Přítel s výbušnou povahou...

Reaguji na onsall: Přijde mi, že ty sis o tom něco přečetla a teď to hlasáš jako jedinou pravdu. Zaprvé nikdo není čistě jen cholerik nebo flegmatik atd., to ani neni slučitelné s běžným životem. Jeden rys nejspíš bude převažovat, ale to se může během života měnit, ať už vědomým rozhodnutím toho dotycneho nebo prostě osobním vývojem. To, jak člověk reaguje se změnit dá, například tím, že se naučíš pracovat se svýma emocema. A není to žádné sebeznásilňování, naopak člověk sám sebe líp pozná a stane se vyrovnanějším.
Já sama jsem toho důkazem, tak jsem zvědavá, jestli ti to taky přijde k smíchu a budeš mi to vyvracet

Reaguji na ILChazz: měla jsem psychologii na vysoké škole. Temperament se určuje do mřížky. Kde se určuje extroverze, introverze, labilita, stabilita. To znamená že může být sangvinik do flegmatika ale i do cholerika podle síly extroverze a stability. Ale neurčuješ si temperament podle toho jak se ti chce nebo jak se ti to hodi, temperament je vrozený.

Reaguji na onsall: Já se s tebou dohadovat nebudu, prostě vím, jak to je. Zkreslené představy máš ty, protože nikoho z mé rodiny neznáš.

Reaguji na Cocodrilo: jak říkám, když na sobě člověk pracuje a samotnému mu nevyhovuje, jak se chová k okolí i k sobě samému, je to sice běh na dlouho trať, ale jde to.

Reaguji na ILChazz: já s tebou souhlasím. Vidím to na lidech kolem sebe, kteří tu snahu mají nebo si tím vývojem za ty roky prostě prošli. Někdo k lepšímu někdo k horšímu, ale jistý vývoj tam je.

Reaguji na onsall: Ach ty mřížky, tabulky, statistiky, průměry apod. Jakmile by tam někdo nezapadal, tak se můžou všichni zbláznit.

Reaguji na MKay: je vidět že vůbec nevíš o čem je řeč a na čem je test temperamentu založen. Člověk se učí a roste ale rozhodně nepopře svoji podstatu. Je to tvoje vnímají a to jak ti funguje mozek. Takže i introvert si může říci že chce bytí společenský ale jeho vnímáni bude zcela jiné než u extroverta. A bude to hrané a učené nebude to "vycházet z tebe"

Kdyby jsi stavěla dům a přišel statik a řekl, že vám to spadne taky by jsi mu řekla, že on na to má jen ty svoje hloupé výpočty ale vy jste to stavěli s láskou a proto vam to vydrží? Myslim že nikoli.

Ano, pro laika se to může zdát směšné, ale víš co všechno o člověku řekne například takový Baumův test? Někdo jako ty řekne no jo nějaká blbost nakreslit strom, ale jen z toho vyčteš o člověku tolik že si to ani nedovedeš představit.

Být cholerik neznamená chovat se jako dítě, neznát meze, neumět se vůbec ovládat a působit jako trotl. Proto taky každý nemá potřebu kvůli vznětlivější povaze podstupovat vyrovnávání mysli až do stavu, kdy nemá temperament prakticky žádný (ani melancholický, ani cholerický... prostě tak trochu ztratí osobnost.) Čímž vůbec nechci říct, že to je případ tvého otce, ale jsou takoví, co si myslí, že musí zničit své ego, aby mohli být šťastní a mohli najít to správné duchovno (což právě buddhismus učí a asi jen tím jediným mě štve ).

Reaguji na onsall: Já psychologii taky na vysoké škole měla, ale to neznamená, že jsem psycholog a všemu hned rozumím Na vysokých školách se učí velmi zobecněné a zjednodušené poznatky, protože je to snadné k pochopení a pro ilustraci stačí, lidská mysl je ale natolik komplikovaná a lidé odlišní, že nacpat každého do nějaké kolonky je hodně krátkozraké.

To je pěkně hloupý příklad, jestli je stavba stabilní se ověří výpočty, základ je ve fyzice. Jestli chceš tvrdit, že lidskou psychiku můžeš 'spočítat' podle nějakého vzorce, pošle tě s tímto tvrzením každý, kdo tomu trochu rozumí, do háje stejně, jako by MKay poslal do háje statik

Zkus se podívat na různé odborné články a zjistíš, že zdaleka ne každý má na temperament stejný názor a rozdělení, podle kterého se řídíš ty. Koneckonců se opíráš o vědu, která je skoro sto let (v případě Jungovy teorie) stará. O Hippokratovi ani nemluvím.
O tom, jestli je temperament vrozený se přou jiné kapacity, než jsme my na omlazení, takže to bych taky nebrala jako holý fakt

