Ná úvod bych ráda řekla, že je mi 26 let a bydlím u rodičů ve velkém rodinném domě. Problém je v tom, že mi rodiče neustále ovlivňují život a podsouvají mi svoje názory. Možná si řeknete, že to je normální a že to budou dělat věčně a nebo proč vlastně ve 26 ti bydlím ještě doma. Jsem z rodiny kde jsou na sebe všichni strašně fixovaní, moje mamka na svou sestru a na své rodiče a oni zase na nás. Všichni se podporuji ve svých nározech jak na život tak politických, křesťanských atd. a v podstatě všichni se tak nějak ve všem shodují...já jdu malinko vlastní cestou a v tom je asi ten kámen úrazu. Bydlení sama už jse jednou zrealizovala, ale byl to děs celá rodina to řešila proč jdu vlastně pryč když máme velký barák a proč platit nájem atd.Moje rodiče to vzali vlastně tak, že mi bydlení u nich není dost dobré a že je nemám ráda. Nakonec jsem se v důsledku nedostatku financí musela vrátit ( bylo to na přechodnou dobu než si něco najdu). Teď jsem konečně po letech ve spokojeném vztahu takže bydlení na sebe nenechá dlouho čekat, ale docela se bojím reakcí navíc mi vadí gradující střety doma a to že začínají být vztahy takové napnuté. Jak to vidíte vy? Setkali jste se s něčím takovým? Asi nepotřebuju radu typu holka je ti 26, jsi dospěla a měla bys už žít sama - to vím. Spíš mi jde o to nějak to vysvětlit svým rodičům, přenést se přes křivdy a hrdost a nikomu neublížit. Děkuju za názory