Jak jenom začít, je to tak dlouhý příběh,že kdybych měla začít úplně od začátku asi bych si vy-cvakala klávesnici . Vezmu to tedy tak nějak od prostředku, vlastně současnosti. Muže, o kterém budu psát znám už dlouho, ale stýkat jsme se začali cca před měsícem. Už od prvního rande to vypadalo hodně nadějně. A všechno se vyvíjelo hrozně hezky, on sám mi několikrát dal své city značně najevo( je pravda, že já jsem v tomhle celkem zdráhavá a i když mi s ním je moc krásně, nedokážu mu ještě říci, že jsem do něho zamilovaná, nebo že ho mám ráda) Což on mi řekl už několikrát. Možná právě tohle bude ten kámen úrazu... Jak jsem psala všechno bylo super až do minulého týdne, kdy jsme se zase viděli.. všechno mi připadalo v pohodě, jenže od té doby se mi sám od sebe neozve( což u něj předtím nikdy nebylo zvykem). Pokud mu napíšu, tak mi odepíše a dokonce moc hezky, ale sám se prostě neozve.
Možná si některé z vás po přečtení toho deníčku řeknou, že ho musela psát 15 letá holka, ale není to tak. Je mi 20 a pořád mě i tyhle ''malichernosti'' jak se někomu může zdát štvou a nevím, co si o tom myslet..