V tomhle s tebou souhlasím. Určitě existujou lidi, kteří v životě projdou naprosto radikální změnou, ale na druhou stranu si myslím, že takových není zas tak moc. Podle mě tabulky sice tak nějak na většinu lidí nakonec sedí, ale spíš proto, že mnoho lidí nemá vlastně ani páru o tom, co se sebou můžou udělat. Úplně stačí si tady na Omlazení pročítat pořád ty samé a nikdy nekončící nářky nad postavou, pletí, vztahy...
A pak je tu taky ta zmíněná věc, že ne vždycky má pocit, že je pro něj nutnost se sebou něco dělat, protože až pak se příp. o tyhle věci skutečně hluboce zajímá a docházejí mu skutečnosti, který si dřív neuvědomoval, protože v dnešní materialistické a hlavně splašené době na to prostě není čas, nálada ani motivace.
Takže za mě ano - změnit se dá asi prakticky všechno, protože skoro všechno je možný, ale jde o to, jestli je to vždycky dobrý, resp. do jakýho stádia je to ještě dobře, a kdy už to z člověka udělá neslanou nemastnou osobu. A já si třeba taky myslím, že občas není špatný se pořádně a zdravě naštvat, vypustit ze sebe to, co tě zrovna prudí. Jak jsem psala v mým prvním příspěvku - podle mě lepší vztekloun, co se za půl hodiny uklidní a dá se s ním zase normálně mluvit, než ten, kdo si to v sobě ublíženě ponese ještě kdoví jak dlouho... (A nejsem si vůbec jistá, že různí přemoudřelí duchovní guruové, co si myslí, jak daleko už na "své cestě" došli, umějí svoje emoce skutečně správně zpracovávat tak, aby jim neškodily.)
Acho jo, já zase žvaním... Asi bych se měla jít někam pořádně naštvat, abych neměla na diskuze ani pomyšlení

Přesně tak. Pokud člověk má snahu, dá se toho změnit hodně. Ale musí vědět jak.

Zdravě naštvat ano, řvát po blízkých, shazovat je a ubližovat ale ne. Když někoho něco prudí, má to řešit hned, ne to potlačovat, čekat až se to nakumuluje a pak si to na někom vylít (často dokonce na blízkém člověku, který s tím nemá nic společného).

Jinak k tématu, já si myslím, že chlapi, kteří takhle vybuchují a snaží se přitom ženu shodit a ublížit ji, se v tu chvíli sami cítí shozeni a ublíženi. Možná má pocit, že ho nerespektuješ v některých chvílích jako chlapa, že nenaplňuje to, co se od něj tradičně očekává. Chlap má být silný, technicky zdatný, hlava rodiny. Nemůže to být tím?

Jenže to právě většinou dělají ti, co se snaží svůj momentální vztek příliš "zvládat". Jestliže někdo někoho uráží nebo si na něm vybíjí vztek, tak to není cholerik, ale chudák. Většinou to paradoxně souvisí se sebevědomím a tím, že si nechal namluvit, že říct pořádně od plic svůj názor se nesluší. (Takže např. po příchodu z práce, kde si to nedovolil, seřve doma partnera proto, že zakopnul o neuklizený boty třeba...)
Cholerismus není jenom o vzteklosti. Je to taky o impulzitivě, ale ta často znamená například taky nadšení a chuť se porvat se životem a všema jeho překážkama. Takže zase - nevidím to jako něco negativního. Ale samozřejmě každý na to má jiný pohled - co já vidím jako životaschopnost a chuť do nových věcí, může někoho dráždit jako nepřiměřený životní přístup.

Jenže to jeho pocit, který nepramení ani tak z chování jeho okolí, ale z jeho vlastních pocitů o vlastní nedostatečnosti, jestli to tak je. To pak hlavně nenaplňuje svoje vlastní očekávání a představy, jak by se měl chovat.
A to jsme vlastně zase zpátky u škatulek: Muž (člověk obecně) by se měl chovat tak a tak, jestli je jiný, je to špatně... Pak se tím zbytečně trápí a prudí nejenom sebe, ale i lidi kolem. Myslím, že zakladatelka má nakonec stejný pocity - že mu nedostačuje, že nedělá, co by měla - a proto si nakonec to jeho chování nechává líbit, i když jí to ubližuje, místo aby si dovolila myslet, že se k sobě prostě nehodí, a ukončila ten vztah. No jo, vždyť ono je to vlastně všechno v pohodě, akorát sem tam tohle nebo tamto, ale to neva, všude je něco... To záleží, s čím se člověk hodlá smířit... a proč si myslí, že by se s tím smiřovat měl.