Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

já potřebuju od chlapa podržet, když je třeba. obejmout, políbit. pohladit. vědět že jsem pro něj důležitá. to je to, co bych potřebovala. o sex mi teď vážně nejde.. zatím je to všechno moc čerstvé

formica

Ja se o to moc snazim mu odpustit a verit,jenze pak nekdo neco udela nebo rekne a ja proste uvedomim,ze pred mesicem se libal s jinou,dotykal se jiny,hladil jinou,ja mam obcas uplnej odpor kdyz me hladi...
Ja si taky myslim, ze budto mu musim odpustit a na vse zapomenout nebo se zkratka rozejit,je to tezky ale je to tak.

hašlerka
horší třeba ale je, že já se nejvíc bála toho, že mne jednou opustí a to třeba aniž bych měla důvod. Téměř každou noc, co jsme spolu ještě byli se mi zdávali noční můry, že se se mnou rozejde, a najde si jinou. Teď se mi paradoxně zdávají hezké sny - hezké věci, co jsme spolu zažili. myslíš že tohle je normální? já se děsně bála, že ho ztratím až se to prostě stalo
.... to píši k tomu jak mluvilas o strachu víš?

hašlerka

Z vlastní zkušenosti a upřímně, jaké tomu dáváš šance?

vlocka
do snů se promítá úzkost a obava, ty sny byly logické, když ses bála, že Tě opustí... a je pravda, že to, čeho se člověk bojí, se často i naplní... ne proto, že by zasahoval nějaký všemocný osud, ale protože se člověk chová tak, aby se to nakonce stalo (úzkostně, vyplašeně... odrazuje tím). Dnes se Tvůj problém vlastně vyřešil, obava z rozpadu je pryč, protože se stal realitou, a tak se Ti zdají sny hezké, ten sen už nezpracovává tu úzkost z rozpadu... snad by to tak mohlo být, ber to s rezervou...

jennisses

Já vím, že je to těžké, podívej se na mě...

Už 14 dní jsem se pořádně nevyspala, psali jsme si každý den každou chvíli, volali jsme si 10 krát denně a teď cítím takovou prázdnotu a samotu a smutek...

Vím, že je to těžké, člověk by si měl stát za tím, co řekne (i když já toho nejsem v tuto chvíli a v tomto vztahu zážný příklad) a pokud jsi mu jednou řekla, že mu to odpustíš, tak to udělej...netrap sama sebe. Nevěra je hrozná věc, ale je tady mezi námi a nikdy nezmizí. Otázkou je, jak se s ní člověk vyrovná. Já si naopak myslím, že to, že si ten druhý najde jinou/jiného, že je to úplně nejlepší důvod k rozchodu, protože přesně víš důvod a nemusíš se pídit po tom, co se stalo...Tedy, pokud v tom nejsou děti.

vlocka

Ja si myslim,ze on moc dobre vi,ze tohle hodne pokazil a upozornila sem ho na to,ze kdyby zase neco udelal,tak bych se k nemu nevratila,zase na to sem moc hrda,a to on moc dobre vi,tak aspon budu vedet,ze kdyby neco udelal,tak ze uz me asi fakt nema rad a ze si me nevazi a okamzite bych ho kopla do zadku

formica
To je těžké, záleží na tom, jak moc to v něm pokročilo, ten proces opouštění vztahu... řekla bych že je to tak půl na půl...

hašlerka
a jak tedy tomu předejít? tomu strachu ze ztráty? jasně, teď už sem ho ztratila. ale jak jsem se měla zachovat před tím? nebo třeba pro příště?

formica

Ne,deti v tom nejsou,tedy ne nase spolecny,on ma deti z predchoziho manzelstvi,a po ctyrech letech,kdy sem je videla vyrustat,je mi to taky lito.Ale me o tu neveru ani tak nejde,za prvy s ni nespal a za druhy se s ni prej jen liba,ale neni divu,kdyz se mu nejak "dostala do postele" a on tyden chlastal...me jde spis o to,ze se kvuli tomu se mnou rozesel,tu neveru sem mu uz odpustila davno...
Mimochodem,kdyz u ni spal,kdyz byl s ni,tak s ni taky nespal,protoze jaksi nemohl,asi aspon jeho nadobicko melo rozum...ale mel tam nocni mury,kdyz ste se bavily o tech snech.A to se mu jinak sny nezdaj.

To je těžké...možná jsi trochu úzkostná jako člověk, křehká a zranitelná, když najdeš někoho, kdo by mohl být tvoje opora, začneš se o něj bát, přetížíš ho odpovědností i za sebe, protože z něj uděláš tak trochu smysl svého života... je to tak? Je to dlouhá práce na sobě, na sebedůvěře a na důvěře druhému, nebýt tak nastartovaná na to, že ho ztratíš... víc si věřit.

ježiš, běhá mi z toho mráz po zádech, to je přesné, neřekla bych to lépe...

hašlerka

Já vím, že nejsi vědma ani děd vševěd, ale přesto děkuji...

Já jen potřebuji naději, že bude lépe, asi jako každý...

Jsem sice zhrzená a naštvaná, ale pokud se k sobě vrátíme, budu se snažit o méně emotivní a demonstrativní reakce. A doufám, že on už se ke mně nikdy neobrátí zády.

Moc bych si přála, aby si uvědomil to hezké a to zlé odsunul do pozadí, nechci omluvu, jen to, aby o mě zase měl zájem a otevřel se mi.

Půl na půl...to zní strašidelně

vlocka
každá osobní změna začíná sebepoznáním... když víš, kde máš achilovu patu, můžeš s tím něco dělat...

hašlerka
ach jo, teď se začínám obviňovat zrozpadu našeho vztahu. ale jak me popsalas to je vážně přesné. ach jo, co mám teda dělat? přece nechci aby mi skončil každý další vztah (jestli někdy nějaký teda bude)
kvůli mé blbosti