Krize na dálku

S přítelem chodím 9 měsíců posledního půl roku máme vztah na dálku, On je žárlivec, takže jsme se občas hádali vždycky, já jsem asi taky dost horká hlava. Ale to co se děje teď už přestávám chápat.
Byl tu teď po 6 týdnech na týden a hned první den jsme se pohádali, to se potom vyřešilo a bylo nám fajn, jenže pak začala nějaká dohada když jsme si psali a vyvrcholilo to tím že jsme si řekli proč si píšeme a že jdeme ven, já už měla nervy na dranc tak jsem si dala cigaretu a on spustil že místo abych mu dala pusu (což mě po té hádce opravdu nenapadlo) tak že si raději zapálil a po pár krocích mi řekl že je konec. Pro mě to byl sice šok, ale svým způsobem jsem možná byla ráda řekla jsem o.k zapoměň že se ti tady budu teď prosit ať to neděláš( nevím kde se ta síla ve mě vzala) a odešla jsem. On ale letěl za mnou a začal dělat scénu jak mi je ten vztah jedno a že řeknu ok a jdu pryč a že se jdu určitě někam kurvit a přišla první facka, jak jsem byla silná tak tohle jsem nevydržela a začala jsem brečet a šla pryč. Přes všechny mé prosby ať mě nechá jít šel za mnou a říkal že to byla jen taková zkouška a hrozně ho vytočilo že jsem se otočilana patě a odešla. Začali jsme si povídat on se omlouvat a já mu odpustila, protože tu konečně je a nebudeme si to přece kazit. Večer mě šel doprovodit domů a řekl mi že další den půjdem na oběd, já mu ale řekla at se nezlobím že jsem to o pauze slíbila kamarádce ale může jít s námi a nebo večer můžem na večeři, říkal že tedy ano a jak moc mě miluje atd.
Druhý den ráno konflikt opět právě kvůli obědu s kamarádkou ( měla jsem 30 minut on to věděl dopředu a měl s tím problém až v ten den) z čehož byla hrozná hádka opět, ale šli jsme k němu kde už mu totálně buchly nervy a po chvíli kdy jsem se opravdu snažila být v klidu mi řekl ať se seberu a vypadnu ( vytočil ho nějaký telefonát s otcem). Neváhala jsem ani minutu a šla jsem s tím že se mu nehodlám doprošovat. Později ddošel s kytkou a vysvětlil mi co se dělo a že nechápe proč ho tak naštval ten oběd a že byl hroznej a do odjezdu už to bylo jenom krásný.....

Ted je to 10 dní co je pryč a už 4. den máme krizi, ale takovou že všechny hádky do ted byli asi oproti tomuto nic..fungujeme ted způsobem že mě štve ta nejistota která vznikla ani nevím proč, takže já celé dny čekám až se ozve, abych se snažila normálně komunikovat ale on začně po minutě jaká jsem hrotérka a že mám špatné svědomí a že mi nevěří. Musím uznat že tohle jsem už párkrát neunesla a začala jsem být taky dost hnusná a řekla jsem mu že jeho pochybnosti o mě plynou nejspíš z jeho svědomí a jak mě zklamal. Pak ale vychladnu a zkouším to znovu s tím že se chci normálně bavit a že se strašně omlouvám že jsem vyjela...ale odezva je jen to že pořád něco řeším, jsem hrotérka, dokážu ho v první minutě hned naštvat a včera aby toho nebylo málo tak mi řekl že by bylo fajn abychom si dělali co chceš a nemuseli tomu druhému říkat co děláme že by se pak nic tak moc nehrotilo ( tohle by do ted nikdy n eřekl, pomalu jsem nemohla chodit ven když jsem nechtěla hádku a psali jsme si celé dny co děláme a obou nám to vyhovovalo). Já mu na to řekla že pokud chce fungovat takto tak at ale že se rozejdeme , protože se mi to nelíbí, napsal mi že to bere ( já se odmlčela ) ale pak mi napsal že rozchod nechce....Dneska se mi od rána neozval takže jsem absolutně nevěděla co dělá ( vím je to normální, ale do ted to tak nebylo) když jsem se odpoledne dokopala mu zavolat tak jsem se ho ptala co dělá celý den a už to zase jelo..já všechno hrotím, nemůžu být chvíli v klidu a nechat ho být a ve finále mi řekl že mě už asi nemiluje a že se bojí toho že se mám za ním do zahraničí za měsíc stěhovat. Ale rozchod opět nechce.... a nemám se všeho tak chytat a jsem zase hrotérka že v tom vidím rozchod....

Já fakt nevím co mám dělat, nepříjde mi že bych něco hrotila chci to normálně vyřešit a fungovat jak jsme fungovali celou dobu...Přemýšlím jestli se nemám úplně odmlčet a nekontaktovat ho dokud se sám neozve, ale mám takový strach.... a do toho jsem možná těhotná

Taky mám strach z toho jaké by to bylo když se za ním odstěhuju, ale chtěli jsme to zkusit a on mě ještě pár týdnů zpět žádal o ruku a ted se bojí?! Že jsem z toho sakra nevybruslila dřív než jsem se tak moc zamilovala a nevysnila si jak nám bude fajn.. ;(