Smazat

Měla bych mít děti ale ještě je nechci

Spíše se potřebuji vypsat, poradit, napsat zkušenosti Vás, které jste prošli stejnou situací. Nevím, co mám dělat... Toužily jste po dětech? Já ano ale ne teď.

Ahoj holky,

byla jsem na vyšetření u mého doktora a moc jsem se mu nelíbila a řekl mi špatné výsledky. Samozřejmě mi udělal ještě jeden test a řekl, že uvidíme. No prostě ... Řekl mi, že bych co nejdřív měla mít děti - že později to už asi nepůjde. Ale já je nechci, zatím je nechci. Je mi 24 let, nemám přítele, nemám vlastní bydlení (pouze podnájem), mám dobrou práci, chci se bavit, cestovat, užívat si. Nemám vlastně ani s kým mít to dítě. Vím, že později bych děti mít chtěla ale teďka prostě ne, necítím se na to - vím, že bych to prostě nezvládla. Vím, že kdyby mi doktor tuhle informaci nesdělil a já otěhotněla - šla bych na potrat. Moje sestra má dvě malé děti - mám je ráda, ale není prostě u mě ještě ten cit, ten chtíč mít děti. Protože jsem bez partnera, přemýšlela jsem o umělém oplodnění. Jenže zase ... Já děti teď prostě nechci a vím, že bych z toho těhotenství nebyla šťastná, protože bych na to byla hlavně i sama a nedejbůh, kdyby se to miminko narodilo a já ho neměla ráda ... Ale přitom vím, že děti v budoucnosti chci. Řešily jste někdy podobnou situaci?




 
arrow
profile_image
Adluna
od 14. 10. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Cituji EleanorWoods: Chráním se, ale jsem v takovém stavu, že pokud bych se dozvěděla, že jsem těhotná, tak si to dítě nechám, protože ho stejně v brzké době plánuji.

a proč se chráníš, když dítě ted někdy chceš? pokud bereš prášky tak není dobré otěhotnět hned ale tělo trochu dát "dohromady" a navíc taky to může trvat půl roku i rok, pokud si člověk nepočítá ty plodné dny apod. Jestli si na díte připravená tak zahod ochranu a užívej si, bud to přijde nebo ne

arrow
profile_image
tritia
od 18. 1. 2014
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na EleanorWoods:
Nedělala bych si moc naději, že v 26 budeš po porodu míň zhuntovaná než v 35 a že mateřství automaticky zvládneš líp. Většinou to závisí na kondici, genech a mentálním rozpoložení než na věku. Navíc dítě stejně budeš mít po 25 a to už z lékařského hlediska mladá matka nebudeš (v oficiálních materiálech se uvádí obvykle věk 20/21 - 25 let).
Třeba spolužačky, co si pořídily potomstvo hned po 20, jsou hodně usedlé, zajímá je jen domácnost a vesměs jsou takové zahořklé. Naopak je vidět, že ty z nich, co mají děti okolo 30 nebo po, si je užívají.

Já myslím, že hádky kolem děcek jsou v tomto případě naprosto zbytečné, někteří doktoři asi mají pocit, že je v jejich popisu práce zvyšovat porodnost v ČR. Taky jsem kdysi při každé návštěvě doktorky, jak jsem si šla pro recept na HA, poslouchala různá životní moudra a variace na větu "už je čas" a to mi nikdy nic nebylo.
Na tvém místě bych doktorce řekla fakt, že dle posledních lékařských výzkumů má skoro polovina českých mužů problémy s pohyblivostí spermií, takže to, že ty si honem pospíšíš s nechráněným sexem ještě nemusí znamenat vůbec nic. Děcko nevznikne lusknutím prstů.

Cituji mroskvicka: Myslím že kdejaká ta osmnáctka do toho spadla spíše omylem a kdyby věděla do čeho jde tak by si to rychle rozmyslela...i s ohledem na zázemí, finance apod.

Taky mám ten pocit. A pak jsou ještě takové ty různé případy "přitřefilo se" ( = cíleně se vysadila HA ) apod., ale o tom je jiný deníček

arrow
profile_image
mau-mau
od 14. 3. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na EleanorWoods:

Eleanor tuhle diskuzi sice ukončila, ale jelikož reagovala i na mě, tak k jejím závěrům taky ještě něco dodám, ať už to bude číst, nebo ne.

"... Ty se mateřství bráníš jako čert kříži ... Nechtěla bych si dělat dítě skoro jako babička ..."
Já se naprosto a vůbec ničemu nebráním jako čert kříži, na druhou stranu se taky k ničemu neupínám zuby nehty - takže ani k "nutnosti" mít děti. Což ale neznamená, že se jim jednou provždy bráním. Ale přijde mi hloupé si ho pořizovat jen proto, že jednou bych z něj třeba mohla mít radost. ... A udělat si dítě skoro jako babička... No, nevím, od kdy se kdo hodlá považovat za "babičku", ale já to zase tak brzy v úmyslu nemám. Možná i to se dost odráží v našich rozdílných postojích - každá holt plánujeme být všestranně produktivní do jiného věku...

