Zdravím, všechny, moc bych Vás chtěla poprosit o názory. Na omlazení jsem se dočetla mnoha příspěvků od holek, které se doznávají k sociální fobii. Setkala jsem se s ní i já, ale právě prostřednictvím svého přítele, který jí trpí - o čemž mi roky neřekl. Chtěla jsem se zeptat tedy těch, které ji zažívají na vlastní kůži, jaký přístup by od svého partnera uvítaly? Jak se k příteli chovat? Snažit se ho exponovat různým sociálním situacích, aby se s tím postupně vyrovnával, nebo naopak chápat veškeré jeho iracionální obavy a nechat ho žít v jeho "ulitě"?
Popravdě jsem z toho hodně zmatená. Jsem velmi společenský člověk, který se rád obklopuje svými přáteli a vyráží na diskotéky, plesy, akce, koncerty (na které mě samozřejmě přítel z x výmluv doposud nikdy nedoprovodil) - prostě mezi lidi. Já jsem opravdu ten opačný případ, který to vyhledává, rád poznává poznává nové lidi a je mu jedno, co si lidi o mě myslí. V podstatě se neumím moc vžít do přítelovy situace, ale i tak bych ho chtěla podpořit a pomoct mu to překonat.
Uvítám jakékoliv rady, zkušenosti, příběhy...
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Jak přistupovat k partnerově sociální fobii
Poslat SZ
méně než
10 příspěvků
Na sociální fobii se antidepresiva používají, ale je nutné samozřejmě navštívit psychiatra, AD od praktického nepomůžou.
Sama jsem tím trpěla, AD pomůžou v počátcích, člověk si pak ty stresové situace tak nebere. Psychoterapie je pak účinnější a pokroky rychlejší. Nakonec jsem je brala jen tři čtvrtě roku, při vysazování jsem žádný problém neměla. A teď jsem (musím zaklepat) v pohodě, nikdy ze mě nebude přímo extrovert ale už se žádným situacím nevyhýbám.
Reaguji na veverča:
Já právě doufám, že po užívání AD, bude pro něj lehčí vyhledat psychologa a promluvit si o tom s někým. Samozřejmě o tom může mluvit se se mnou nebo s jeho kamaráda (má v podstatě pouze 3), ale věřím, že nám ten problém i tak nechce plně svěřit, protože si myslí, že bychom to nepochopili - což má asi částečně pravdu.
méně než
10 příspěvků
Reaguji na RubyCairo:
To máš pravdu, mohlo by to pro něj být lehčí. Psycholog opravdu pomůže, protože i když ho vyslechne kamarád/ty, může ho podpořit, ale nemůže mu pomoct. Rada typu "postupně procvičuj nelehké situace", "nestresuj se, když nejde o život tak jde o ...., "určitě se neztrapníš a kdyby jo, tak co? Nic se přece nestane" nepomáhají. Tohle všechno (mluvím z vlastní zkušenosti) člověk totiž ví, ale prostě to nejde přemoct.
Já sama nevím, jak bych se odhodlala - ono objednávat se se sociální fóbií k někomu neznámému je docela velký problém, že. Prostě člen rodiny na mě poznal, že je třeba s tím něco dělat, znal psychiatra, kterému řekl že mám problém a jestli bych mohla přijít. Od tohohle člena rodiny jsem pak dostala prostě číslo s tím, že je to moc hodná paní doktorka a že mám zavolat a objednat se, že už o mě ví. Takže jsem to tak nějak musela udělat 
Takže tohle je jedna z možností, jak někoho dokopat k doktorovi. Nemusí fungovat vždy, ale u mě to byla úspěšná strategie
Galerie obrázkůReaguji na RubyCairo:
Sociofobie může být běh na dlouhou trať.
Já s ní trpěla přes 20 let.
Rychlím řešením je hypnóza.
Cituji RubyCairo: Antidepresiva má teprve pár dní. Změnu zatím nepocituje. Můžu říct, že já je taky kdysi brala, i když z naprosto jiného důvodu a mě pomohla
Jde spíš o to, aby dostal AD zaměřená přímo na fobie a úzkostné stavy.
Například cipralex.
http://www.cipralex.psychoweb.cz/
Reaguji na RubyCairo: Myslím, že si zasluhuješ trochu toho obdivu, protože se snažíš přítele pochopit, pomoci mu a zůstat při něm, protože to neomezuje jen jeho ale i Tebe a opravdu to může být běh na dlouhou trať, jak píše True a ne každý z blízkých lidí to zvládne.
Podle mě je důležité (nebo alespoň já sama bych ocenila) vyjádření podpory, tolerance, zájmu o daný problém, mluvit o tom a snahu pochopit (i když to úplně nejde). Připodobnila bych to asi takhle: Máš třeba strach z výšek, pavouků, myší? Tak takhle neopodstatněný strach to je, ale z lidí (jejich hodnocení mé osoby) a ti jsou všude.
Cituji True: Jde spíš o to, aby dostal AD zaměřená přímo na fobie a úzkostné stavy.
Přesně tak. A jak už tu psala veverča, člověk si pak ty stresové sitauce tolik nebere, neřeší je tolik. Díky AD může začít exponovat, ale musí začít, pouhé AD bez terapie nestačí. Stejně tak by měly fungovat léky na uklidnění. Jestliže by byla nějaká situace kvůli úzkosti neúnosná, proč si nevzít něco na uklidnění. Tím člověk zjistí, že se to dá zvládnout, sice s práškem, ale dá a postupně zkouší ty samé situace bez léku. Určitě by bylo vhodné navštívit psychologa a to můžete i společně. Protože sice na sociální fobii fungují expozice. Člověk se tím naučít zvládat sociální situace, kontakt s lidmi, ale celkový problém to nevyřeší a může se to při větším stresu objevit znovu. Takže nejúčinnější je KBT (kognitivně behaviorální terapie), ale nevynechávat kognitivní část a to už jde jen s psychologem. Existují terapeutické skupiny zaměření přímo na SF nebo na KBT, ale i svépomocné skupiny lidí trpících SF, kde by si mohl promluvit s lidmi, kteří to dobře znají a necítil by se v tom sám a nepochopený.
Jestli nutit do expozic? To opravdu těžko říct.
Cituji ivetkaa: jsem i brečela a bylo mi zle, když partner chtěl, ať s ním jen jedu autem do vedlejšího města na nákupy nebo jdu do kina a někdy mě štvalo, že mě nutí a jindy jsem zas byla ráda, že mě přesvědčil a já se překonala
Měla jsem to podobně. Odhadnout to opravdu nelze a ani sám "nemocný" to někdy nepozná. Někdy se úzkost překonat nedá, někdy pomůže přemlouvání, někdy donucení, někdy bude rád, když půjdeš s ním a někdy to radši zkusí sám. Tohle záleží na jeho rozhodnutí a odhodlání (i když budou i chvíle, kdy to bude chtít vzdát), jak se s tím chce poprat a udělat si život jednodušší.
A ještě bych doporučila k přečtění Tobě i příteli tohle: http://cz.lundbeck.com/cz/Professionals/what_we_do /depression/documents/Socialni_fobie.pdf
Reaguji na True: a jak jsi se z toho dostala? máš muj obdiv 
holky, myslíte, že to jde i nějak "samo" bez pomoci lékařů? zkušenosti?
Holky, chtěla bych Vám předem poděkovat za Vaše postřehy, zkušenosti, rady a budu ráda za další.
S přítelem jsem o všem večer mluvila a snad to pomohlo trochu i jemu. Jsem přesvědčená, že to zvládneme. Rozhodně chci veškeré rozhodování nechat na něm - kdy se bude cítit jít mezi lidi, kdy zase ne. Nechci ho do ničeho nutit. Myslím, že to důležité jsem mu řekla -a to, že má ve mně podporu, že ho v tomto určitě podržím, a že se mnou může o čemkoli mluvit. Snad do toho časem proniknu a najdeme nějaký způsob, aby byl úplně štastný a silný
Reaguji na Martinice:
Myslím, že toto bude vždy vyžadovat určitou léčbu - nejlépe v kombinaci obého. Chtěla bych věřit, že se z toho člověk "vylíže" sám, ale tady to asi neplatí. Částečně se možná člověk může sám uzdravit, ale lékař je lékař. Sama jsem se kdysi dostávala z podobné psychické nepohody a vlivem času se to i dařilo, ale teprve když nastoupil psychiatr a léky, se vše velmi rychle zahojilo. Rozhodně bych to nepodcenovala.
Cituji Martinice: a jak jsi se z toho dostala? máš muj obdiv
Holka zlatá, není vůbec co obdivovat.
Jen mi tenkrát můj bratránek - doktor poradil, jestli nechci zkusit brát ve velkém množství hořčík.
Do dvou měsíců jsem přestala pociťovat strach a neklid a kupodivu i sociofobie zmizela a já bez paniky mohla začít chodit mezi lidi, do obchodu, na poštu, do společnosti...
...prostě nádhera.
Reaguji na True: takže jsi nechodila k psychologovi, na terapie, žádné AD a pomohl "jen" hořčík?
Reaguji na Martinice:
Zkraje jsem chodila k psychiatrovi a měla i nějaké AD, ale ty mi nesedly.
Asi po půl roce jsem je vysadila, ale bylo mi pořád mizerně.
Potom jsem podruhé otěhotněla a fobie se mi ještě prohloubily. Proto mi bratranec doporučil to magnezium, které jsem mohla brát i přes kojení...a vážně zafungovalo.
Nevím samozřejmě jestli jen to, nebo i hormony a celkové změny, kterými člověk během života prochází.
Pravdou ale je, že to na různých diskuzích potvrdilo víc holek, že jim hořčík pomohl s psychikou.
http://empatia.cz/dotazy/socialni-fobie-0
Ještě mne napadla jedna věc - jak je to s užíváním antidepresiv a chutí na sex? Trochu se bojím, aby i tohle ted nezačalo pokulhávat, protože jsem se dočetla, že problémy s potencí můžou při antidepresivech přijít. Máte s tím někdo zkušenost?
Cituji RubyCairo: jak je to s užíváním antidepresiv a chutí na sex?
Je to individuální, jako u všech léků. Dva lidé se stejnými léky nebudou mít stejné nežádoucí účinky. Také záleží na tom, z jaké skupiny má AD, ale zrovna AD na fobie ( skupina SSRI, většinou paroxetin ) často způsobují sexuální poruchy ( pro představu více než 1 pacient ze 100 ), u některých velmi časté ( 1 pacient z 10 ). Ale jak už jsem psala, vše záleží na druhu AD a vše má uvedeno v příbalovém letáku ( v kolonce nežádoucích účinků ).
