Jsem posledního půl roku hrozně často nemocná - buď virózy, záněty dutin, střevní chřipka - přijde mi, že co potkám to chytím... Už jsem z toho hrozně nešťastná, teď jsem necelý týden po dobrání antibiotik (zánět dutin) a dnes se zase vzbudím a bolí mě v krku. Možná to někomu bude připadat jako prkotina, nemám žádnou vážnou nemoc a jsem za to vděčná, ale plácat se neustále v těchhle "maličkostech" mě hrozně ubíjí. Měla jsem tolik plánů na posledních několik týdnů a všechno padlo (včetně dovolené) kvůli nemoci. Když už jsem zdravá a někam jdu, tak mám strach, že mě zase ofoukne a budu nemocná.
Co dva měsíce jsem teď brala antibiotika a z toho pramení zase "ženské" svědění apod. a to i přes to, že vždycky beru probiotika, jak vaginální tak na polykání, ale stejně mě to vždycky rozhodí. Z toho jsem zase nešťastná, protože to mi bere zase radost z "partnerských radovánek"
A je tu další stránka - finance - jsem studentka a všechny ty doplatky za léky (antibiotika, probiotika, kapky na kašel, rýmu atd.) jsou pro mě vždycky děsná pálka. Nemluvě o tom, že nemocná nemůžu chodit na brigádu (ani nechci nemoci moc přecházet, v minulosti se mi to vymstilo a nerada nakažuju ostatní lidi, protože sama nesnáším, když někdo v práci nebo ve škole prská) a se školou je pak hned taky problém, protože tam je to každému jedno, jestli jsem nemocná nebo na dovolené - prostě chybím.
Podle doktora mám imunitu v pořádku (soudil z krevního obrazu) a prostě mám jen "blbé období". Proto bych ráda věděla, jestli na tom je/byl někdo podobně a jak se z kolotoče nemocí dostal? Čím se posílit? Beru už skoro 6 měsíců chlorellu (začala jsem na očistu po prvních antibiotikách), ale žádnou změnu vůbec nevidím (a zase je to drahé). Na internetu je velká spousta tipů na detoxikaci, posílení imunity, ale nevím co z toho prostě vybrat (protože to zase stojí dost peněz a nemůžu si dovolit pořád experimentovat).
A jak na tu zpropadenou psychiku? Věřím, že ta se zdravím souvisí hodně a je to takový kolotoč - že tím, že se bojím, že budu nemocná opravdu onemocním.
Omlouvám se, pokud to působí zmateně, ale chtěla jsem se z toho vypsat....na depkoidní stavy ani špatné nálady netrpím, ale dneska už teda jo.
Nechci se prostě tímhle pořád trápit, je mi 24 a myslím, že na věčné řešení nemocí a léků a běhání po doktorech mám času dost... Chci chodit ven, k vodě, na brusle, na brigády a trochu si to užívat a ne se bát, že zmoknu a budu zase nemocná nebo si celou cestu do školy nadávat, že je zima a vzala jsem si o vrstvu míň a zase budu nemocná...je to psychárna.