Motivace k hubnutí

tak tohle se mi osvědčilo na 100%, jsem strašnej perfekcionista a systematik, dokonce jsem si psávala i jídelníček na pár dní dopředu, abych měla doma nakoupené potřebné suroviny a hladová do sebe zbytečně neházela co mi přijde pod ruku.....to že jsem měla vše "písemně" zaznamenaný mě vážně motivovalo neselhat

však to říkám pořád, nejlíp nás nastartují "upřímné" poznámky od jiné ženské

Ps. to běhání po schodech vážně nemá chybu, jseš dobrá, vydrž

Se mnou je to takove zvlastni, sice jsem zhubla po porodu pres 20 kg (ty nabrane v tehu plus jeste 10 ze starych zasob), ale abych pravdu rekla, tak porad jeste nevim, jak to s tou motivaci vlastne bylo. Dlouha leta jsem se pokousela shodit prave tech 10 kg, obcas se mi trochu zadarilo, ale pak klasicka preziracka a vsechno bylo zpet a nekdy i neco navic. No a po tom porodu to najednou slo. Jakoby mne predtim chybel nejaky impuls, vnitrni presvedceni, ze ted to pujde, nezkoumani jestli se mi chce nebo ne, proste pred ocima akorat ten cil, to cislo na vaze...a ono se najednou zadarilo. Moje soucasna motivace je celkem jednoducha, vyhazela jsem stare obleceni a poridila komplet novy satnik, coz nebyla vubec levna zalezitost, takze ja v podstate ani nemuzu znovu pribrat, bo bych musela chodit naha...

Timhle prispevkem asi nikomu k pevne vuli nepomuzu, byla to spis jen takova sebereflexe. Nemate to nekdo taky tak? Celkem me mrzi, ze nevim, jak jsem se na ten bod, ve kterem mi to slo samo, dostala.

Chlap by mohl být motivací, mně se teď platonicky líbí jeden fešák a ve svých snech si představuji jak s ním páchám vše slušné i neslušné...ale, kdybych ted skutečně tu příležitost měla, jistotu, že nikdo se nic nedozví atd.. - nešla bych do toho, protože bych se styděla za svou postavu, nakydla jsem o asi 12 kg a je to hrůza...a vůbec, myslíte, že to chlapi vnímají jako my nebo, že na tu postavu až tak nehrajou? U mně je blbý, že mám spodní břicho, to se dle mého nelíbí nikomu, zadky i stehna se mohou líbit, ale břicho určitě ne...

No já s tím břichem nevím, já ho mám takhle geneticky (jako, že jsem nikdy neměla hubeňoučké břicho ale vždycky jsem pod pupíkem měla trochu špek) a sklízím s tím zatím jen úspěch (samozřejmě ne když je to velký špek) ale když je takový ten měkký, ale nerozteklý tak to klukům přijde roztomilý, aspoň mi to říkají.
A vždycky jsem si říkala, že je lepší když mám malej zadek a trochu břicho než naopak, bříško se schová (zamaskuje oblečením) podle mě lépe než boky a zadek.

To je velice slušná motivace
Taky mám větší spodní bříško, ale zas malej zadek a štíhlý nohy, tak tím si to u chlapů vylepšuji...musíš si víc věřit, ne všichni chlapi prahnou po anorektickejch modelkách

To jsme na tom podobně.....jenže kdybych znovu ztloustla a musela chodit nahá, tak se budu stydět že jsem tlustá a budu hódně rychle hubnout.....to je začarovanej kruh...ještě že jsem vyhodila všechno oblečení XXL

Ahoj holky, já jsem vždycky vážila 57-60kg, po nástupu do práce jsem se vyžrala na 67,5...to byl pro mě největší motiv, dožrat se až do váhy, kterou už jsem nenáviděla. Když jsou to dvě kila navíc, tak si to ještě omluvíte a řeknete si no co, to schodím hned. Momentálně mám 63 kg, zhubla jsem 4,5 kila...a ouvej...pak jsem polevila, páč už jsou to přece jenom ty 3 kilča, co už nějak půjdou...asi před 14 dny jsem chytla další vůli a už pracuju na tom, abych měla 60 kg...
Když mam chutě, pomáhá mi pustit si nějakou super písničku, kterou zbožňuju a vidím se při ní, jak někde pařím v pěkných džínách.
Pak samozřejmě ty známé způsoby - vzít si žvejkačku, zaplácnout se kafem a tak.

Motivace pro mě,je vypadat bezvadně.Jenže když je ženská například doma s malýma dětma,spokojená,vycházky jen hlemýždí tempo,manžel kterýmu se líbíte pořád a Vašich 5 kilo navíc mu absolutně nevadí,tak to je naprosto v pytli.Kde najít motivaci...Kvůli tomu,že jdu jednou za měsíc do města s kámoškou na kafe?
Jsou to jen chvilky,kdy vám špeky vadí.A vadí vám ve chvíli,kdy se do něčeho nevejdete a chcete být pěkná.Jenže ten zbytek je prostě pohodička.Dětem se líbíte vždycky a na zrdcadlo jste si už zvykla.Takže já momentálně motivaci nemám.

no nikdy jsem to nedotáhla do konce dřív nebo později jsem to vzdala. ale jednou sem si stoupla na váhu a přišel ten zlom kdy sem si řekla že tohle nejde a zatím se držím už je deset kilo dole a pokračuju dál

Ahoj holky,jakou máte motivaci při hubnutí,Já ne a ne se donutit a to potřebuju 10 kg dolů.Nechápu jak to dělaj holky které mají 55 a dokážou se ještě nakopnout.

No motivace je vždy jednoduchá. Chci se cítit co nejlépe a líbit se sama sobě. Je to pro mě tak důležité, že to převyšuje vše ostatní Hubnu právě z těch 55 na 50 a už jsem na 51,5, tak snad to brzo dopadne, už mi začíná hrabat

Motivací je mi hlavně to, že už mě nebaví se pořád točit v kruhu dokola a už chci mít konečně tu moji "vysněnou" postavu. I kdybych se na to vykašlala, tak vím, že za chvíli se zase začnu snažit. Tak už to chci mít konečně za sebou a jenom si udržovat váhu - na to už se těším Jinak hubnu zase s nasazením a motivací z 62Kg od září

Hubnu tak nějak od července měla jsem 76,ted jsem na 70(detox Mačingová).Jen si toho nějak moc nikdo v mém okolí nevšiml,šla jsem dolů i na cm,ale žádná odezva.Tak ted 14 dní plácám pátý přes devátý a snažím se znova nabudit.Měl by mě nabudit pohled do zrcadla.

mám taky v počítači složku nazvanou fitness inspiration a fotkami, které mě motivují...nebo kouknu na youtube např. tady http://www.youtube.com/watch?v=1ancPbUK5KA je tam plno motivujících videí