Asi v jedna dvaceti jsem začala přibírat, nejprve asi 5 kilo za dva roky, které se mi podařilo shodit hlavně pohybem, ale teď už je to 10 kilo, co mám navíc. Vím, že už nemám rychlý metabolismus dospívajícího těla, takže jsem se dost omezila v jídle. Dříve jsem byla zvyklá jíst nezdravě. Moc jsem nesportovala a když jsem měla chuť, tak jsem si dopřála, takže dva cheesburgery v noci nebyl problém, nebo přes den celá malá pizza, dva zákusky apod, o víkendu k obědu šest knedlíků. Vždy mi to v pohodě procházelo, kupovala jsem si nejmenší velikosti a měla ploché břicho.
Když jsem si všimla, že jsem začala nabírat a že už to takhle dál nejde, tak jsem si hodně začala jíst o jídle, zajímá mě makrobiotika a zdravá výživa obecně. Momentálně jsem 8 měsíců na co by asi většina lidí nazvala hodně zdravé stravě, jím většinou zeleninové a luštěninové polévky, málo pečiva, rýži s čímkoliv, kus kus, spoustu zeleniny, vařené rozmixované jablíčka, na snídani skoro vždy rýži rozmixovanou na kaši, obědy libové maso, zeleninové sushi, vařená vajíčka, mandle, tofu. Hlavně témeř nehřeším, nějaké sladkosti se u mě výjimečně rovnají dvěma zobnutím a z pizzy si dám jeden dva klínky a upravím podle toho jídelníček ten den.
Začala jsem dost sportovat, chodím několikrát týdně na dlouhé procházky terénem, do fitka nebo na skupinové cvičení. Když už nic, tak cvičím aspoň doma. Váha se ale nehne.
Máte holky někdo taky takovou zkušenost? Přestávám pomalu mít pocit, že to k něčemu je. Jasně, jsem ráda, že jím teď zdravě a oblíbila jsem si to, ale je mi smutno, že ještě nedávno jsem prasila, nesportovala a postavu si nezasloužila, a teď když na tom pracuju tak naopak nevidím výsledky. Když si jdu koupit kalhoty, tak jsem pořád v mysli jakoby v té "štíhlé době velikosti 34" a pak si potupně chodím pro stále větší a větší velikosti.
Tak nějak se s tím nedokážu srovnat, jakkoliv vám to bude připadat hloupé...ale doufám, že když budu makat, tak to aspoň nějak udržím a že třeba jednou obleču staré věci.