Rozhodli jste se někdy tzv. začít nový život?

Přemýšlím o tom často, ale nikdy nemám dost odvahy a pevné vůle jít do toho a hlavně si ten nový způsob života udržet.

Reaguji na Pučmeloun: nevím jestli je to přesně to,ale dkyž to tak shrnu po základce jsem si řekla že se začnu na středsní uplně jinak chovat ( mám dominantní povahu, vždy mám poslední slovo, u všeho musím mít svůj názor, jsem prostě bojovný LEV ale dokážu usutupovat a vyslechnout si i jiné ale za svůj názor se peru) proto mě někteří lidé něměli moc v oblibě, nechtěla jsem si rozhádat i novou partu apod. Vydrželo mi to asi rok?! a pak se prostě probudila zase moje povaha a dalo by se říct že to skončilo stejně..takže to asi nemělo smysl

Já to budu realizovat v několika příštích měsících, protože už mi můj styl života opravdu leze krkem. Za měsíc budu obhajovat BP a konečně už nebudu studentkou tak debilní školy jakou jsem si vybrala před 3 lety, po novém roce dám konečně výpověď z práce, která mě absolutně vůbec nebaví a zařizuju si už věci k tomu, abych odletěla do ciziny.... pryč z týhle republiky od všech lidí. Chci konečně poznat něco novýho...takže doufám že mi vše vyjde. Určitě ti to schvaluju...výměna práce, školy i města ti určitě prospěje...poznáš nový lidi a myslím si že to je určitě změna k lepšímu. Neděláš žádný krok vzad, což je pozitivní

Já svou životní změnu začala realizovat cca před rokem, měla jsem komplexy ze zubů a z postavy, teď mám rovnátka - koncem měsíce už snad půjdou ven, zhubla jsem, vytvarovala si postavu, mám úplně jiné návyky, jiný životní styl. To mi dodalo sebevědomí a skončila jsem v práci jako zaměstnanec a podnikám. Takže asi tak nějak ve zkratce.

začať nový život sa mi podarilo 2x..bolo to veľmi ťažké, alé zvládla som to a veľmi ma to posunulo dopredu, začala som sa na život a na seba dívať úplne inak.
Prvýkrát kvoli chlapovi - bol moja veľká láska, ale okrem iného bol aj strašne nespoľahlivý a nikdy som nevedela, či ho ešte niekedy ďaľší krát uvidím. Už som fakt ďalej nemohla, psychicky to strašne vyčerpávalo, Nakoniec som si povedala, to takto nejde. Ak by som ostala, neodpútala by som sa od neho. Zbalila som sa, šla domov a potom som šla ako au-pair do Nemecka. Obdobie v Nemecku bolo tiež strašne ťažké, hlavne kvoli rodine, ale mala som tam super kamarátky, takže sa to dalo nejako vydržať a ostala som tam 18 mesiacov. S kamarátkami som zažila nezabudnuteľné chvíle, na ktoré doteraz spomínam.
Ked som sa vrátila z Nemecka, našla som si priateľa doma - to bol 18 mesačný horor. Z jeho strany chorobná žiarlivosť, neustále kontrolovanie, psychické deptanie, dokonca zdvihol na mňa ruku a to som si povedala, dosť, končím. Moja sebedovera bola na bode mrazu, zdravotné problémy, ktoré súviseli so stresom sa len zhoršovali a zhoršovali a to už som ozaj skoro zaklepala na dvere nejakému psychológovi. Našťastie som sa spamatala a rozišla som sa s ním. Vtedy som bola ešte mladá a blbá a myslela som, že sa niečo zmení, preto som s ním ostala tak dlho. Sme sa rozišli ale bolo to strašné aj tak, neustále sms od neho a zmojej strany nejaké vysvetlovanie, už som na to fakt nemala, tak som sa zase zbalila a šla do Prahy ku kamarátke..tento krok som nikdy neľutovala, moje doteraz najlepšie životné rozhodnutie. Síce by človek pred problémami nemal utekať, ale radšej utiecť a začať nový život ako ostať a mať zo života peklo a skončiť na liekoch. Našla som si priateľa a je mi úžasne, som veľmi šťastná a hlavne zo všetkého poučená a posilnená.
5 rokov života som mala jednu katastrofu za druhou, jednu vačšiu ako druhú.

Hovorí sa, čo ta nezabije, to ta posilní..u mna to platilo na 100%..ja doporučujem, choď do toho, neboj sa zmeny

Udělala jsem to toto úterý. Na jednu stranu si myslím, že jsem udělala velmi dobře, ale na druhou mě mrzí čekání na to, co chci. To je, že jsem odešla ze školy, na kterou jsem nechtěla a nastoupila pracovat jako učitelka MŠ, aby mě na školu vzali, když budu mít tedy praxi, protože minulý rok na mě koukali jako na pitomce, když jsem neměla praxi. Asi o moc nejde, ale mě to docela dalo zabrat nad tím popřemýšlet a vlastně nad tím stále přemýšlím.

odlítám na 3/4 roku do Austrálie. Strašně se tam těším. Chci udělat za tímhle trošku nudným životem velkou tlustou čáru. Tady mě všichni znají, nemůžu tu ani narazit na "kluka svých snů". Taky potřebuju zhubnout, už mě to deptá a klesá mi seběvědomí. Doufám, že až se v červenci vrátím, budu nový člověk a lidé mě budou chválit, co jsem všechno ve 20letech dokázala a že jsem na to měla odvahu.

Reaguji na katuska009: Dobře děláš. Kdybych mohla, jedu hned. Mě to tady začíná taky pěkně štvát.

Já po absolutoriu odlítám studovat do Anglie - země mých snů. Potřebuju vypadnout z ČR, ubíjí mě to tady...

Můžu se zeptat jeslti za prací a jestli sis ru práci hledala takhle po netu? Mě ta austrálie taky láká, takže proto se ptám .. Každopádně hodně šťěstí, určitě to bude super zkušenost

Moc zajímavé příběhy, holky Obdivuji Vás naprosto všechny za Vaši odvahu. Sice nejde o život, ale každá zásadní změna je strašně těžká.
Jak řekla

- mám to také tak. Pořád přemítám, co bych ještě měla udělat, rozmyslet, změnit. Pak se mi honí hlavou to, jestli jsem udělala dobře, jestli toho nebudu litovat, jestli se něco změní a jestli se se změnami vyrovnám. Narazila jsem na počáteční nesouhlas rodiny, která by mě nejradši chtěla mít pořád jenom u sebe (myslím tím rodiče a prarodiče). Já je samozřejmě také, ale musím přeci žít svůj vlastní život a jít si za svými sny.

Kluka svých snů už našla a od něho se těším velké podpory. Ale taky mi už vadí, že jsem pořád na stejném místě, pořád vídám stejné lidi. Sice bydlím v relativně velkém městě, ale začalo mě doslova nudit a je mi prostě malé
Snad nám to dobře dopadne.

Reaguji na Majiiinka: do školy, učit se anglicky, ale můžu si při tom i vydělávat,ale nic "vážnýho". Přece jen anglicky tak neumím a ani nevím, jak bych to po netu hledala přiletím, zeptám se, přizpůsobím se

U mě to bylo před lety, když jsem se přestěhovala z malýho města, do velkýho. Nastoupila do nové práce, bydlela sama v bytě, sama jsem se učila, jak se o sebe postarat, jak se ve městě zorientovat a taky jsem si sama našla nové kamarády. Prostě začátek úplně od nuly. Bylo to nutný, protože tam, kde jsem bydlela předtím celý život, bych nenašla práci, lidi co jsem znala se rozutekli po republice a já tam zůstala sama. Bydlela jsem u rodičů, práci jsem neměla, školy hotové a dva roky jsem se válela doma - a to doslova.
Jsem ráda, že ten zlom přišel, protože jinak bych tam asi shnila. Hodně lidí mi řeklo, že by to nedokázali, takhle změnit život a udělat takovej krok, mě to už teď přijde normální. A jsem ráda

Já jsem zase šla do sebe, místo abych se vykašlala na školu jsem to překousla a studuji dál. Ve stejný okamžik jsem se rozhodla jíst zdravěji a něco zhubnout, pomalinku se také daří Je to vše jen v hlavě, rozhodnout se pro změnu. Občas také pomůže, když vám někdo kriticky řekne, jak to s vámi je a že vše není v pohodě a že máte začít něco se sebou dělat