arrow
profile_image
Angeliiina
od 31. 3. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji WercaK: Nemyslím, že by mi něco chybělo ve stravě, to je podle mě blbost

Cituji WercaK: Abych to pak dorovnala tak druhy den nejim temer vubec

Cituji WercaK: jim mene, hlidam se nejim sladke pecivo, snidam ovoce

Já myslím, že je vcelku jasné, proč trpíš ZP. Nemáš správně sestavený jídelníček, musíš jíst všeho dostatek (sacharidů, bílkovin, tuků, vlákniny, vitamínů, minerálů a pít dost tekutin). Nesmíš hladovět nebo jíst jen ovoce ke snídani...přečti si něco o potřebě živin (na internetu je toho dost),začni zapisovat co sníš na kaloricketabulky.cz a uvidíš co ti chybí. Jez takhle několik týdnů a uvidíš.

arrow
profile_image
Vexta
od 26. 1. 2014
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ahoj Myslím, že je super, že ses rozhodla tento problém řešit s odborníkem. Jak píší holky, je to porucha příjmu potravy stejně jako třeba anorexie, jen se o ní příliš často nemluví (ačkoliv si myslím, že ve společnosti se jedná o častý jev). Tenhle boj si sice musí každý vybojovat sám, ale odborná pomoc dokáže člověka správně nasměrovat a v případě, kdy je záchvatovité přejídání způsobeno v prvé řadě psychickým problémem a nikoli špatným stravováním, je pomoc odborníka dle mého nezbytná.
Já se rozhodla pomoc vyhledat až po pár letech, kdy intervaly mezi přejídáním už byly téměř nulové a množství jídla se stále zvětšovalo. Využila jsem sezení v občanském sdružení Anabell se sociální pracovnicí, se kterou jsme můj problém rozebíraly a dávala mi rady, jak mu čelit (ale zjistily jsme, že já opravdu důsledně dodržuji vše, co má pomoci). U mě je tedy problém někde uvnitř, takže od příštího týdne začínám chodit na psychoterapii a doufám, že se z toho bludného kruhu konečně zvládnu vymanit.
Kdyby ses do centra Anabell měla možnost dostat, určitě Ti ho doporučuji. A kdyby ne, i tak jim neváhej alespoň napsat email - minimálně Ti pošlou seznam psychoterapeutů, kteří působí v Tvém okolí a mají s poruchami příjmu potravy zkušenosti (a neboj - někteří jsou hrazeni pojišťovnou).

Na závěr Ti ještě napíšu krátké shrnutí, co dělat a čeho se vyvarovat:
- základem je jíst pravidelně, 5-6x denně (takže hned teď zapomeň na to, že druhý den po přejedení hladovíš, tím ten problém jen zhoršuješ!) a vyváženě (tzn. nevyhýbej se žádným potravinám jen proto, že mají víc tuku nebo sacharidů apod.)
- hodně pij (nejlépe obyčejnou vodu)
- jez spíše menší porce (takové, aby si se vyhnula pocitu přecpaného žaludku - ten je pak často spouštěčem dalšího jezení a pak už následuje nám tolik známé "teď už je to stejně jedno, tak sním všechno, na co přijdu" ... ono chvilku trvá, než se informace ze žaludku dostanou do mozku, takže teprve chvíli po jídle zjistíš, že už jsi vlastně najezená tak akorát - a pokud nejsi, není nic jednoduššího, než si něco malého ještě vzít)
- je dobré mít hned po jídle připravený nějaký program (cokoliv, co zaměstná mozek a přesměruje tvé myšlenky pryč od jídla - knížka, procházka, lehký úklid...)
- vypozoruj, v jakých situacích se přejídáš nejčastěji a opět - měj pro takové případy nachystanou nějakou aktivitu
- pokud to na Tebe přijde, zkus se hodně napít, vezmi si žvýkačku nebo si vyčisti zuby a pak se zkus nečím zaměstnat (někomu také pomáhá přejedení oddálit - např. tím, že si řekne, že ještě musí vydržet půl hodiny - a v té půlhodině se pokusí něčím zaměstnat nebo analyzovat své pocity a nutkání odezní samo)
- pokud to jen trochu jde, nekupuj si potraviny do zásoby; choď nakupovat najezená a s nákupním seznamem; neměj při sobě větší obnos peněz, abys jiné jídlo než na seznamu prostě nakoupit nemohla
- pokud už se přejíš, zkus si pak detailně napsat svoje pocity a před příštím záchvatem si je přečti, třeba Tě to odradí
- no a samozřejmě - čím více lidem ve svém okolí o tom řekneš, tím lépe (nejen, že se Ti uleví, ale budou Tě moci kontrolovat)

Kdyby si to chtěla ještě nějak probrat, klidně se mi ozvi do zpráv Držím palce!

Ahoj,
moc ti děkuju za tvou zprávu, jsem ráda, že v tom nejsem sama. Pokusím se s nimi zkontaktovat. On problém je v tom, že bydlím s mamkou a bratrem, brácha je hodně hubený ač žere neskutečně a já zas nemůžu prakticky nic. Sama bych si jídlo skoro nekupovala, ale díky bráchovi se doma neustále povalují načaté sušenky, chypsy, salámy, spousta pečiva atd. Stále je tady toho zásopa, proto je to tak těžké se na to stále dívat. Bohužel mě navíc nikdo nebere vážně, když řeknu, že mám nejspíš poruchu přijmu potravy nikdo to nebere vážně až bych řekla, že je jim to jedno, protože přejíst je občas prý normální, ale já si to nemyslím. O to je to všechno težší.

arrow
profile_image
Vexta
od 26. 1. 2014
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na WercaK: Vím přesně, jak to myslíš, u nás je to to samé - akorát s tátou Je hubený tak, že si někteří myslí, že musí být vážně nemocný a přitom se láduje od rána do večera; mamka taky miluje sladké a brácha s náma sice již nebydlí, ale když přijede na návštěvu, tak se pro něj musí navařit a napéct všechno, co existuje..
Jinak k té tvé poslední větě - jednou za čas se přejíst je opravdu normální - jenže není přejedení jako přejedení.. a vzhledem k tvému popisu jsem získala dojem, že tvůj problém nespočívá v přecpání se, ale v opakovaném a nutkavém snězení neúměrného množství jídla, po kterém je člověku šíleně zle. A to je právě ono - většina lidí bohužel nepochopí, že něco takového je možné a myslí si, že máme problém s tím, že si po obědě dáme čokoládu...
U nás doma jsem se svěřila mamce a také se nesetkala s pochopením, protože to bere stejně jako tvoje rodina - je to normální, zbytečně blázníš, žádnej problém nemáš... ale studuji v jiném městě a tam bydlím na bytě s kamarádkou, která ten problém pochopila a je mi velkou oporou, takže alespoň něco.

Reaguji na Vexta: Tak to máš dobré, přesně jak píšeš, není to o 5 kostkách čokolády.

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy otevřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené