....Já sice zrovna nepomůžu, protože anorektička ze mě nikdy nebude. Nedokážu se opravdu vzdát dobrého jídla, i když svou postavu vylepšit potřebuji, tak na to půjdu raději sportem. Ale pokud zabrousíš na takové ty blogy, které se navzájem podporují v hubnutí a cvičení, tak 40% z nich budou vyléčené nebo léčící se anorektičky/bulimičky.. Pokud tě to tedy tak zajímá...

Já ti to klidně napíšu. Taky jsem si myslela, že bych nikdy nemohla být anorektička... Na vejšce se mi hrozně líbil spolužák, občas mě tak chytil za zadek se slovy, že by to chtělo posílit, miloval hubenou holku, ale já jsem se do něj zamilovala. Jednou za měsíc jsme se spolu po nějaký akci vyspali, ale nechtěl se mnou chodit. Já byla tehdy úplná blbka s mínusovým sebevědomím, nechala jsem sebou hrozně vorat. Po prváku se mi povedlo se od něj o prázdninách odpoutat, randila jsem s jinýma a jak to tak bývá, jemu samozřejmě došlo, že mě miluje. Na začátku druháku jsme spolu začali chodit, ale já pořád myslela na tu hubenou holku, která byla jeho první láska. Na konci druháku odjel na 4 měsíce pracovat do Ameriky. Já si našla brigádu v hotelu a tehdy to začalo. Dostala jsem bezvadnej nápad, že zhubnu, než se vrátí. V hotelu jsem bohužel na nočních směnách pracovala s holkou, hodně jsme se sblížily, která byla anorektička. Tak jsme se tak podporovaly, až jsem došla do fáze, kdy jsem s ní soupeřila, kdo toho sní míň, kdo bude hubenější, kdo bude víc vypadat jako chlapeček. Pořád mi na tom nepřipadalo nic divnýho, ale rodina už si začala všímat. Mně došlo, že není něco v pořádku v okamžiku, kdy jsem se bráchovi rozbrečela v mekáči, že nechci na salát dresink. V tu chvíli jsem už měla v hlavě poroucháno...
Pokračovalo to další dva roky, ale chtěla jsi vědět, jak to začalo...

tak pokud máš podezření na někoho ve svém okolí, tak ti napíšu zase já svůj příběh…když jsem byla na gymplu začala jsem z ničeho nic hubnout, nechutnalo mi jídlo, jedla jsem málo, ale jedla, nakonec si toho začali všímat i lidé kolem mě…učitelé, kamarádky, kamarádi, rodina…dokonce jsem se později dozvěděla, že se učitelé chodili vyptávat mých spolužaček jestli prý chodím na obědy nebo jím svačiny, zvlášť jedna učitelka se zachovala skvěle za což jsem jí vlastně nikdy nepoděkovala, čehož trochu lituju...pak jsem šla na preventivní prohlídku k doktorce, ta mě změřila a zvážila a vykulila oči…z ničeho nic mě před matkou začala obviňovat, že jsem anorektička, křičela na mě, že prý je to u holek mého věku normální až mě rozbrečela, že mě bolí břicho a nemám chuť k jídlu nechtěla slyšet… poslala mě k psychologovi, který samozřejmě anorexii vyvrátil, tak se začala hledat jiná příčina, přišli na to, že jsem nemocná…tím, chci jenom říct, že ne vždycky je to tak jak to vypadá…k té doktorce už bych nikdy v životě nešla, ale na ten její výstup jsem ještě dlouho v negativním vzpomínala a dost mě to rozhodilo...