Špatně si vykládám chování mužů

Ahoj, už delší dobu jsem bez přítele a pomalu mě to začíná štvát, vadí mi samota. Ale asi ze všeho nejvíce mi vadí, že se už nezvládnu bavit s klukem bez toho, abych v něm viděla potencionálního přítele, všechno co dotyčný řekne nebo udělá si vykládám špatně (že o mě má zájem, i když to tak ve skutečnosti není) a pak vždy následuje zklamání, že se o mě buďto nezajímá vůbec nebo jako o kamarádku. Vím, že si za to můžu sama svojí domýšlivostí a zoufalostí, ale vážně začínám mít pocit, že se z mojí domýšlivosti brzy zblázním. A tak se ptám jak se zbavit tohoto způsobu uvažování, přestat zoufale toužit s někým se dát dohromady a prostě jen věřit, že ten princ na mě někde čeká?