Stěhování od rodičů

Úplně normálně, tak jako jsi to napsala sem. Řekni mamce, že sis sehnala pokoj u známé, že o pejska se má kdo postarat a že ti jinde bude líp.

Maminka je snad dost stará na to, aby se o sebe postarala, tedy nemusíš mít strach ji nechat doma s přítelem

Vím, že je to hloupý... Jsem dospělá a dá se předpokládat, že se jednou budu chtít odstěhovat ale cítím se za mamku tak trochu zodpovědná a ona asi nečeká, že se hned tak odstěhuju.

Reaguji na jitty93:
Možná bude tvá mamka ráda,že bude mít doma soukromí a tvé stěhování přivítá.
Proč se bojíš jí nechat bydlet s jejím partnerem? copak je nesvéprávná?

Jako pardon, ale to je stupidní dotaz. Promin, ale otázka jak říct máti o stěhování. Není to nic osobního, ale nevím, co na tomto chceš radit. Buď chceš jít z domu a půjdeš, nebo se ti nebude chtít opustit mamka a zůstaneš doma.

ahojky stoprocentně chápu tvoje obavy, taky jsem si tím asi před pěti lety procházela .. a můžu ti říct, že jsem hodně přemítala nad tím, jak to rodičům sdělit .. ne že bych se jich bála ale věděla jsem, že budou smutní .. asi před rokem z mojí mamky vypadlo, že to bylo upe do pohody, protože dle jejích slov "každý rodič počítá s tím, že se jeho dítě jednoho dne odstěhuje" .. mamka nechtěla abych měla pocit, že mě vyhazuje z domova, proto to bylo celé na mě .. opři se do toho! a uvidíš bude to v pohodě

Já to také chápu.

Řešila jsem to tak, že jsem se neodstěhovala úplně naráz. Začala jsem pár dnů přespávat v novém bytě - časem jsem dny přidávala.
Navíc jsem si věci stěhovala postupně, ale ne vše. Jen oblečení a nejnutnější věci. Zbytek jsem si koupila nově. Ono se to i hodí, že to mám dvakrát, když přijdu k mámě na "návštěvu."
A i teď tam tak dvakrát za týden přespávám. Takže máma má snad pocit, že tam stále bydlím

já ti naprosto rozumím, ale ty ostatní slečny/paní, co ti tu odpovídají to prostě necítí stejně, protože nejsou v tvé kůži a ani si to nedokáží představit. Já se takhle stěhovala k příteli a rohoupávala jsem se k tomu děsně dlouho a nakonec v den stěhování jsem to doma u přítele obrečela. Prostě mamka nečekala, že to se stěhováním myslím tak vážně a navíc já jsem u nás ten, kdo všechny drží nad vodou, když je nějaký problém a to i mamku i přes to, že je dost stará na to, aby to brala s nadhledem. Navíc jsem první dítě, takže to opravdu nesla tak půl napůl.
A pokud spolu o tom ještě nemluvíte, tak bych ti radila toto téma tak nějak nadhodit, občas o tom zavést nějakou diskuzi, probrat plusy a mínusy pro obě z vás a hlavně dát mamce najevo, že to neznamená, že už se neuvidíte.

Byla jsem ve stejné situaci. Také jsem nakonec odešla, ale naše vztahy jsou ještě lepší. Neboj se toho. Jednou by jsi stejně odešla a pokud jsi na to připravená, tak do toho. Nedělala bych z toho takové drama haha.

Myslím, že mamka moc nepočítá s tím, že se chci odstěhovat. Nemá ani koníčky, pořád pracuje, maximálně se občas sejde s kamarádkami. Sestra nemá v plánu se vrátit, myslela jsem, že když proběhne její plánovaný rozchod s přítelem tak nebude mít moc na výběr- nemá moc velkou výplatu, ale plánuje najít si druhou práci. S mamkou máme dobré vztahy, nikdy jsme se nějak moc nehádaly a nechci aby měla pocit, že jsem se na ni vykašlala.

? Nechápu. Tvoje máma určitě není nesvéprávná bytost, jejíž život by se točil jen kolem tebe Prostě jí to normálně řekni a odstěhuj se, pokud chceš. Spíš mi přijde, že ty jsi na mámu fixovaná a proto to řešíš, ne proto, že by ses tak bála, jestli to ona bez tebe zvládne

se jí na to zeptej.Určitě si tě nechce nechat doma až do tvého důchodu.

Uděláš lépe,když se budeš starat o svůj život a ne o maminčin.

Ne v každé rodině to funguje takhle.
Moje máma je např. na mě hodně fixovaná a to, že jsem se odstěhovala mi vyčítá i 5 let poté

Taky si myslím.
Prostě někdo to doma moc nemusí, práskne dveřma a zdarec a je vysmátej a někdo má k domovu a k rodiči/nebo oběma rodičům vztah a těžce se mu je opouští a i to místo kde vyrůstal. Prostě počáteční pocity jsou smíšené, chce se ti odejít a řídit si život podle sebe a zároveň je ti to líto, protože víš, jaké pouto vás pojí a cítíš, že pro toho rodiče je to určitým způsobem zklamání. To prostě ti, kteří to mají doma jinak nemůžou pochopit.
Reaguji na jitty93: Prostě to pomalu ale jistě začni nadnášet a mamču na to připravovat a pak to udělej, dobré by bylo, zapojit ji třeba do stěhovacího procesu.
U mě to bylo tak, že jsem se přestěhovala v době, kdy mamča byla v práci a dost ji to mrzelo, protože jsem fakt vypadla ze dne na den i když jsem jí o tom říkala, tak to byl dost šok. Prostě jsem tam najednou z ničeho nic nebyla.