Nesnáším rodiče svého přítele

Reaguji na lusinda:
Nejsem zvyklá lhát a přetvařovat se a nebudu to dělat, kor tady. Každý máme právo na svůj názor. Jsem tu proto, abych dostala rozumnou radu a ne abyste se na mě sesypaly jako sršně.

děvče, tak tebe bych fakt chtěla mít doma

Víš, já obecně nemám ráda, když někdo kritizuje něčí život, protože jsem zastáncem toho, aby si každý žil jak chce a jak mu to vyhovuje. A někdo neumí řídit, někdo neumí vařit... no a co? Holt mu to nechybí, tak se to nepotřebuje učit...ale zase, je to jeho věc a mě to může být jedno. Proto nevím, proč to tak řešíš.

To by asi mohli. Ale řekl jim to, že mu to vadí? Bavil se s nimi o tom? Třeba si to vůbec neuvědomují. Zní to asi jako fráze, ale ono to vážně chce komunikovat a říkat věci přímo. Třeba vůbec neví, že mu to vadí. A vadí to vůbec jemu? Nebo to vadí jen tobě? A ví on, že ti to vadí? Základ je mluvit...je fajn, že si postěžuješ na internetu, ale to nic neřeší, musíš si stěžovat hlavně u něj. Tak jestli jsi to vůbec řešila s ním....a jak reagoval?

...

Reaguji na Efca:
Tohle myslim smrtelně vážně. Ta slečna evidentně nemá ponětí o tom, co je to studovat náročnou VŠ a do toho si ještě vydělávat.

Alizee píše, že nějakou práci má.
Osamostatnění by bylo ideální... kdyby si oba našli pokud možno stálou brigádu, případně vzali zvýhodněnou studentskou půjčku, sehnali nějaké malé bydlení (třeba pokoj ve studentském bytě), který by společně platili, pak by jim poměry doma mohly být úplně ukradené. Ale takovou idylku není jednoduché realizovat, dá to hodně práce a někdy to přes nějakou objektivní překážku ani nejde.

Tak jako tak asi nemá cenu rozčilovat se na Omlazení, že přítel má příšerné rodiče, poněvadž my s tím nic moc neuděláme. Je potřeba řešit to přímo na místě, buď k přítelovi nechodit (taky by mi vadilo, že jsem v jednom pokoji s jeho sourozencem, otcem a ještě přijde pokecat matka), nebo se tam zkusit nějak dohodnout, jestli by nebyli ochotní třeba na hodinku poskytnout soukromí, třeba někam vyrazit nebo aspoň posedět v jiném pokoji...

Čemu říkáš náročná VŠ?

Reaguji na Alizee:
no a co, že s nimi bydlí? Jak říkáš, má náročnou školu, ve které je celý den. Takže víc času na ně má jen o víkendu. A takhle urážet jeho prarodiče, to je snad legrace ne? To je snad jejich věc, jestli za nimi chodí nebo ne? Maj to tak, je to jejich rodina a upřímně tobě do toho nic není, když s tím přítel nic nedělá, tak mu to asi nevadí a svoji rodiče má v úctě. Což ty asi neznáš, podle toho, jak tady útočíš.

Reaguji na Storm:
víš, tak nějak je mi úplně šumák jestli bys mě nechtěla nebo chtěla mít doma. Já tebe určitě ne. Viditelně asi nemáš ani ponětí o tom, jaké to je sedět od rána ve škole a dostat se domů třeba až v osm hodin večer, pak se učit a ještě si shánět nárazově brigády a pracovat a z toho si platit náklady na studium. Holt kdo nezažije, nepochopí a bude tady soudit a radit aniž by znal situaci. Buď tak hodná a už mi nepiš. Udělej to pro mě...

Pročetla jsem všechno a řeknu ti jedno:přivést mi syn takovou jako jsi ty domů,tak tě ženu svinským krokem....jsem mírumilovný člověk,ale ty tvoje sobecké řeči mě zvedli ze židle...A to je mi 24 a měla bych ti rozumět,ale tohle je moc

Reaguji na Bedla:
Děkuju za pochopení. Protože tady zřejmě hodně holek tady vypadá, že asi znají tu situaci, když příjdou domů k příteli a v malém pokojíčku na něj celou dobu kouká brácha s maminkou a tatínkem a nenechají je ani chvilku o samotě.

To bylo ironie, kdyby to někdo nepoznal.

Každopádně Bedla asi chápe, jaké to je cítit se v domácnosti přítelových rodičů jako zvířátko v ZOO na které se celá rodinka přišla podívat. Je to nesnesitelné a velmi mi to vadí.

To máš pravdu, jde to blbě, samotnou mě tohle rozčilovalo, že jsem při škole měla jen pár brigád a byla jsem věčně švorc. Pak je možnost jít pracovat na plný úvazek a dát si školu dálkově. A nebo se tedy spolíhat na rodiče, ale pak holt zatnout zuby a překonat to, že oni taky po něm něco chtějí. Bohužel asi jiné možnosti nemáš. V tomhle je VŠ dost blbá, to je pravda. Ale nezbývá ti nic jiného, než to brát tak, jak to je. Každej si tím musel projít a nějak to zkousnout. Štvalo mě to taky, ale věděla jsem, že mi škola za to stojí a že pak bude líp. Je blbé, že se člověk osamostatní až ve 24, ale nevím, jak jinak chceš tohle řešit. Můžeš vážně jen držet hubu a krok a hlavně si promluvit s přítelem a on s rodiči. Víc asi nezměníš.

Některé děti jsou vychované k tomu, aby své rodiče ctily, aby jim bylo dobře na zemi.

Některé, jak je vidět ve tvém případě, aby rodinu řídily, což začíná být trend dnešní doby.

Ty jsi jedináček nebo nejmladší benjaminek, co?

No,dokud bude přítel bydlet u rodičů,tak to jiné asi nebude,a protože teda ještě nějaký ten rok budete studovat,tak se s tím budeš muset smířit.

Reaguji na CapriSone: Kdyby sis skutečně pročetla všechno a pořádně, možná by Ti došlo, že nejsem ani tak sobec, jako prostě jen holka, která má s přítelem vztah na dálku a potřebovala by trochu tolerance a samostatnosti ze strany jeho rodičů. Že s ním chci být trochu víc, protože i tak jsme spolu málo. To je normální, ne snad?