Uběhl rok a já na něj stále dennodenně myslím. Rozhodla jsem se, že si s ním musím promluvit, protože celá záležitost byl pro mně neukončená. Minulý víkend jsem zjistila, že se zúčastní jedné akce, šla jsem tam tedy také, abych mu mohla říct, co to tenkrát pro mně znamenalo a že mně velice ublížil a že na něj pořád myslím. Čekala jsem velice chladnou reakci a o to více jsem byla překvapená, když se na mně vřele usmál a řekl mně přesně to samé, co jsem měla v plánu říci já jemu - že mně rád vidí a že jsem mu chyběla. Řekla jsem mu, že jsem na něj hodně myslela a on odpověděl, že on na mně také. A že nechápe, kde se tam beru, protože se mu o mně poslední dvě noci zdálo a že se mu o mně zdává často. Také se mně omluvil za to, co provedl, prý je mu z celého srdce líto jak se zachoval a prý je to důsledek jeho deprese.
Zeptala jsem se na jeho přítelkyni a on řekl, že se s ní rozešel 2 hodiny předtím… a pak se zeptal, jestli bych nechtěla jít k němu, že mně neuvěřitelně moc chce. A pak mně pořád vykládal, že si to moc užijeme, ať prosím jdu, že se mnou zažil ten nejlepší sex a že jsme dobrý tým. Taky mně slíbil, že můžu zůstat celý další den. Byli jsme oba opilí a já ho chtěla také…nakonec jsme skončili u něj. Jen co jsme dorazili, rychle běžel do pokoje a strhl ze zdi fotky svojí přítelkyně a schoval je do šuplíku. Ptala jsem se ho, proč to dělá a on řekl jen, že protože je to minulost. Během sexu mně ještě zopakoval, že jsem mu moc chyběla a taky mně řekl, že neměl sex už dva měsíce. Taky se ke mně mazlil a něžně mně líbal.
Jenže ráno byl jak vyměněný. Celou dobu s někým chatoval (i během noci, předpokládám, že se svou přítelkyní. Ráno vstal a řekl, že noc pro něj skončila. Šel k počítači, telefonoval si s kamarádama a mně si vůbec nevšímal. Když chodil kolem, ani se na mně nepodíval. Cítila jsem se jak kus hadru. Pak mně řekl, že má teď moc práce. Nakonec dodal, že za hodinu přijde kamarád. Pochopila jsem, že mně chce naznačit ať odejdu.
Při rozloučení mně řekl, že mně moc rád viděl. A že to necháme jen tak náhodně. Zeptala jsem se ho, co tím myslí a on se zeptal: „No nebylo to super, že jsme se jen tak náhodou potkali?“ Já řekla, že ano, ale že bych ho ráda viděla znovu. On přikývl a řekl: „Ok, tak zůstaneme v kontaktu.“
City jsem mu doteď nevyjádřila, dopadlo to jinak, než jsem chtěla. Myslíte, že toto má nějakou šanci? Že na mně vážně myslel, ale ráno měl špatné svědomí kvůli své přítelkyni? Nebo jen lhal, aby mně dostal a ráno se mně chtěl rychle zbavit? Stále si myslím, že mu musím říct co k němu cítím. I kdyby to k ničemu nevedlo, tak aspoň pro vlastní klid.
Poslat SZ
Prosím tě, už se neponižuj a nedolézej, o nějakém "vyjádření citů" ani neuvažuj. Aby bylo jasno, nic nemám proti vztahům typu "sem tam si kvalitně zašukáme a nic moc si od toho neslibujeme" , ale to evidentně není tento případ - a i v mileneckém vztahu musí fungovat nějaký vzájemný respekt a otevřenost. Večer průhledné lži typu "krmivo pro slepice", jak už jsem jednou psala, ráno ignorace, do toho deprese - no to ses opravdu zamilovala do toho pravého. Chtěla bys být jeho přítelkyní ? Chováš se jako hadr na povytírání ...ehhm, obrazně řekněme že podlahy, spíš něčeho jiného, tak se nediv, že s tebou tak i jedná, no 
Děkuji za zvednutí nálady.