Jídlo jako nutnost nebo požitek

Tak to je fakt hlavou pán je zřejmě blázen miluju jídlo

Ne, jídlo je třeba si vychutnat, už když nakupuju, tak přemýšlím, co bych si dala, na co mám chuť, jakou objednat pizzu, jaký jogurt, jakou sladkost, dokonce jakou kávu.

to nevím jak to má ten chlap, ale já miluju jídlo a hlavně maso

Jídlo je pro mě jednoznačně požitek.Ráda si vyhraju s jeho přípravou, pěkně prostřu a vychutnám si ho.
A beru jako relax, když si občas s manželem nalijeme skleničku dobrého vína a společně vaříme a povídáme si.Nakupování koření apod. je pro mě stejná zábava jako nákup kosmetiky.

Ani nepamatuju, kdy jsem jedla, protože bych měla hlad... Jak jde o jídlo, neznám přítele, a to doslova.

Řiká kdo? Já mívám období kdy jsem jako ten pán i období kdy mám chutě na věci. Nevim proč by to nebylo možný, spoustu lidí nebaví spousta různejch věcí.

Pamatuju si jako malá na zš: na prvním stupni jsem byla docela oplácaná, což mi okolí dávalo rádo najevo...ve třídě jsme měli plakát s hubenýma dětma a tlustou holčičkou, kde bylo něco jako nežijeme proto, abychom jedli, ale jíme proto, abychom žili. měla jsem z toho už jako malá strašnou depku a připadala si divně proto, že mi už odmala jídlo prostě chutnalo...myslela jsem, že jsem jediná a že je to špatně (což mě tato propaganda jen potvrzovala

Takže...já mám jídlo moc moc ráda, a už s tím asi nic nenadělám. Nezbývá mi, než si udržovat zdravý vztah k němu a trošku se hlídat

Jídlo zbožňuju a mohla bych jíst pořád Ale znám lidi, co nemají vůbec žádné chutě a jí z donucení a to ještě malé porce, ale anorektici to nejsou

Tak ja som bola na jedle závislá. Jedla som ho preto, lebo mi prinášalo neskutočné uspokojenie a pocity , a jedla som ho aj keď mi bolo psychicky zle. Tiež ho mám ako niečo, na čo sa neskutočne teším !
ALE !!
Podarilo sa mi na pár mesiacov si uvedomiť,že jedlo je tu preto aby som prežila. Za tých pár mesiacov sa mi podarilo schudnúť nadváhu a cítiť sa dobre. Akonáhle som sa pristihla pritom,že chcem jesť proste len preto,aby som si uspokojila chúťky a nie zato,že som hladná, stopla som sa. Podarilo sa mi začať počúvať ,čo hovorí moje telo a nie hlava.
No prednedávnom ma to zasa premohlo,no opäť sa o to idem pokúsiť.

Inak, keď si to človek tak vezme, tak mne príde, že sme totálne zaslepení. Aj čo sa týka oblečenia napr. Kedysi bol človek rád ,že má kus oblečenia a chráni ho pred slnkom, zimou, mrazom a dnes ho kupejeme hlavne preto,že je v móde, lebo sa nám páči a podobne.Stratil sa skoro ten prvotný význam a plytvá sa všetkým. Tak isto topánky a pod. Nehovorím,že sa máme vrátiť 100 rokov za opice, ale toto čo sa deje je podľa mňa iba ľudská nenažranosť a človek už pomaly nevie, kedy má dosť.Skoro nikto sa totiž už nestará, čo s tým nadbytkom vecí raz bude.

Tak to já jídlo nějak moc nepotřebuji. Jím max. 3x za den a to většinou, že už mám hlad a nebo že jí okolí. Jídlo mi chutná, to ano, ale necítím potřebu ho mít. Třeba sladký nejím snad vůbec a nebo velmi málo.

Miluju jídlo a užívám si ho

Říkám já. Jasně, mně je jedno, jak to dělají ostatní

Já jídlo miluju. Ráda vařím a myslím si, že kdo rád vaří, musí mít chutě, protože jinak bych nevěděla co přidat, aby to bylo eňo ňůňo.
Mám různé chutě (nijak extrémní, to možná jen před menstruací), a asi bych nedokázala jíst jen proto že musím, musí mi to chutnat - proto ani nechápu "diety" typu suchary apod. protože z toho si nic nevezmu.

Ten pán, co jsem viděla, tak říkal, že třeba nerozumí párku s hořčicí. Že nechápe kombinace. Prostě buď si dá párek a nebo horčici, ale proč to kombinovat? Jestli nemá chuťové buňky tak vyvinuté? Netuším.

Miluju jídlo a tenhle citát mě vystihuje
Žádná láska není tak opravdová, jako láska k jídlu. (George Bernard Shaw)