arrow
profile_image
azuritek
od 30. 9. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Před 3 lety jsem se taky rozhodovala. Sice jsem neměla práci, ale rozhodovala jsem se kam dál po maturitě, strašně jsem chtěla do Hradce na VŠ, kam jsem si podala přihlášku, ale v dubnu jsem poznala přítele a tak nějak se mi do Hradce už nechtělo, protože bychom se vídali tak 1x za týden-14 dní, což jsem fakt nechtěla, vím, že bychom se rozešli, protože by to nemělo cenu. Jela jsem na přijímačky, ale zároveň jsem si podala přihlášky do Prahy (mám to kousek) na VOŠky a nakonec jsem skončila na jedné z nich a s přítele jsem už skoro 3 roky a rozhodně toho nelituju. Takže být na tvém místě, podám přihlášky do Prahy i doma, dojedu na přijímačky a v září se rozhodnu, podle situace. Ale myslím, že práci seženeš i tam, pokud budeš chtít, zase je tam o dost levněj, než v Praze. Hodně štěstí v rozhodování

arrow
profile_image
Milou Maisonneuve
od 14. 11. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Já bych určitě zůstala v Praze..

arrow
profile_image
Lotta
od 26. 10. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Šla po maturitě na VŠ do Prahy (ze západních Čech teda), přítel se mnou - to jsme spolu byli 2 roky. Vím, že nám by to na dálku prostě nefungovalo. Tři roky se tu snažil protloukat, ale s tou jeho prací to nebylo tak žhavé. Před rokem se vrátil zpět k nám a vítáme se víkendy plus když to někdy vyjde, tak i nějaký den navíc. Abych to shrnula - odcizili jsme se a teď řešíme trochu ponorku, to vše po 6,5 letech vztahu. Školu v létě končím a pak kvůli práci hodlám do Prahy od nás dojíždět každý den (1,5h cesty). Bude to i tak boj, ale chci tomu dát aspoň šanci - nechci se vzdát kariéry ani jeho.
Já jsem věděla, jestli to po těch 2 letech má cenu dál. Tvoje 2 měsíce jsou na to dost málo, i když máš třeba jiný pocit. Souhlas s holkama, pošli přihlášky všude, po létě se rozhodneš. Ale já bych stejně být tebou zůstala v Praze, za další třeba rok uvidíš (v určitých případech lze i nastoupit na školu u vás a nechat si uznat předměty, abys nemusela vše opakovat).

arrow
profile_image
Lipenka
od 18. 3. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ja som sa rozhodovala po roku vzťahu - šla som za priateľom.
Chyba! Prišla som o všetko. Nikdy viac.
Prišla som o prácu, o priateľa, o úspory lebo som bola nezamestnaná - a o sebaúcte ani nehovorím.

Reaguji na hrabosska:
Jdi za svým srdcem.
Najít dnes toho správnýho kluka není lehké. Určitě bych chtěla být s ním.

arrow
profile_image
Klementina
od 18. 5. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Mám úplně stejnou zkušenost jako Lipenka. Zůstaň v Praze, udělej si tam výšku. Na takové rozhodování máš času dost. Myslím, že když z Prahy odejdeš, vzdáš se všeho. Během výšky doma na Moravě nejspíš nenajdeš brigádu, budeš odkázaná na přítele...
Teď píšeš, že máš dobrou práci, už jsi něco dokázala. Nevzdávej se všeho kvůli chlapovi.

Rozhodně bych na tvém místě zůstala v Praze. V dnešní době je problém sehnat práci, natož dobře placenou práci a vzdělání by mělo být na prvním místě. Jste spolu s přítelem krátce, tak bych nedělala žádné ukvapené závěry. Pokud je to ten pravý, tak odloučení zvládnete.

ahoj holky tak píši sem, mé téma mi smazali, že je tu už podobné a nemůžu stále založit nové, pořád mi to mažou, tak snad to nevadí zakladatelce..předem se omlouvám potřebuji taky poradit přeposílám můj příběh:
Dát přednost práci a cestování před dlouholetým stereotypním vztahem

Ahoj holky nevím jak se rozhodnout. Prosím poraďte, jak byste se zachovaly vy. Co je pro mne lepší?
Žiji s přítelem 4 roky, máme svůj byt, žádné dluhy, žijeme normální život, ale mě připadne jak po 20 letech manželství a k tomu 2 děti. Říkají mi to i kámošky, které už tu rodinu mají a mají stejný názor, že tak žijeme, jako bysme byli skoro 40 letí ( mě 26 a přítel 28 bude mít) že jsme ještě mladí a neužíváme si, jako jo jezdíme na výlety na dovolené, ale žádný adrenalin, zábava, někdy i paření ( to mi chybí, přítele to už nebaví, že jsou všady na diskotékách puberťáci) Stále z práce do práce, uvařit, spát. O víkendech sem tam jezdíme na výlety. Přítel je strašně hodný, dokáže se o mě postarat, ale já cítím, že to není jak na začátku( vím, každý vztah tak skončí) ale já pořád potřebuji si užívat, myslím jako i s přítelem, cítit zas tu euforii a ne si připadat jak každý druhý manželský pár a k tomu děti. Ani ta euforie z milování není taková, necítím ty motýlky to vzrušení, jindy bych bez sexu nevydržela den, teď mi to nechybí vydržím bez něj i skoro měsíc, nemám na to chuť a přítel mi pak vyčítá, že se nemilujeme. Sex je pro mě takový, že vyloženě se udělat a dost.. Ani mě nebaví si hrát/mazlit, nejradši jít hned na věc. Ale zas nedokáži od něj odejít, asi i zvyk ale i to, že mi hodně pomohl v životě a neměla bych kam jít. S rodinou se nestýkám, nechovají se ke mně jak k dceři. Tam bych se nikdy nevrátila, jen mě rodina využívá. Takže jsem i defakto na něm závislá po finanční stránce, teď v únoru jsem ztratila práci, vrátila se z mateřské paní, takže hledám práci, takže bych se ani neuživila sama, jídlo, pronájem a zábava – na tu by už nevyšlo, ale i tak kdybych měla práci, tak vyžiji tak tak a nic si nedovolím koupit pro radost. JJ to je ještě jedna věc, přítel mi pořád vše vyčítá, že utratím za oblečení apod.. Při tom jsou to mé vydělané peníze a po něm nechci nic, vyčítá mi, že nešetřím, chce se mnou časem stavět dům. To mě taky štve a to nejsme spolu co bude až budem spolu? Jinak peníze mi dá, když nemám např. na jídlo, nebo doktora… Ale chci se módit a za módu mi hodně vyčítá, nechápu a to jsou mé peníze. Teď se mi naskytla příležitost, mám tetu ( z rodiny ) v New Yorku, psala mi, že klidně kdykoliv mám přiletět, jídlo a ubytování bych měla zadarmo a že jsou tam jiné možnosti a že by mi tam našla práci, že má kontakty, tím pádem bych se i zdokonalila v angličtině a cestovala časem po USA a třeba jednou tam i zůstala a vdala se, může se stát cokoliv. Nevím pro co se rozhodnout, zůstat s přítelem, na kterého se můžu spolehnout, ale hádáme se kvůli každé prkotině teď už, zajistí mě, ale vím, že nebudu v tom vztahu šťastná i teď nejsem šťastná, sice vše mám, nic mi nechybí. Ale prostě cítím že nejsem šťastná a jen prostě žiju. Nebo vše risknout rozejít se, protože je jasné, že vztah na dálku nejde, a odletět za tetou do NY. A začít zkusit žít nový život, ale bojím, se že tam nic nenajdu( tady taky hledám a nic moc, ale zas když tady v čr najdu práci, mám tak 10-11 v čistém, což kdyby náhodou časem se sama neuživím) a tam prý si vydělám víc, byla tady před 3 měsíci, tak ví jak to tady chodí, jaké jsou platy atd.. Takže asi mám trošku přehled, sice tam se prý namakáš, ale i našetříš peníze víc nez tady v čr a pak máš třeba i pár dní volna.. Nevím co dělat, bojím se zas, že když to v Americe nevyjde a budu se muset vrátit, třeba si nezvyknu na ten život, i když teta říká, že jo, je češka a emigrovala tam. ( je hodně stejná povahově jak já) že se budu muset vrátit sem do čr a nebudu kam jít? Protože k rodině nemůžu a neměla bych tam podporu. Co byste dělaly? Jsem bezradná, nevím kudy kam. Mám tady zůstat a žít sice bezstarostný život, ale pro mě moc normální, stereotypní a bez žádné vášně? Potřebuji vášeň ve vztahu( vím, že časem vyprchá) ale bojím se, že to bude jen horší.Je normální, po 4 letech cítit, že opravdu v hloubi nejsem štastná? Ale zas naopak vztah je fajn bez nějakých větších problémů..A někdy mi přijde přítel nechutný, někdy se mi znechucuje a někdy se to pak vrátí a je to zas fajn, ale spíš častěji je ta znechucenost k němu a že se mi přestane i líbit vzhledově..Ale pak se to zas vráti.Je to normální abych měla k němu takové pocity/skoky?

dekuji za odpověď, no já bych tam byla taky, ale přítel tam nechce letěť v létě že raději k moři pro to jsem i já, každým rokem letíme někam do Afriky nebo podobně a pak třeba druhá dovolená chorvatsko nebo Itálie, no a tak on vždycky, že to by nám už pak nevyšlo finančně k moři, že raděj k moři než někam kde je halda betonu a nic mě zas klidně láká takové city a hlavně nákupy a protě takový ten velkoměstský frmol on raději přírodu atd.. nutím mě pořád na procházky hory atd.. jj ráda zajdu ale nemusí to být pořád.. JInak tak jsem nad tím přemýšlela taky, ale on mě nepustí, že to je jasné že bych tam zůstala apodobně, taky jsem to tak ctěla udělat, ale on mě prostě nepustí to už sám říkal, to se prostě rozejdem dopředu.. než když bych měla být někde 3 měsíce nedej bože i dýl... říkal jestli jsem se nezbláznila.. že neexistuje že to bychom se museli rozejít..
a jinak chtěla jsem tam letět i sním ale on neumí anj ani blafnout a pro chlapi se tam těžko hledá práce to mi říkala i teta pro mě am najde v pohodě ale pro chlapa velmi těžko..

arrow
Neprodává v Bazaru

moderátorka

Cituji lentilka2: tak píši sem, mé téma mi smazali, že je tu už podobné a nemůžu stále založit nové, pořád mi to mažou, tak snad to nevadí zakladatelce..

Vysvětlení - téma bylo smazáno proto, že témat řešících problém Vztah versus cestování/výjezd do ciziny existuje poměrně dost......Pokládání otázek ve stávajících tématech je naopak žádoucí, kdyby si každý zakládal na svůj problém nové téma (byť již tu obdobný problém řešen byl), tak bychom se tu za chvíli nehli........
Proto příště doporučuji nejprve hledat a pak teprve případně založit téma nové.....

arrow
Neprodává v Bazaru

moderátorka

K tématu - já bych letěla. Sama cítíš, že vztah není nic moc a Tobě se naskýtá poměrně ojedinělá příležitost - málokdo má šanci jet do ciziny s tím, že tam bude mít vytvořené určité zázemí, takže já bych an Tvém místě neváhala
I kdyby jsis e vrátila zpátky, tak si minimálně natolik zdokonalíš aj., že an trhu prácě budeš uplatnitelnější, stejně tak budeš mít nějakou praxi aj.
Jak říkám, já bych neváhala.....

arrow
profile_image
Chudobka
od 6. 1. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na lentilka2:
Já bych na tvém místě okamžitě sbalila kufry a letěla.
Nemusíš tam zůstávat napořád, uvidíš sama jak se to vyvrbí, ale i kdybys tam byla třeba rok, tak ti to hrozně moc dá, přesně jak píše bakalářka.
Tady tě toho nejspíš moc novýho a vzrušujícího nečeká, sama to cítíš. A jsi mladá, máš před sebou spoustu otevřených možností, tak toho využij

arrow
profile_image
biimba
od 8. 12. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Jak jsem psala ve smazaném tématu ... jeď, pokud ti říká, že tě "nepustí" ani na 3 měsíce, tak bych se ho zeptala proč pro něj ten vztah tak málo znamená a ty taky? když nechce aby si se zlepšila, našla si lepší práci a tak. A že ti nevěří, prostě to hodila na něj.

arrow
Neprodává v Bazaru

Já bych se snažila přítele přesvedčit aby jel semnou pokud ty chceš.. taky záleží co k němu cítíš a on k tobě... práci je těžke sehnat...a 2měsíce vztahu jsou 2 měsíce. vidiš v něm partnera pro život?je to oprou? ale šla bych za srdcem...

Luntilko, seber se a jeď.
taková příležitost se už nebude opakovat.

Cituji lentilka2: JInak tak jsem nad tím přemýšlela taky, ale on mě nepustí, že to je jasné že bych tam zůstala apodobně, taky jsem to tak ctěla udělat, ale on mě prostě nepustí to už sám říkal, to se prostě rozejdem dopředu.. než když bych měla být někde 3 měsíce nedej bože i dýl... říkal jestli jsem se nezbláznila.. že neexistuje že to bychom se museli rozejít..

plus tvoje (velmi upřímně napsané) pocity ohledně vašeho vztahu...nad čím ještě přemýšlíš?
btw nikdy nepochopím tu potřebu partnera/partnerku vlastnit...viz

Cituji lentilka2: prostě nepustí to už sám říkal, to se prostě rozejdem dopředu.. než když bych měla být někde 3 měsíce

neboj se ničeho. nevzdávej to už předem jenom proto, že se bojíš neznáma
budu ti moc držet place!

Reaguji na bakalářka: Reaguji na Chudobka: Reaguji na biimba: Reaguji na Lisboa:
holky zlaté, moc děkuji za Vaše názory.. Moc mi to dalo a jsem ještě více přesvědčená, že tam chci ale tak se bojím Bojím se, že nedostanu odvahu odejít od něj, ono je to i tím, že nedokáži mu to udělat, vím, že mě moc miluje a visí na mě. Hodně mi pomohl, abych se osamostnila od rodiny a začala žít, byl vždy u mě když jsem potřebovala nebo jsem byla nemocná, dělá pro mě maximum! Tohle mě drží nejvíc a jsem měkká, se zbalit a odletět jsem mu zavázaná a mám vůči němu svědomí, že pro mě toho tolik udělal a nedokáži mu tak ublížit udělat mu to. Ale za sebe vím, že už tam taková láska není, nejsem šťastná u něj se nic nezměnilo z mé strany ano, nějak to odpadlo, už jsem to několikrát zkoušela sebe samou přesvědčovat, at ho opět zas tak moc miluji jako před dvěmi lety, ale nevím asi to opadlo z mé strany ( on se nezměnil, pořád je strašně hodný ) ale někdy mám pocit že jsem s ním jen ze zvyku a že se bojím že se sama o sebe nepostarám, ach jo jak se nakopnout a udělat to! Vím, že nakonec se neodhodlám a zůstanu tady v čr a s ním.. Nemám odvahu kde ji sebrat? Někdy si říkám, kdyby mě aspoň podvedl nebo něco udělal, tak vím, že to bych si nenechala líbit a vypadla bych, ale mě to tak stěžuje tím, že je na mě hodný a udělá pro me maximum, když něco potřebuji apod..Holky jak jste sama sebe přesvědčily v něčem zásadním? Vím, je to asi ve mě blok a musím se s tím poprat ale jak? Je to i hlavně tím, jsem blíženec a to mluví za vše Ale jedno vím, chci pryč, ale zároveň se bojím - bojím se toho, že nevím co mě čeká co se stane ...kdybych to aspoň trošku věděla bojím se že udělám chybu

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené