Ahoj holky, před chvílí jsem četla téma - Jít s přítelem do podnájmu, i když si nejsem jistá naším vztahem? které založila Jannie89 a já mám právě opačný problém. S přítelem jsem skoro rok a půl, rozumíme si, máme krásný vztah a chtěla bych s ním už zůstat. Jenže poslední dobou mě štve jedna věc, která si myslím i ovlivňuje to, že už se k němu nechovám tak hezky jak dřív. Je mi skoro 27, příteli přes 30 a pořád v tomto věku bydlím s rodiči, on teď taky. Už si říkám, že je to snad mnou, ale předchozí vztahy nebyly natolik důležité abych přemýšlela, že se s někým sestěhujeme. Kromě 3 let na koleji bydlím vlastně pořád u našich, ale už mám prostě pocit, že to není to pravé. Máme pěkné vztahy, jen potřebuji něco jiného, něco svého. Zkusila jsem s přítelem párkrát promluvit o tom, co dál. On nikam nespěchá. Řekl mi, že třeba za rok našetří tak, abysme si mohli zařídit společné bydlení. Jenže na mě je to dlouho. Vím že toho moc nemám, ale nepotřebuji mít hned parádní byt atd. Vždyť spousta párů začínala s málem a postupně se dokupovalo a dovybavovalo. Se svojí minulou přítelkyní přitom bydlel po roce vztahu a mě to mrzí, že se mnou se nesnaží.. To že já chci něco jiného než on mezi nás teď tak nějak postavilo trochu bariéru, nechci na něj tlačit ale najednou mi na něm všechno vadí a nevím co dál. Šlo by i to, že bysme si zařídili bydlení u mých rodičů, každý bysme měli své patro takže by to nebyl problém a ani žádný velký závazek a starosti jako v případě pronájmu, pokud by něco nevyšlo. Navrhla jsem mu obě možnosti, že bych s ním šla bydlet i jinam, kdyby mu to u nás nevyhovovalo ( můj taťka si na něho zatím moc nezvykl). Všechno mi vysvětlil tak, že nejde začít z ničeho.. Holky co s tím? Nechci mu něco vnucovat ale potřebuji změnu, někam pokročit a ne pořád na něco čekat..Nebo to mám hodit za hlavu a žít si po svém a buď se připojí nebo ne? S nikým jiným mi nebylo tak jako teď s ním a nechtěla bych to zkazit. Co byste mi poradily? Řešily jste to někdy podobně a jak?