První část
Druhá část
Třetí část
Čtvrtá část
Pátá část
Teď se zaměřím na další kluky, kteří prošli mým životem. Ten zásadní vliv na můj pozdější život, měl Martin K. Seznámila nás Žaneta, když jsme jednu odposlední sobotu neměly co dělat. Byly jsme skoro jako každý víkend u její babičky v Děrném a flákaly se po tiché dědině. Začalo se stmívat a přemýšlely, co večer. Žaneta navrhla, že bychom mohly do Fulneku. Děrné byla vesnice mezi Kujavama a Fulnekem, abyste tomu rozuměli. Jenže nejel žádný autobus a nebyl nikdo, kdo by nás mohl odvézt. Takže Žaneta navrhla, že půjdeme zkratkou - byla to taková polňačka, okolo které byly stromy, asi 1,5km dlouhá, v noci i ve dne hodně nebezpečná, zvlášť pro holky. Lidi po ní běžně chodili, hlavně v noci, když už nic nejelo a taxíky nebyly, že jo. Jenže já jsem byla (a pořád jsem) pos-ra, takže jsem jen řekla: “né, to se mi nějak nechce”…ona na to “no ták, ty nejsi vůbec spontánní”… no a tak jsme šly.
Ve velké většině jsme vždy zamířily “do Kříže”. Zlatý Kříž byl hotel/bar/herna, takový pajzl, kam chodili všichni mladí z Fulneku a okolí. Vzadu na takovém placu byla zrovna nějaká party, myslím, že D`n`B, což jsem už nějakou dobu díky Žanetě poslouchala. Tak jsme zakotvily tam a bylo. Za chvlí jsme se šly projít kolem Kříže a narazily jsme na partičku kluků, se kterou se Žaneta znala. Jeden z nich byl Martin, seděl na zemi opřený o zeď, na sobě měl tu svou zelenou skate mikinu, kouřil Startky a já se zamilovala.
Snažila jsem se pak flirtovat, nebo mu aspoň dát nějak nenápadně najevo, že se mi líbí. Ale myslím, že jsem se mu nelíbila, aspoň to tedy nikdy nedal najevo.
Jednou jsem se však naštvala a zakročila jsem. Slavil 18. narozeniny a slavili jsme je v Kříži. Překvápko, co? Byla to skvělá párty a pilo se. Já jsem samozřejmě taky pila a pořád zamilovaně pokukovala po Martinovi, usmívala jsem se, semtam mu "kamarádsky" sedla na klín, abych si s ním dala panáka… po pár hodinách jsem si dala posledního panáka na kuráž, vstala jsem, šla k němu, ten seděl na protější straně stolu, vzala jsem ho za ruku a vytáhla ho ven. Tam jsem mu popřála, přitáhla ho k sobě a začala ho líbat. K mému velkému překvapení se nechal a navíc si mě přitlačil k sobě. Byla to krásná, romantická chvíle, Martin byl hodně vysoký a měl měkké, hebké a malé rty (ty mám nejradši). Pak jsme se vrátili dovnitř a to bylo všechno. Nic víc už se nedělo, ale dalo mi to více odvahy, což jsem potřebovala. Měla jsem větší sebevědomí, když přišlo na kluky a to se mi hodilo o pár měsíců později.