Můj přítel je tlustý a nechce zhubnout

A ví tvůj přítel, že kdyby se mu náhodou zastavilo srdce, tak ho bude dost obtížně někdo oživovat? Že by ho v případě nouze dost těžko někdo odtáhl? Že mu hrozí velké množství nemocí? Že si může obezitou zapříčinit impotenci? Že se ti bude víc líbit a přitahovat tě, když na sobě trochu zapracuje? Že na sebe daleko líp sežene oblečení, když zhubne? Že bude jeho peni.s vypadat větší, protože nebude utopený v tuku? Že si bude moci vybírat činnosti ne podle toho, co zvládne, ale podle toho, na co bude mít náladu?

Chápu to dobře, že za poslední dobu hodně přibral? Nebo ti jeho váha po opadnutí největší zamilovanosti začíná vadit?

Jo, nevadí mi, že je při těle. Miluju ho, ale posledních pár měsíců přibral hodně rychle. Máme doma váhu a jednou jsem se ho zeptala kolik váží on na mě: ,,ty máš teda starosti". Ani se nechce svlékat na veřejnosti, celé léto sme v těch horkách byli zalezlý v bytě. Ale jednou jsem ho přesvědčila, aby sme šli na koupák. Nejprve jsme samozdřejmě museli koupit nové plavky. Celé odpoledne byl načuřelej, že tak je jenom kvůli mě. Zlepšila se mu nálada až, když jsem mu řekla, že ať se jde koupit něco k jídlu do stánku -_-

A žijete spolu sami?Já jen jestli si ho nevykrmuješ sama Jinak bych mu být tebou navrhla nějakou společnou aktivitu.Pokud nebude chtít,tak začni sama,třeba fitko a jemu to nedá a časem se přidá.Bude ho třeba hlodat,že ty pro sebe něco děláš a líbíš se.

Reaguji na Tamara79: Asi máš drobet pravdu...uvařim třeba nějakou omáčku s knedlíkama, sama si vezmu třeba 3 a on si potom přidává, až to sní všechno. Já se ho dycky ptam, jestli se nechce jít někam projít a on, že je unavený z práce (není)...tak jdu sama a je mu to jedno...

Tak mu nepodstrojuj, vař lehce, zdravě. Nemusíš o tom ani mluvit, postupně na to najeď. Zkuste trávit společné volno aktivněji. Těžko se hubne, když doma číhají dobroty. Chceš po nem, aby zhubnul, tak ho podpoř.

Dokud se sám nerozhodne, že chce zhubnout, tak nemá smysl mu cokoliv říkat/vyčítat/dokazovat. Můžeš vařit lehčí jídla a nemít doma žádné laskominy apod., ale když on pak půjde a sám si to koupí, tak mu za to ruku useknout nemůžeš

Reaguji na misa4yo: Já si to myslela,jsme to, co jíme....asi tak.Tak nevař nic s knedlíkama,nekupuj bílé pečivo....atd.Jednej,dokud ti to fakt jen trochu vadí,až z něj bude vepř a bude furt unavený,tak s tím už nic nenaděláš,pač si ho tak učíš sama.

Reaguji na Tamara79: Neplatí to jen pro Tebe, ale s těmito nápady mi připadáte fakt dost směšné.
To se pochopitelně Tebe ani nikoho jiného nechci dotknout, ale s tímhle přístupem, pokud má knedlíky nebo bílé pečivo rád, tak si to prostě dá jinde a doma to prostě přetrpí.

Vidím to u známého, jeho žena se také takhle rozhodla za něj a tak doma jí, pouze co musí... talíř zeleniny (dříve ji měl rád, teď ji nenávidí), odporný celozrnný chleba s trochou margarínu atd. a pak, když je z dosahu ženy, dá si to, co mu chutná a co měl dříve doma k dispozici normálně.
Občas půl dne nejí, když přijde na přetřes váha, aby jako byl vidět výsledek a jeho žena se diví proč zase tak moc nehubne a přitom tohle všechno je jen důsledek jejího nesmyslného chování a požadavků.

Nesmyslných proto, že rozhodla za něj něco, co je pouze jenom jeho věc a i když nesouhlasil, nedbala, takže místo hádek, dělá to, co se po něm chce a pak se zařídí po svém.

Jde totiž o to, že pokud má problémy s obezitou/váhou, musí to chtít řešit sám, to za prvé. Za druhé, jestliže má doma kuchařku, tak by měla zařazovat do jídelníčku i lehčí jídla, ale pokud vyřadí najednou vše, je přirozené se bránit.

A hlavně, ono je velice jednoduché vytýkat něco protějšku, ale je mnohem složitější nenásilně pomoci, aby se to mohlo změnit, k tomu je potřeba také vlastní námahy. Protože evidentně on problém nemá, ten problém má slečna a proto by také měla být ochotná vyvinout přiměřenou aktivitu k tomu, aby oba byli spokojení.

Je možné vařit chutná a zároveň lehčí jídla, ale rozhodně je třeba zařazovat je přiměřeně a postupně a rovněž i s ohledem na to, že je to jídlo pro chlapa, přeci jen jejich potřeba živin je poněkud odlišná.
A malý dovětek, nelze očekávat, že člověk, který je zvyklý "na svíčkovou s osmi" bude skákat štěstím, když dostane na stůl kupu zeleniny a odpornou celozrnnou hmotu, která předstírá, že je chleba.

Reaguji na Veselka10: To máš pravdu.Já to nemyslím špatně.Ale pokud chlap je trošku normální a vnímá,tak snad se i vidí ne?
Je to těžký,pokud dotyčný nechce a je ze sebou spokojený,tak s ním nehne.Ale aspon doma by mu mohla ukázat,že se jen nežere,ale i jí a trošku ho zkrotit.Nebo místo sexu bude poslouchat,jak je unavený z práce a bude přežraný a těžký
Znám pár holek,co si naučila chlapa hodně jíst a jen když začala ona ze sebou něco dělat,tak to začal i on.

Jinak ,není o tom jak člověk vypadá,v dnešní době je každý zblblý z reklam.Rodinu zvládají obézní možná i lépe jak nějací modelové,ale jde hlavně i o jeho zdraví.Ale mít 50 kg nadváhu je hodně.Miluješ ho,a přitahuje tě?Spíš mě přijde,že tě to začíná mrzet,že tak přibral a nechce s tím nic dělat.

S tím rozhodně souhlasím.

Chtěla jsem pouze poukázat na to, že není možné rozhodovat za druhé zcela proti jejich vůli, pokud jde a má i nadále jít o partnerský vztah.

Třeba vař toho jídla méně, když nemá vůli a všechno pak dojí. Ale ze své zkušenosti vím, že platí to, co píše Veselka10. Pokud sám nebude chtít, bude to jen zdrojem podrážděnosti a nepohody, pokud ho začneš moc omezovat. Já mám také sklony a nedělá to dobrotu. Tedy můj muž není tlustý a jí zeleninu velmi dobrovolně, ale je na sladké a to mu vyčítám. Nefunguje to.

Dobře, tak je jasné, že úplně tak sám se sebou spokojený nebude, když se stydí chodit na koupaliště a podobně. Kdyby byl, bylo by mu jedno co si druzí o něm myslí. Takže to není úplně tak, že on problém nevidí (a že s tím máš problém jen ty, protože se ti to nelíbí), a to je podle mě prvotní pozitivní zpráva. Teď už jen "zbývá" ho nějak namotivovat, aby začal opravdu chtít s tím něco udělat. Nešlo by zkrátka v nějaké vhodné chvíli s ním vlídně promluvit, zkusit si nastavit nějaká pravidla? Je to pro něj určitě dost citlivé téma, proto by to chtělo vymyslet nějaký diplomatický způsob (třeba že ses ty rozhodla zkusit žít zdravějším způsobem, a jestli se nechce občas přidat, když uvaříš místo omáčky s knedlíkama třeba lososa se salátem...) Rozhodně nepomůže předhazovat mu smrtící následky jeho obezity. To zaleze ještě víc do ulity.

Chápu jak to myslíš, ale jsem přesvědčená o tom, že ani takhle to ve většině nefunguje, protože pořád jde o určitou formu nátlaku. On může klidně i uznat, že má slečna pravdu, ale jsem si téměř jistá, že dokud o tom on sám (tedy, že opravdu chce změnit svůj životní styl) nebude přesvědčen, tak to moc fungovat nebude. Ne, že by nemohlo, ale spíš ne.

Nechci to tu nějak předhazovat, ale před pár lety jsem řešila něco obdobného. Tedy ne tloušťku partnera, protože mě se hubení muži nelíbí, stejně tak jako zavalité koule a chlap je pro mě něco mezi, pro mě "tak akorát", což můj chlap splňuje.

Nicméně šlo o to, že měl závažné zdravotní problémy.. tlak, dna, játra atd., kdo zažil kombinaci striktiních diet při těchto nemocech, tak ví, že to je fakt mizérie, z jedné strany vyřazení soli, což je nakonec super, ale určitě ne v první chvíli, když je člověk zvyklý solit, na druhé straně rapidní omezení tuků, masa, vyloučení luštěnin a mnoho jiného, takže osekaný jídelníček o to, co všechno nesměl, byl dost chudý.

Začala jsem zkrátka postupně, nejdřív jsem vyřadila sůl, ale zároveň jsem první dny vařila taková jídla, která i bez ní budou chutná. Když si jeho chuťové pohárky zvykli, vyřadila jsem postupně 90% uzenin. Ne, že bychom je do té doby moc jedli, ale přeci jen občas ano. Používala jsem i nadále např. kvalitní anglickou, ale v mnohem menším množství a tak dále.

Skutečně velkým pomocníkem je např. vařit taková jídla u kterých je možnost suroviny, nakrájet na menší kousky, např. u masa to funguje výborně, a zároveň se přidávají další základní suroviny, pocitově i chuťově zůstává pocit, že je masa hodně a při tom ho může být klidně polovina atd..

Zkrátka, dle mého názoru, je mnohem lepší, když v takové či podobné situaci, kterou zakladatelka řeší a její partner už o tom, že jí jeho postava vadí, změnit jídelníček nenásilně a postupně tak, aby to jen minimálně zaregistroval a neměl pocit, že dělá něco, co musí, ale vůbec se mu do toho nechce. Protože když na první pohled nebude mít pocit nátlaku a dostane na talíř výborné jídlo, u kterého si ani moc nevšimne, jak moc je jiné, postupná změna nebude násilná, ale přirozená.