Našly jste toho pravého (nebo si nejste jisty)?

estrellita
poslechnu tě a budu tomu věřit

Mám něco k tématu...vdaná,děti...a potkala jsem toho pravýho a věděli jsme to oba a hned.Nikdy jsem něco takovýho nezažila.Manželství stojí na přátelství a schopnosti žít spolu,manžela mám moc ráda,ale teď teprv vím,co to je někoho milovat.Trvá to už několik měsíců a já nevím,co s tím...Ten člověk mi dává a nic za to nechce,rád by se mnou byl,ale chápe moji situaci...teda jak z tohohle ven,ženy?

v čem je tedy problem?

chanellina
byl,ale už jsem zas nohama na zemi a s odstupem času vidím,že pocit to byl krásný,ale život a soužití je o něčem jiném,jak píšu,k hodně věcem je třeba se dopracovat jinak dobrej pamatovák

Jeho paličatost, nevyřešná minulost a nadevše miluje pocit volnosti... Ale jinak je úžasnej

SPA
vídáš ho někdy? Nemyslím schůzky, ale tak prostě někde třeba na disko atak?

oni ten vztah berou jak vězení neeeeee

chanellina
bohužel ano...nohy se rozklepou,žaludek hopsá,ale....už bych to nechtěla projít znovu..

a tyhle chlapi nás o to víc lákají

SPA
a on pokouší se o kontakt nebo tvoje rozhodnutí zůstat s rodinou respektuje?

Asi jo... Nechce se ženit a děti mít až někdy... A to mu je 30... On je prostě jakp mé druhé já, ale v některých věcech, ne že by jsme byli jiní, ale on se jich bojí, protože to ještě s nikým nezažil... Nevěří, že ten ohromný cit a to hezké co je mezi námi, že by to vydrželo, páč to nezná a nikdy nezažil... Snad jsem to vysvětlila dobře...

přesně,nejvíc chceš to co nejmíň můžeš mít

Asi jo, ale mě vyhovuje to, že mi tu volnost také dává... Nesnží se mě omezovat... Teda aspoň ne nijak výrazně heh

chanellina
nepokouší,jsem jen ráda a pro mě to bylo taky velký sebeovládání a je!!! ale nestojí mi to za nic....už to budou dva roky...v květnu čtvrtého ,a ikdyž ráda vzpomínám,trápení bylo taky dost a ten můj je vážně ted na jedničku,tak co mi chybí máš asi něco podobného v životě...že se ptáš?..na discošce jsme se viděli,takové to strnutí...zírání,střetli jsme se totiž tváří v tvář a nebylo kam uhnout...podal mi ruku,s tím,jestli teda může,pozdravil,zaryl oči do mých a já málem umřela,ale pakjsem těkla pohledem na svýho nikdymanžu a vrátila se zase zpět na zemale dobře mi nebylo

dudliiik
No možná bych ještě nějaký čas počkala, až spadne takové to poblouznění a pokud bude pořád tak úžasný tak budeš mít jasno... Máš co stratit...

Taková otázka... Jak se žije ve vztahu kde je "jen" přátelství, ale už tam není láska a to jiskření?