Vždycky, když ho někam pozvu, tak jde moc rád a působí dojmem, že se mu ode mně moc nechce. Přesto nikdy nenapíše sám od sebe, vůbec je celkem strohý, když si píšeme. Uvědomuju si, že jsem vždycky byla iniciativní já. Já za ním přišla a začala se s ním bavit - jako bych nahodila udičku a následoval hovor třeba i na několik hodin - tak přirozený a příjemný, jako jsem ještě s nikým nezažila. Kdybych ho nebavila, přece by nepřijímal má pozvání. Ale sám aktivní není. Co si o tom myslet? Přemýšlím, jestli nemůže hrát roli i to, že jsem pouhý měsíc od rozchodu. Můj vztah neklapal už dlouho, akorát jsme to nedokázali ukončit... Takže když jsem poznala toho nového, moc mě zaujal, ale zároveň jsem před ním mluvila o příteli (a to tak, že nemohl tušit, že je to vztah před rozpadem). Teď jsem volná, ale jen krátce. Přemýšlím, že s klukem čerstvě po rozchodu bych asi taky nechtěla nic mít - respektive bych si dávala velký pozor, jestli mě nechce jen jako náhražku. On totiž netuší, že mě okouzlil už dávno. Vy byste projevovali zájem o holku, která je čerstvě po rozchodu a někam vás zve? Nechci ho uhánět, ale zároveň mám jakési tušení (intuice), že bych měla, protože on neví, co si myslet a je nesmělý... Nikdy jsem kluka neuháněla, vždy jsem byla až moc pasivní...