"... Momentálně dítě nemám a co? Chráním se, ale jsem v takovém stavu, že pokud bych se dozvěděla, že jsem těhotná, tak si to dítě nechám ... psala názor jen o tom, že dítě není životní překážka ..."
Ptala jsem se na to úmyslně, abych věděla, z jakého úhlu pohledu na celou věc koukáš. A zjistila jsem, že z úplně stejného jako já, tj. z čistě hypotetického. Takže když píšeš, že dítě není životní překážka, tak je to jen tvůj DOJEM. Ale nemáš s tím zkušenost, takže to jistě nevíš, nikdy jsi to nevyzkoušela. Já ti úplně stejně nepoznamenaně řeknu, že si naopak myslím, že v určitých případech dítě překážkou být může (byť to zní třeba blbě a byť jsem to taky na vlastní kůži nezkoušela), a to stejně jako jakákoliv živá bytost, kterou k sobě připoutáš a za kterou pak neseš zodpovědnost, a proto si musíš život nadále zařizovat s ohledem na ni. Já třeba dítě nechci zrovna teď, protože zrovna teď mám plány, při kterých by to dítě skutečně bylo na obtíž. A naopak - já bych zase třeba poškozovala to dítě. Taky bych se nakonec mohla stát jeho životní překážkou, která mu díky nedostatku času a pozornosti zkazila život.
Například pokud by zakladatelka nějakým způsobem otěhotněla, neměla ale partnera a musela sama živit sebe i dítě, znamenalo oby určitě nedostatek času a určitě by nemohla svému dítěti věnovat tolik, kolik by chtěla (ve všech směrech). Sama zastávám názor, že pokud se žena rozhodne mít děti, měla by s nimi být v rámci možností co nejdéle doma, poskytovat to teplo "rodinného hnízda", kde pro dítě vždycky někdo bude k dispozici, když bude mít problém, měla by s ním hodně komunikovat (nejen ve spěchu mezi příchodem z práce a vařením večeře), měla by ho rozvíjet, sledovat, co cítí, co si myslí, co ho baví... Proto považuju rozhodnutí mít dítě za tak strašně vážnou věc, která by se neměla podcenit, a měly by se zvážit všechny okolnosti.
Mmch, kdybych náhodou otěhotněla, taky bych si to dítě nechala. Ovšem to už by byl právě ten volně plynoucí "proud", který by mě strhnul právě v tu chvíli a právě tam, kam mám doplout...
Fuj, to je dlouhý příspěvek. Omlouvám se

arrow
profile_image
Sally Carrera
od 7. 1. 2014
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Cituji EleanorWoods: Hele tohle je můj názor na základě toho, co vidím kolem sebe. Moje kamarádky kolem 25 roku, co děti mají, jsou mnohem šťastnější a řeší méně hovadiny, než ty starší. Ty starší si totiž zvykly na svůj single styl života (i když mají partnera) a pak mají problémy jak s partnerem ( že je štve a hledají na něm jakoukoliv chybu, aby mohly zvažovat, zda je to vhodný adept na otce či ne) potom se to dítě buď podaří a nebo to nějakou dobu trvá.

Hele tohle je strašně svojsečný. Já měla dítě po třicitce, nepřipadám si jak babička, naopak je člověk už někde jinde. Přivést dítě do života je prostě závazek, musíš s ním neustále počítat, už není jednoduchý něco plánovat (teď jsme měli odjíždět na dovolenou a je nemocné) a těch příkladů je hodně. Je to jen o přístupu. Mě to nevadí, já jsem s ním ráda, dokonce jsem si posunula rodičák.
Na druhou stranu vidím u holek, které si to dítko pořídili dřív, jak jsou stranšně nevybité, všechno je problém, chtějí chodit kalit, když jdou, tak přitáhnou ráno v šest a pak kňučí, že jsou týden unavené, protože to logicky nemají jak dospat. Pak aby si to rychle odbyly, tak si pořídí další dítě, ač v podstatě nechtějí, a další začarovaný kruh.

Takže radit někomu, zda si pořídit nebo nepořídit potomka, je složité. Každý má jiné nároky, jiné potřeby a poradit nejde. Ale rozhodně je blbost pořídit si dítě, protože MUSÍM a protože to řekl doktor.

arrow
profile_image
mikkýsek
od 29. 11. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Cituji mau-mau: Takže já bych to nechala volně plynout s tím, že něco vyššího ví mnohem líp než moje současné Já nebo dokonce mí současní doktoři, co je pro mě to nejlepší.

