Máme s přítelem rozdílné plány - jak to řešit?

Všechno mi vysvětlil tak, že nejde začít z ničeho..

A pročpak by to nešlo?
Nábytek se dá dostat za odvoz z Annonce, Aukra, Nevyhazujto... takové ty drobnosti jako ručníky, nádobí atd. jsou ve většině domácností v nadměrném množství, takže to je vlastně taky zadarmo, a když to náhodou není ani v jedné rodině, tak se to dá opět získat v podstatě za odvoz. Počítač máte, televizi nepotřebujete, vlastně do bytu je třeba jen lednička a pračka, ale z vlastní zkušenosti mohu říct, že bez obou věcí se dá několik měsíců vydržet, i když to není žádná sláva.
S nábytkem je to horší, pokud není auto, ale i na tom se dá domluvit buďto s kamarády, nebo ten odvoz hodit za pár stovek na Jobs.cz; a vlastně spousta podnájmů je v zařízených bytech, takže nábytek a základní spotřebiče netřeba řešit.

Jinak tedy nesouhlasím s tím, že by každý měl bydlet jinde než rodiče, a "bydlet u rodičů = mamahotel", bydlet sám "jen aby se neřeklo" mi přijde spíše hloupé, pokud jsou vztahy v rodině v pohodě a byt / dům je dost velký, tak není důvod takto vyhazovat peníze, a i když bydlíte ve stejné domácnosti jako matka, tak to přeci neznamená, že vaše matka bude dělat většinu / všechny domácích prací. I když je mi samozřejmě známo, že existuje řada matek s přístupem "já to umím nejlíp", které si raději udělají všechno samy.
Ale osobně nad tím někdy kroutím hlavou, když vidím že například rodiče už mají zdravotní problémy, bydlí v RD (takže je tam hodně práce) a svobodná bezdětná dcera bydlí v tom samém městě a pronajímá si garsonku.

Popravdě řečeno, osobně bych za největší problém (do budoucna) pokládala tu jeho neochotu začít s málem, protože to já beru jako nebezpečnou charakterovou vlastnost. Dneska se nechce odstěhovat od maminky, protože by musel mít v bytě "sociální" nábytek... zítra si vezme půjčku od Providentu, protože nelze vydržet dva měsíce bez ledničky. Vidím kolem sebe docela dost lidí - jak mladých, tak těsně před důchodem - kteří mají finanční problémy, ale zároveň si udržují zbytečně vysoký životní styl.

Jak už jsem psala v úvodu, toto přece vůbec není podmínka, pouze návrh. Jsou i další možnosti, ale přítel sám uznal, že je zbytečné vyhazovat peníze oknem jen za nájem.

A v tomto jsem si jistá. Pokud by byl problém, sbalili bysme si svých pár věcí a připlatili si za byt. Já nikomu nic nevnucuji, jen jsem to viděla jako nejvýhodnější variantu.
V tom dalším s tebou souhlasím, taky mám právě takový pocit. Přitom máme krásný vztah, jsme spolu každý den, takže to není že bych si něco vysnila a neviděla realitu.

Jsem ráda, že to aspoň někdo vidí taky tak Já opravdu nemám výplatu na to, abych si sama platila byt a další výdaje. Z toho bych neušetřila vůbec nic. Je logické, že člověk pokud trochu přemýšlí, tak hledá vždy nejvhodnější řešení a ne abych jen prostě kvůli tomu, abych se osamostatnila dala celý plat jen za bydlení

A tohle bych taky pochopila, pokud by mi to takhle podal Já měla taky možnost jít bydlet za bývalým do baráku i s jeho mamkou a moc jsem se do toho nehrnula Tam to ale byla jiná situace. Ale vždyť kdyby to neklapalo, tak nemůžeme nic ztratit a můžem najít lepší řešení nebo se naskytne časem samo..

Cituji Dasule2: ne každej má tak velkou výplatu, aby sám utáhl nájem a vše ostatní....Tak to pochopím u 20ti letý holky co studuje a jen si někde přivydělává. Ale u dospělý ženský ? Bydlet člověk musí a do práce se chodí kvůli penězům, člověk by se měl umět o sebe postarat a ne zůstávat i v dospělosti bydlet u rodičů jen proto, že v samostatném bydlení by se musel minimálně ze začátku uskromnit a že práce je dnes nejistá.Cituji Dasule2: A taky ne každý, kdo bydlí s rodiči, je mamánek kolem kterýho mamka lítá jako služka To tu nikdo netvrdí Holt trend dnešní doby - zůstávat co nejdéle u rodičů.[/cituji]

Teď nic ve zlém, ale někdy mají i dva co dělat, aby to nějak utáhli. A pokud třeba dobře vyděláváš tak to vidíš úplně jinak než já. Já dlouho studovala a člověk nemá po pár letech hned závratný plat. Zvlášť u nás v malém městě, je každý rád, že má vůbec práci. Nevím jestli je to trend, podle mě je to prostě nutnost, když nic jiného nezbývá. Pokud je plat kolem 10 000, což je u nás běžné, co zaplatíš? To je tak max. na nájem a jídlo a moc už nezbyde..

Reaguji na MiaMia: Lépe bych to nenapsala S nábytkem by zase takový problém nebyl, něco máme, tak pro začátek by to šlo, i když to není zrovna luxus..spíš nějaké spotřebiče a ty se také dají sehnat třeba levnější.
Spíš ten přístup mě trochu mrzel, ale potom, co některé holky napsaly, můžu být ještě ráda, že přítel nemá takové názory A to nemyslím ve zlém. Prostě tomu dám čas, třeba je to jen tím, že má zatím z toho trochu obavy i když to i já Zase pokud člověk nic nezkusí, tak do té doby neví.Vše se ukáže po nějaké době, možná to pak uvidím jinak

Reaguji na ppajinka:

Já za sebe ráda vidím, jak se člověk zachová, když se dostane z nějaké té svojí komfortní zóny. Což by třeba přestěhování do nižšího standardu určitě bylo. Ale snažím se nehnat to tak daleko, a vyzkoumat to hned zkraje třeba při nějaké akci turistického typu, nebo při víkendu na něčí chalupě, kde je nějaký "error" (třeba že neteče teplá voda, nebo že vůbec neteče voda a musí se nanosit ze studny).
A už jsem viděla, že stačí aby došla zásoba suchých ponožek, a původně pohodový chlap se úplně změní.
To samozřejmě můžu opakovaně používat jen proto, že mě samotné akce takového typu nijak nevadí. A nevadí mi ani, pokud se následně dozvím, že dotyčný to už nechce znova zažít, záleží mi jen na tom, jak se chová ve chvíli, kdy je nějaký problém a něco nefunguje tak, jak by mělo. Někdo je v Praze strašný gentleman, pomáhá mi do kabátu a přidržuje dveře a nedovolí abych pětikilovou tašku vynesla do třetího patra, ale když se ujde delší štreka (s těžkým batohem) k chalupě a tam zjistíme, že je potřeba naštípat dříví a on se svalí na gauč a sdělí mi že radši zmrzne...