Smazat

Přítel nemá rád mé dva psy.

Problémy ve vztahu po sestěhování s přítelem, kvůli rozdílnému vnímání domácích mazlíčků a jejich chování vůči lidem. Konkrétně vztah mého přítele a mých psů.

Ahoj děvčata,

Nejsem si vlastně ani jistá, zda mi toto pomůže. Nevím ale, kam se obrátit a v naději že se setkám alespoň s pochopením, případně radou, to píši sem.
Je tomu půl roku, co jsme se s přítelem sestěhovali a od té doby nastal problém. Mám dva psy, menší fenečku Jenny(1 rok) a většího Maxe(3 roky) (pro představu - Jenny váží 8kg a Max 15), oba jsou kříženci, které miluji a snažím se jim zajistit hezký život. Byli zachráněni z nevhodných podmínek a proto je někdy rozmazluji. Umějí základní povely jako sedni, lehni, pac, na místo apod. Oba jsou to ale strašní mazlové, možná i trochu rozmazlení, ale v rámci únosných mezí, rádi se nechávají drbat a jsou hraví.

Můj přítel je zlatý člověk. Je ke mně pozorný, milý, pomáhá mi doma apod. Problém je ten, že nemá rád ani jednoho mého psa. Je schopný pouze tolerovat jejich existenci. Vypadá to asi tak, že se s nimi nemazlí, neustále je posílá na místo, nebo je tam zavírá, okřikuje je za vše co dělají. Když jí a hafan na něj třeba jen kouká, okamžitě ho okřikuje. Okřikuje je povelem "na místo" pokaždé, když se psi prochází po domě, když si čistí srst apod. zkrátka téměř vše co dělají je špatně a příteli to vadí. Zvláště pak že jsou mazliví, z toho pění nejvíc a omlouvá se větou "Nebudu je hladit když si přijdou oni, pohladím je až se mi bude chtít a až si to zaslouží." Abyste pochopily, jak přemýšlí, tak vám uvedu příklad, jak si představuje ideálního psa. Ideální pes poslouchá za všech okolností na slovo, hledí si svého na svém místě, dokud ho člověk nezavolá. Nelíže si srst, nelíná a chce ven tak jednou denně. Když přijdete domů, tak vás za žádných okolností nevítá, ale čeká na svém místě.

Přítel vyrůstal v přesvědčení, že pes který je větší než yorkshir, patří ven a ne do domu a nedej bože do postele, nebo na gauč.
Někomu se to możná bude zdát jako hloupost, ale mě to nesmírně trápí, že člověk kterého miluji, nesdílí se mnou lásku ke zvířatům. Od malička vyrůstám se psy. Nemám problém ležet s nimi u televize na gauči, nebo je pustit do postele (pravidelně koupeme, po procházce čistíme packy atd.)

Už jsme to spolu několikrát řešili, dělám mu spoustu ústupků. (Pejsci už nemají pelíšky v ložnici, ale v obýváku, nesmějí do postele a když je přítel doma, tak ani na gauč). Ví že mě to trápí a tvrdí že se snaží. Jediné jeho snažení spočívá ale v okřikování psů a výčitek, co vše dělají špatně.

Setkala se některá z vás s něčím podobným? A pokud ano, jak jste se s tím vyrovnaly? Případně to řešily? Děkuji za přečtení/vyslechnutí mého problému.




 
arrow
profile_image
deschanel
od 19. 10. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji Starshine: jestli nemá vztah ke zvířatům, nemůže ho mít ani k lidem, případně budoucím dětem..

Tak to fakt nefunguje, mně nevadí na zahradě, doma bych je mít nemohla, a ani tak je neberu za nejlepší kámoše, ale jako zvířata. K lidem mám vztah naprosto bezproblémový a děti miluju

Já kdybych byla v situaci tvého přítele, tak bych se aspoň snažila ty psy nějak 'ignorovat'.. Chápu, že osobně o psy v bytě nestojí, ale s tím do toho šel a jsou to prostě zvířata, to je jasný, že se budou drbat a já nevim co, tak se s ním snaž domluvit, že je aspoň nebude bezdůvodně okřikovat, to i mně by bylo těch psů líto..

arrow
profile_image
Johanita
od 28. 11. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

No a třeba ho taky demotivuje fakt - ale to my neposoudíme - že pro ty pejsky není autoritou. Jsou tvoji, tys je vždy vedla, tebe berou jako führera... je pravda, že člověk, kterej přijde k těm psům nově do zajetých koeljí, má v tomhle mínus a umim si představit, že kdyby mě nerespektoval partnerův pes, tak bych se láskou taky netetelila. Nemyslím si, že to spraví chození na cvičák, spíš na tom společně nějak popracovat. Tak směle do toho

arrow
profile_image
TeraBera
od 27. 10. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Tak to tu čtu a asi taky něco napíšu. Psy miluju odmalička, vždy jsem psa strašně moc a moc chtěla. Byla jsem až posedlá - venčila jsem sousedům všechny možné hafany a přemlouvala mamku, ať si psa pořídíme. Nepořídili - že prý do bytu ne. 2 + kk.

Psy mám ráda pořád, pořád hladím i milé cizí psy.

Teď bydlím s přítelem v garsonce (!), a ten přítel má labradora (12,5 let).

No, zkrátím to - psa do bytu nikdy více…max malou potvoru co nelíná.

Garsonka je přepažená na 2 pokoje, pes tedy s námi nespí, ale i tak je to děs. Psa mám sice ráda, viz moje příspěvky hledání pelechu pro starého labradora atd., ale i tak je takové soužití spíše utrpení. Chlupy a ****** naprosto všude, pominu to, že o psa se starám hlavně já (předtím se starala bejvalka), resp. po něm uklízím ten svinčík, myju zapatlané misky, stříhám drápy, chodím k vetovi…v poslední době si říkám, jaká to bude úleva, až pes nebude… Jak je starý, dost smrdí, navíc se s ním těžko manipuluje, jak je velký (myslím zvedat ho do vany atd.). Na druhou stranu mu kupuju přípravky na klouby, nevadí mi ho krmit, venčit, on je moc hodný, je to to dobrák a zlatíčko, má nejhezčí kukuč, co jsem kdy viděla, děti ho milují. Ale prostě - taky sem nebyla zvyklá mít chlupy naprosto všude (velká starost o to jak a kam ukrýt černé oblečení do práce) a celkově takový nepořádek, případně takový zápach, když dorazím domů. Ti psi jsou cítit, ne že ne.

No moc jsem ti nepomohla, spíš jsem se vypsala. Ale je to tak - docela tvého přítele chápu. I pro mě - a to mám psy ráda - bylo první seznámení se psem v bytě dost šok… Taky jsem vůči našemu občas rezervovaná, i když ho ráda mám… Občas je to totiž fakt k zešílení…

Držím palce.

arrow
profile_image
Johanita
od 28. 11. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na TeraBera: Přítel selhal, to je škoda že kvůli němu jsi takhle změnila postoj.

arrow
profile_image
TeraBera
od 27. 10. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

On nijak neselhal, jen dodnes nepochopím, co je vedlo k tomu pořídit si maxipsa do pidibytu...

Postoj jsem nezměnila, obávám se, že až pes nebude, budu první, kdo bude chtít dalšího...ale jak říkám něco malého, pokud možno nelínavého... Nebo k baráku, pokud dům někdy bude.

Ale tohle soužití je občas hrůza. Už jsem rezignovala na spoustu věcí, takže z radostného soužití se psem je často upřímné zoufalství. Ale u nás je to extrém, zadavatelčini psi možná nejsou ještě taková šílenost, jsou fakt o dost menší A ustoupila už o dost, to je fakt.

arrow
profile_image
Seksima
od 13. 2. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Taky bych nemohla milovat chlapa, který nemá rád mé psy.
Když jsem se seznámila s manželem, tak jsem měla jen jednoho psa - pražského krysaříka. On o něm tehdy prohlásil, že je to smeták. Nikdy doma psa neměli. Stačilo pár návštěv, procházek a stali se z těch dvou veliký kámoši. Dnes když ho škádlím tak mu schválně toho smetáka připomínám a manžel si škube vlasy Druhého pejska jsme si k prvnímu pořizovali už spolu. Je to naše pinčí prdelka.

arrow
profile_image
Johanita
od 28. 11. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na TeraBera: Mě to tak z popisu přišlo, vypadá to že psa celkově zajišťuješ Ty

arrow
profile_image
Veronika989
od 27. 3. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

No tak s chlupy u nás problém nikdy nebyl, pravidelně vysávam a vytírám. Odpadá problém s podlahou, jelikož máme všude lino a dlažbu, takže žádné problémy s koberci. A tím že nesmějí ani na gauč, nejsou chlupy ani tam. Jeden je krátkosrstý a ta menší má takové...nevím jak to popsat - chmýří, jemňoučké. Líná standartně jako všichni na zimu a léto, jinak problém není - pravidelně češu oba. S tím labradorem si to ale dokážu představit. Kamarádla ho měla v bytě 2+1 a chlupy byly naprosto všude, i tam, kde by je člověk nečekal :D

arrow
Neprodává v Bazaru

Okřiknout mi někdo neprávem psy, letěl by tak rychle, že by si nestačil sbalit ani slipy a kartáček. Máme dvě rotwiny, jedna moje, jedna přítele, obě společný 😊 můžou všude. No i když máme dvě auta, do kterých nemůžou, ale ty jsou vysloveně sváteční. Moje rotwina smí do postele, druhá ne, jelikož se neumí v posteli chovat (neustále se líže nebo drbe). Ta má v pokoji pelíšek. Jinak jsou venku na hlídání, do baráku směji kamkoliv. Jíme společně, krmim je z vidličky. Možná jsem pro někoho čunče, ale takový člověk by se nestal mým přítelem. Vysávám, zametám atd. furt dokola. Jsou větší tragédie na světě než chlup na ponožce. Pes je pro mě alfa omega.

arrow
profile_image
Sejkr
od 7. 6. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Reaguji na Veronika989: Já bych s ním nebyla. Se prostě nebudu koukat na protivného chlapa, který neustále napomíná psy. Naše první rande se konalo se psem a to jsem viděla hrůzu v jeho očích. Po měsíci jsem přitáhla pitbulku, to se jako ptal, jestli by to nemohl být nějaký jiný pes Ta první fena ho zbožňovala, s pitbulkou by za sebe dýchali. Kontinuálně máme 2 psy a asi nikdy nebudeme bez. Já bych bohužel nemohla být s někým, kdo jen trpí zvířecí přítomnost.
A to jsem si myslela, že můj taťka je na psy fakt hnusný! Že jeho "já je trpím" je pro mě nepřijatelné a ten tvůj je horší. Taťka platí antiparazitika, zaplatí vet (nepojede tam, ale zaplatí to), nakrmí je (klidně překrmí), uvaří jim, vyvenčí, vozí je v autě, když si jede pro pečivo a noviny. Taky je seřve, seřeže, ale mají ho rádi.

arrow
profile_image
Veselka10
od 20. 12. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Reaguji na Veronika989:
Pro mě by to banalita nebyla, neboť člověk který nemá rád má zvířata si vůbec nezaslouží MOJÍ přítomnost.

Umím akceptovat to, že se nenechá oňuchávat jako já, že nebude pořád blahem bez sebe, když ho budou neustále okupovat apod., každý není stejně postižený jako já.
Ale bez výhrad musí přijmout, že má zvířata smějí do postele a po celém bytě/domě, že nebudou nikde zavřená (samozřejmě až na nezbytně nutné výjimky), musí je mít přirozeně rád, umět se s nimi pomazlit, pohladit je, dát jim najíst, případně vyvenčit atd.

Člověka který není ochotný akceptovat, že zvíře není hračka, ale živý tvor s vlastní osobností, je ho třeba vychovávat, nikoliv drezurovat, bych vedle sebe nesnesla.
A sama za sebe můžu s klidem říct totéž co jsem řekla na začátku manželovi....já znamená já a moje zvířata, jestli se s tím nedokážeš srovnat tak to skončíme hned, protože moje zvířata jsou a budou se mnou pořád, ale Tebe můžu vyměnit kdykoliv.
Moc mě nechápal, ale pochopil a moc dobře ví, že pokud by to někdy postavil já nebo oni, tak nemá šanci vyhrát.

arrow
profile_image
Kočulka
od 3. 1. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Koukám, že co příspěvek, to jiný názor. Je dobře, že s přítelem komunikujete, víte že máte problém, a oba dva ho chcete řešit. Tohle je složitý pro obě strany. Já si 6 let zpátky pořídila s ex psa, obrovské plemeno, bylo to moje mimino, zbožnovala jsem se s ním válet na gauči (a to jsme museli odendat záda gauče, abychom se tam se psem vešli (měl 60 kg), kolikrát jsem si k němu lehla do jeho pelechu, ale do ložnice nesměl, do postele už vůbec. Stejně jako když jsme jedli, nesměl žebrat ani koukat a nikdo mu nesměl dát. A bylo to moje rozhodnutí. Ex měl předtím psa a ten směl vše. Takže psa jsem milovala, ale stejně mám určité hranice. Další teď už expřítel měl psa, asi 8kg, fena, ze začátku jsem byla šťastná, že máme psa, ale po čase mě strašně začlo štvát, že s náma pes spí v posteli, že jí přítel krmí z vidličky a že ona když něco chtěla tak jakoby zavrčela, aby na sebe obrátila pozornost. Stanovili jsme určité hranice, ale stejně už jsem ji neměla tak ráda..

Cituji Starshine: jestli nemá vztah ke zvířatům, nemůže ho mít ani k lidem, případně budoucím dětem.

To je naprostý nesmysl.
I tady na omlazení většina slečen vlastnících psy, se netají tím, že nemají rády lidi a děti přímo nesnáší. A to jsou ženské
Pro zakladatelku.
Moje kamarádka psi miluje a u domu jich má několik, ale nikdy nesmí do místností. Tam má přístup jen nejmenší naháč.
Mám psi taky ráda a vím, že bych ho neskutečně rozmazlovala, tak mám raději jen rybičky.
Je fakt, že dnešní móda velkých plemen v bytě je dost divná a celkem nenormální.

Cituji kobitka: Tohle je pěkná hloupost. Já mám ráda zvířata ale co se týče psů tak sdílím stejný názor jako přítel zakladatelky a to ten, že pes větší než pudl do bytu nepatří a už vůbec ne do postele nebo na gauč. Přece neznamená že člověk který se zrovna nepotentuje něhou nad nějakým zvířetem je nemá rád. Sama mám psa a kočku ale do domu mají vstup zakázán. Ač jsem milovník zvířat psa a kočku bych v bytě prostě nesnesla.

Naprostý souhlas.

Cituji TeraBera: Jak je starý, dost smrdí, navíc se s ním těžko manipuluje, jak je velký

Líbí se mi celý tvůj příspěvek, protože je opravdu prožitý a já to tak měla podobně.
Je fakt, že stárnutí psů je spíš o negativech.
Když stará fena zlaťáka (do té doby hrozně hodná) začne trpět demencí, čůrá všude po bytě, ničí věci a navíc začne útočit a kousat všechny, včetně svého pána, pak už se opravdu těšíš, až to skončí...

 

Téma Přítel nemá rád mé dva psy. je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:

  • Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
  • Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
  • Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy otevřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené