Ahoj holky,
stalo se mi to, co z mnoha holkám. I když u mě je to možná terochu komplikovanější.
Měla jsem přítele, se kterým jsme se po 4 letech rozešli. Byli jsme tehdy mladí 24 a 25 let a byli jsme svými prvními partnery. On tehdy trochu začal podléhat kamarádovi, který se do mě bezdůvodně navážel a přítel se k tomu neuměl postavit. A pak se dáříct trochu náš vztah flákal (nechtěl intimnosti) a já pochybovala o jeho lásce. 2 měsíce jsem se to s ním snažila spravit a on jen sliboval. Bála jsem se, že mě opustí, tak jsem to sama spíše demonstrativně a unáhleně skončila (dnes bych vše řešila jinak, ale prostě jsem byla mladá a nezkušená). Měla jsem i hodně starostí, starala se sama o postiženého otce a ten navíc dva měsíce ležel ve vážném stavu v nemocnici a místo opory jsem byla pořád sama. Přítel si odjížděl bavit se.
Nicméně, ja říkám náš rozchod byl taková formalita. Vlastně jakoby se nic nezměnilo až na intimnosti. Prostě jsme spolu vyráželi ven, psali si, svěřovali se a spoléhali jeden na druhého. Vybírala jsem s ním byt i nábytek. Když potřeboval radu šel za mnou.
Přítel pak náš vztah chtěl obnovit a já taky (až teď mi po letech došlo, že on vlastně sám nikdy nic neudělá, ale je to pozdě)....jenže nás osud svedl na stejné pracovní místo. Již za studií jsme tam měli společnou praxi a bylo to hodně lukrativní. A to byl začátek všech problémů. Přítel při mé nástupu povýšil (působil tam již dřívě) a našel si kamaráda a začal si užívat života a návrat ke mně najednou utichl .Objevoval se ten zájem ve vlnách. A opět se stalo, že můj táta bojoval o život a já takhle prottrpěla nonstop péči a práci asi 5 měsíců. On jen koukala nesnažil se mi pomoct (prostě on asi neví, jak i kkdyž ho to mrzí). nicméně náklonost mi dával najevo dáry apodobně. Bylo období, kdy jsem to vzdala, ale jakmile cítil, že já už se mu vzdaluju vždy si mě přitáhl zpět. Přátelé nás stejně vždy brali, jako pár a říkalimi, že mě miluje (mysleli si, že já nechci jeho a ono to vlastně, tak nebylo, potřebovala jsem jen od něj nějakou interakci a jistotu, že to myslí vážně).
V podstatě 4 roky jsme randili, řešili problémy (které vznikali z frustrace, že spolu nejsme - nicméně se vše vždy zdálo vyřešené). Jenže on byl schopný se mnou tři týdny randit a pak dva týdny bez upozornění dělat, že nejsem.....byla jsem z toho frustrovaná, zmatená a aublížená. Mnohdy jsem se pak naštvala, možná zbytečně, ale kkdyž to někdo dělá opakovaně, nejde to vydržet.
Byli opravdu chvíle, kdy jsem si řekla, že už ho nechci a on to prostě vycítil a ozval se.....takto to byly 4 roky. Kd yjá kvůli tomu s nikým nebyla a nechtěla. Dělal krásná gesta, v opilosti mi vyznal před kamarády lásku...ale byl problém, když jsem se zeptala, zda konečně můžu nějak brát, řekl mi, že ne, že mi jen chtěl udělat radost. Jako dítě, které neumí přiznat city. Ani na otázky, co che neuměl odpovědět. Teď zpětně mi řekl, že on nerad něco finálně rozhoduje a ajá, že mu řekla, že s nim chci být a že jsem čekala, jak se tomu postaví. Ale, že on se neumí rozhodovat....
Před rokem jsem mu řekla, že ho miluji a chci s nim být a on prostě pořád říkal, že tomu dáme nějaký vývoj. Jenže samo se nic nevyvine. Bohužel po tom jsem se od kamarádky dozvěděla, že před lety odešel z Vánočního večírku opilý s jednou holkou (když jsme byli psolu) Jeho to mrzelo a říkal, že nic nebylo. Jenže s nim začala laškovat asistentka a já na to musela kouat a on se nechal a nakonec si ji před mýma očima odvezl z dalšího Vánočního večírku. Pro mě to byla poslední kapka. jenže se hend omlouval, že ji tam jen nemohl nechat, že zvracela, nic nebylo. Dokonce o tom přesvědčoval moji mámu a že mě hrozně chce. Zase jsme randili....ale zase se to nevyvíjelo. Bylo to tím, že on prostě neumí se k věcem postavit. Navíc se pořád vracel ke starým věcem před lety, že jsem mu třeba řekla v afektu něco ošklivého a nemohl to prostě nechat být.
Na jaře jsem v práci skončila, potřebovali místo pro známou a začala se ve všem plácat. Prožili jsme spolu krásné dva týdny a chodili na Mistrovství v hokeji. Já si myslela , že spolu už chodíme, ale jakmile hokej skončil zase se neozval. Tak jsem to vzdala.....a dostávala se z toho a a ni si kvůli tomu nezvládla hledat práci.
Po několika týdnech se u něj pořádalo grilování s přáteli. Byl pozorný bylo vidět, že mě rád vidí (ono ty roky bylo vidět, že jsem pro něj důležitá, jak na mě koukal, dárky, zájem, ani vztah neměl a myslim, že ani žádnou holku na sex) a připravil podle internetu pro mě koktejl, co mám ráda i speciálně jídlo, co mám ráda.....a druhý den mě pozval na schůzku. Já jsem dlouho váhala, řekla jsem mu, že prostě já chci vztah a nechci si zase ublížit. Ale přemlouval mě a šli jsme, opět jsme se začali stýkat a já myslela, že je to vztah. Pak se to na hvíli zase narušilo tim, že neměl čas a hodně práce. Měla jsem narozeniny a pozval mě do Němeca do aquaparku,a el pořád neměl čas tam je, říkal, že se těší, že tam pojedem ajkpo pár. Jenže mě nebavilo už o to prosit a vzdala to, Přišla odmlka. Vše bylo těžké tím, že jsem nebyla v pohodě, že nemám práci a do toho nějaé starosti doma. Ne už o tátu, tomu platím prima péči a už jsem v tomhle jakoy uvolněná.
Prostě jsem na rovinu napsala, že já chci vztah a že jestli mě chce jen jako kamarádku, anebo má jakýkoliv problém být se mnou ať to řekne. Napsal, že tak to není, že mě má strašně moc rád a jsem pro něj extrémně důležitá. Když jsem se ptalal, zda je problém, že mě nemá rád jeho kamarád, tak tvrdil, že to problém neni, že v to mstojí za mnou.
I jsem mu dřív řekla, že se občas bojim, že si mě drží do doby, než si najde jinou anebo mladší. Mně je 29, jemu 30 nyní. Tvrdil, že to určitě ne.
No atak jsme spolu prožili fajn týdny, konečně psal, zvla mě na prima schůzky, plánoval dovolenou. Nevraceli jsme se k minulosti, on nedělal ty odmlky a já vše tolerovala. Že nemá tolik času atak. paradoxně, dyž byl největší klid, ztratil zájem.
Bylo to v době, kdy měl hodně práce. Měl dvě akce a jednu mimo republiku. Takže jsem se moc neviděli. Ale říkal, že jak se vrátí půjdeme tam atam...psal mi, jak se na mě těší a plánoval. Nikdy neodpovídal, tak rychle a já si řekla až se vrátí, tak to rozseknu, on prostě na to neni. I první chození jsem musela začít já. Všechno jsem si úplně malovala. Vrátil se a měli jsme jít v pátek a v sobotu ven. Pátek zrušil den předem, protože měl něco s rodinou (nevím, zda je to pravda). Šli jsme v sobotu a bylo to fajn, jen tvrdil, že na něj něco leze, tak jsem to nechtěla lámat přes koleno a řekla jsem si příště....
Pak jsem měla svátek a doufalal v oslavu, ale řikala jsem si, že je nemocný a nechala ho. Druhý den, mně narychlo někam zvla, mně se to nehodilo, ale povolila jsem a vše kvůli němo překopala. A hodinu před tim mi to zrušil. Trochu jsem se naštvala, ale nijak zvlášť. tak mi volal /myslim že mě chtěl vytočit, ba yjako za nic nemohl). A jajsme mluvili vypadlo ze mě...tys někoho potkal? Ale přišlo mi to nemožný...ale ono se ozvalo, že ano. A začalo peklo. Druhý den jsme se sešli. Přiznal mi, že na té akci potkal holku a že se mnou by to teď nemyslel upřímně (je o 6 let mladší a živí se jako hosteska, mně ji ostršil a řekl, že dělá pro pojišťovnu). A že já si vše blbě vysvětlila, že se mi bál říct, že bych byla jen kamarádka, protože bych ho pak nechtěla vidět. Že je najednou problém, že si nerozumim s jeho kamarádem (je to xlet stará záležitost a nevidim problém s nim být za dobře) a že ho mrzí, jak jsem to brala. Že mě za nos netahal (podle mě ano, já mu řekla dopředu, jak toberu) a když jsem prý flirtovala bral to, že si dělám srandu. A že si myslí, že spolu nemůžeme být šťatsní. že se ten náš otevřený vztah tím uzavře a třeba za půl roku, ale nebudeme na sebe čekat.
Poprosila jsem ho o šanci a on si vzal 2 dny na rozmyšlenou. Já mu řekla, že ho milujua chci atak. Po dvou dnech mi napsal, že mi šanci dá a domluvili si rande (zpětně jsem se dozvěděla, že mezi tím s ní měl schůzku - nechápu proč pak tedy mi tu šanci dával). Nicméně si to zase v den schůzky rozmyslel a kvílel do telefonu, že mě nemůže vidět.
Nicméně mszitím se mi i sám ozval a poté jsme s epotali na společné akci s přáteli. Já mu řekla, že kdyby si to rozmyslel můžeme být spolu. Že já to, co máme (jsme na sebe napojený, jsme nejlepší kamarádí a ja manželé, jenže bez fyzickkého naplnění, které jsmem chtěla, ale on prostě sám nic neudělá, což už vim) přece takhle nezahodíme. Že jsme ještě před měsícem oba chtěli být spolu. Že on mě do toho vracel. Sám mi řekl, že s tou holkou nechodí a nemiluje ji. A źe je zmetaný a že neví.
Já ho miluju celou dobu a teď jsem byla š´tastná a i zamilovaná.
Mezitím se mi třeba ozval, jak se mám. Pozval mě i na večeři, ale že jako rande to necítí. Jednou se spolu objevili na faceboou i sjinou kamarádkou. Tak jsem mu na to napsala, že vidím, že si vybrala půjdu mu z cesty a zase mi začal psát, že s ní neni, že to má nějaký vývoj a že je zmatený a aže neví, co bude. Že mě má strašně moc rád, jsem super člověk, kterých je málo a kdyby se něco změnilo hned se mi ozve. Že neví, zda dělá dobře a že neví, co bude.
Společným přáátelům přiznal,že to se mnou bral vážně, ale nevyvíjelo se to
Pak měl velkolepou oslavu 30-tých narozenin. Mrzelo mě, že mě nepozval. Jsme takhle spolu 8 a čtvrt roku a najednou tam nesmím. Řekla jsem, že mě to mrzí, ale on mi na to napsal, že ví, že nechci být, tam kde je ona.Ale řekl mi, že ho mrzí, že jsem tam nebyla. Trochu na hlavu.
Po nějakké době se mi zdálo, že spolu nejsou. Má kamarádka ke mně si cice byla tvrdá, že on se zblbnul, že to na něm, viděla, ale dodala, že na té oslavě se vše jevilo spíše jednostraně. Ale, že prostě teď nemám, jak ho utáhnout.
Zusila jsem ho po nějaé době pozvat na squash, protože mi chyběl a ta nějak jsem chtěla vědět, jak to je. Vše bylo super, jako jindy. Koukal na mě, byl milý, hecovali jsme se, vyprávěli si. Chlubil se mi věcma a tak. Popřále jsem mu k narozeninám (bohužel původní dárek výřivka propadla), tak jsem mu jen dala čokoládu a on hned, že má pro mě dárek doma, že mi chce popřát k tomu svátku. Takže jsem pro něj jeli a popřáali si v autě. Pak jsme seděli a dostali se k tomu všemu. Přiznal, že kdyby jí nepoznal, byl by asi se mnou. Mě má strašně moc rád a n