Reaguji na TerezkaTRO:
To je dnes zvláštní přístup , že každé druhé po 20 lékař sdělí, že má počít dítě ihned nebo, že už pak nebude moct.
Mám 3 kámošky co měly od lékaře diagnózu neplodnost a zajímavé je, že všechny otěhotněly . jedna si sice musela počkat až do 40 a ty 2 zbylé taky do pozdějšího věku , ale světě div se mají děti a přirozenou cestou. Pokud nemáš partnera a není v tvém plánu být matkou z vlastního popudu nech to být. Ono mít dítě za každou cenu a být matka samoživitelka opravdu není žádná procházka růžovou zahradou.

arrow
profile_image
amelie1111
od 8. 4. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Já myslím, že je dost důležité zhodnotit, jak moc je ta tvá diagnóza definitivní. Pokud se doktor pouze "domnívá", že bys mohla mít v budoucnu potíže s početím, pak to určitě není nutné řešit způsobem: chci dítě teď hned a tady. Já jsem taky v 27 letech (s jedním dítětem) absolvovala opakovanou operaci děložního čípku a doktor se vyjádřil v tom smyslu, že bych později mohla mít problémy s donošením dítěte ( v lepším případě), v horším případě dřív nebo později přijdu o ženské orgány, což znemožňuje těhotenství samo o sobě.. Rozhodně to pro mne nebyl signál mít další dítě s ex-manželem, protože náš vztah šel už tehdy do kopru a zasekat se v tom vztahu dalším dítětem, to bylo opravdu to poslední, co bych tehdy chtěla..
Po třicítce jsem se znovu vdala a v pohodě jsem ve 33 a 36 letech donosila a porodila další dvě děti. Nejsem tím nijak poznamenaná, nemocná, zničená, tlustá apod., takže nemám pocit, že to bylo pozdě.. Podle mě spíš přesně tak akorát
Nikomu neradím mít dítě za každou cenu. Dítě by mělo vyrůstat tam, kde je chtěné, milované a opatrované. Nicméně nechápu páry, které mají zázemí, hezký vztah, zajištěnou existenci a přesto pořád není ten "správný" čas na dítě. Svého muže miluju, přesto si neumím představit, že bychom neměli děti. Kam by se náš vztah posouval? Komu bychom předávali své hodnoty, své znalosti, svou energii? Do koho bychom vkládali své naděje? Komu bychom dávali svou lásku a starostlivost? Komu jinému, než našim dětem?
Ano, dítě je svým způsobem omezení a závazek, ale hrozně záleží na úhlu pohledu.. Něco dáváš a něco dostaneš. Já dávám hodně a hodně moc dostávám. Na těchto vztahových interakcích je vlastně založený můj život. Na té dynamice, kdy já tvořím život svých dětí a ony zase přetvářejí ten můj, stále se něco děje, jeden ovlivňujeme druhého a učíme se navzájem jeden od druhého..
Nechci, aby to vyznělo nějak pateticky a opravdu to berte jenom jako můj subjektivní názor, založený na životních zkušenostech. Shrnula bych to v těchto bodech:
1. Dítě potřebuje zázemí a oba rodiče. I když je matka skvělá, finančně nezávislá a milující, při nejlepší vůli nemůže nahradit dítěti otce. Ne, že by nemohla sama vychovat dítě, ale vždycky je to tak trochu handicap..pro oba
2. Na dítě není nikdy moc brzo ani moc pozdě. Vždycky záleží na okolnostech. Pro někoho je ideální doba ve dvaceti a pro někoho ve čtyřiceti. Gynekologové mají možná jiný názor, jenže oni za nás ten život nežijí, takže jejich doporučení je potřeba brát s rezervou
3. Život bez dětí si neumím představit. Přesto je dnes spousta bezdětných párů a žijí(pravděpodobně) spokojený život. To je jen důkaz toho, že nemám patent na ideální život

Já se taky musela rozhodnout, zda dítě mít, nebo ne-u mě to tedy bylo rozhodnutí definitivní-dnes už opravdu děti mít nemůžu. Každopádně, kdybych se měla rozhodovat znovu, tak se rozhodnu stejně- V tu dobu, kdy jsem se rozhodovala, jsem byla mladá, a na dítě se prostě necítila, probírala jsem to ze všech stran, uvažovala i nad budoucností, a prostě mi pořád vycházelo to, že raději nikdy, než teď. Je to už několik let a já nelituju. Věřím holkám, co mají děti, že je to naplňuje, moc hezky to popsala Amelie, ale jak i správně napsala, dá se prožít i plnohodnotný, naplněný život bez dětí-jen to musí mít ta ženská v sobě vnitřně srovnané.
Nevím, jak moc je tvoje diagnóza definitivní, ale pokud je to jen doporučení, že co nejdřív, tak bych se na to vykašlala, a nechala to volně plynout.

arrow
profile_image
amelie1111
od 8. 4. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji aksile2aksile: dá se prožít i plnohodnotný, naplněný život bez dětí-jen to musí mít ta ženská v sobě vnitřně srovnané.

Souhlasím
Je mnoho nespokojených žen s dětmi, protože prostě nežijí život tak, jak by si to představovaly, dítě samo o sobě prostě není patent na šťastnou rodinku..

Cituji aksile2aksile: Nevím, jak moc je tvoje diagnóza definitivní, ale pokud je to jen doporučení, že co nejdřív, tak bych se na to vykašlala, a nechala to volně plynout.

Taky si to myslím. Pořizovat si dítě bez rodiny, bez otce a bez zázemí je nerozum. S největší pravděpodobností ještě v budoucnu přijde pro tebe příhodnější doba na plození dětí

 

Téma Měla bych mít děti ale ještě je nechci je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:

  • Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
  • Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
  • Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy otevřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené